Flekatá cizinka

38. Kapitola

       "Stmívání!" vykřikla vyděšeně.
       "Ne!" narazila na vodní hladinu a zajela jako šipka do studené vody.
      Co to k sakru dělá?! zuřila pro sebe.
      Máchla tlapkami a dostala se k hladině, aby se mohla nadechnout.
      Koutkem oka zahlédla nad sebou jeho siluetu, než se zase ponořila.
      Voda byla dost hluboká na to, aby se při pádu nezranila, ale díky srázu a silnému proudu se nemohla dostat zpátky.
      Uviděla před sebou v zamlžené vodě kámen a než stihla uhnout, narazila do něj. Vydechla několik bublin a ztočila se jí hlava. Máchla packami a znovu sebou trhla směrem k hladině, až se zase dostala na vzduch.
      Zadýchaně zalapala po dechu a pak se znovu potopila dolů a proud ji unášel pryč odtud.

🐾

      Šedivé kotě běželo v dešti a bezradně hledalo nějakou stopu. Kolem byl jenom noční les zahalený do tmy.
     Bylo vidět, že šedý kocourek je značně unavený, ale nepřestával a běžel za každou cenu.
     Najednou kotě uklouzlo a spadlo do kaluže. Do očí mu vyhrkly slzy. Utahaně oddechovalo a pak zarylo drápky do bláta a zvedlo se, skoro celé zmáčené.
     "Co se děje?!" ozval se.
     Kde je matka a ostatní?
     "Kde to jsem?!" vykřikl zoufale.
     Stiskl tlamičku. Už zkoro ondlíval, když doběhnoul k jakýmsi keřům, schoval se za ně před mrholícím dětem. Uslyšel vzhledem k dešti menší šramot.
    Vydal se zkoumavě za ním a nastražil uši.
     Byly tam kočky a mluvily spolu.

    Stmívánímu přelétl přes obličej stín a mezitím co rychle šel lesem, vysoká tráva se za ním zavlnila.
    "Odpusť mi." řekl zamračeně a zadíval se zpátky k útesu.
    Deštovák ho po tom incidentu s schozením brzo opustil a vydal se jinou cestou za velitelem.
    Ušklíbl se.
    Přesně jak čekal.
    A on teď běžel lesem k místu jejich setkání.

     Válečníci se otočili a s překvapením se dívali na malého, šedého kocourka.
     Slyšel je.
     "Cože?" vyhrkl pohrdavě Déšťovák, tehdy sotva dospělý válečník.
    "Dozvěděl jsem se to! Chcete zaútočit na Lesní klan... A ty tomu velíš." řekl pevně kocourek už zjevnou věc ukazujíc chladně na velkého, hnědošedého kocoura a mladšího, žutohnědého zástupce před ním.
     Co se s ním teď stane?
     Zabijí ho?
     Dozvěděl se přece takovou ošemetnou věc... Ale vždyť je přece...!
     Temný měsíc se enericky ušklíbl.
     "Můžu ti něco nabídnout, kotě?"

     Vzpomněl si na slova, která řekl Gepardkce.

     "Víš...
      Moji rodiče byli zrádci.
     Když začali mít velké problémy, matka mě chtěla dostat do bezpečí. Ale nestihla to včas.
     Našel mě velitel těhle koček a nabídl mi, ať pro něj pracuju v lesním klanu jako špeh. Na oplátku budu mít jeho ochranu, postavení a různé maličkosti."
     Jsem ten špatný, a co? Ušklíbl se tehdy v druchu.
     Nikdo nemá právo to rozdělovat.
     Strany neurčují, kdo jsi.

     Neustále se bojoval souboje z minulostí.
    Oh, pomatoval si...
    Pamatoval si tolik věcí.

     Šedý válečník se zdrceně koukal na hnědobílou kočku, která se skácela na zem a ze zranění na břiše jí tekla krev.
     Byla smrtelně zraněná.
     "Ne!" vyhrkl vyděšeně, uhnul kočce, se kterou bojoval a rozběhl se tam.
     Mezitím to uviděla i další kočka, válečnice nepřítele a rozběhla se pomoct.
     Bílohnědá, skoro stejně vypadající kočka jako ta zraněná, se k ní sklonila a snažila se nějak zastavit krvácení.
     "Černotlapko..." dostala ze sebe zraněná.
     Šedý kocour běžel k onomu místu, jak jen mohl a snažil se vyhrnout bojujícím kočkám kolem.
     Doběhl tam a zůstal stát za skálou, pozorujíc je.
    Těžce, ale tiše oddechoval.
    Kočka na zemi dál mluvila. "Asi ti to musím říct, huh? Měla bys vědět..." rozkašlala se a pak útržkovitě pokračovala.
    Šedivý válečník je stísneně sledoval a v očích se mu leskly slzy. Jakoby jeho srdce krvácelo také.
    "Moje koťátko... Máš sourozenece..."
    Černotlapka překvapením zadržela dech.
     "Hnědotlapka... -" kočka se několikrát přerývavě nádechovala a pak pomalu stichla.
     Černotlapka od ní odstoupila zaraženě ustoupila a jakoby se jí v hlavě přehrávalo všechno, co teď zažila.
     Několikrát zalapala po dechu, pak začala ustopavat a se prostě rozběhla pryč.
    Zpoza skály vyšel válečník.