Flekatá cizinka

12. Kapitola

     "Krásné ráno." povzdechla si Gepardka, když se nadechla příjemně svěžího vzduchu a sledovala sluneční paprsky propletající se mezi barevnými listy, jak si hrají na trávě a kapradí. Byly mokré, protože v noci pršelo a tak na nico pomalu usychaly stříbrné kapičky.
     "Ne dost na to, abych ho mohl strávit sám." zavrčel Stmívání.
     "A já už se bála, že ti něco je, když jsi pro chvíli slušný." uculila se, protože si ním nehodlala zkazit dopoledne.
     "K mé smůle - ne, nic mi není. Takže se z ničeho nevyvleču." povzdechl si a jeho odevzdanost v těch slovech jí až zarazila.
     "Jdeme." zavelela Černotlapka.
Hnědofousek, Jiskra, Gepardka a Stmívání ji v tichosti následovali z tábora.
     Černotlapka šla první a za ní se ostražitě plížili ostatní.
    Gepardka nebyla dvakrát nadšená, že jí velitel pověřil zrovna tímhle úkolem, přestože to bylo sotva šest dní, co se přidala ke klanu. Už šest dní, ušklíbla se. Ostatní kočky už si zvykly na její přítomnost, takže nebudila až zas tolik pozornosti, jako na začátku.
Co se týče kocoura, kterého zajali, pořád ale nikomu neřekl, proč na ně zaútočil, ani kde jsou ostatní a kolik jich je, nicméně vypadalo, že to brzo sesype a oni se dozví pravdu. Barevný měsíc si myslel, že se bojí, co by mu jeho přátelé udělali, pokud by je prásknul. Ani Lvíčka nevěřila, podle pár utroušených poznámek, že to dělá čistě z lojality, pokud ale věřil, že ho odtud ostatní dostanou, mýlil se.
Takže zajatec přes všechny výhrůžky mlčel. Nicméně výslechy dál neúspěšně pokračovaly, ačkoli se na to moc koček nehlásilo, protože zajatec měl blechy a rozhovor s ním nebyl nejpříjemnější.
      Věděla, že by tuhle výpravu měla brát jako jistý druh zkoušky. Nehodlala to vzdát, usmála se odhodlaně.
      Černotlapka brzo ráno zahlédla v lese poblíž brodu na shromáždění lišku a oni ji teď měli zahnat dostatečně daleho od kočičích území, než stihne někomu ublížit.
      Velitel ji - totiž Černotlapku - pověřil tím, aby dovedla ostatní k místu, kde byla naposledy spatřena.
     Čím dál od tábora byli, kočky zpomalovaly.
     Gepardka otevřela tlamičku, aby jí žádný nezvyklý pach neunikl. A skutečně, netrvalo to dlouho a ucítila lišku. Stopa byla ale opravdu od rána stará.
     "Možná už tu není?" zapochyboval trochu vyděšeně Hnědofousek, ale nikdo mu neodpověděl.
     "Nevím." řekla nakonec Černotlapka. "V noci přece pršelo, takže ta stopa starší být nemůže. Raději se nauč nedělat předčasné závěry, jednou by se ti to mohlo vymstít."
      Hnědofousek stydlivě sklonil hlavu. Jak se dozvěděla nedávno Gepardka, stal se válečníkem teprve před několika úplňky.
     "Stejně jako nerozhodnout se nikdy." ušklíbl se pobaveně Stmívání. "Pojďme dál."
     Černotlapka mu nevěnovala ani letmý pohled a bez dalších slov vyrazila.
     Nebrala si věci moc osobně.
     Pokračovali, ale pach lišky byl stále se značným časovým odstupem. I když už byli jen kousek od brodu. Jako by liška před nimi pořád šla stejnou rychlostí, jako oni, což si po chvíli uvědomili.
      "Proč se k ní pořád nepřibližujeme?" zeptal se konečně hnědý z válečníků.
     "To brzo zjistíme. Ty už nejsi kotě, abys to nevydržel." odpověděla mu zaměstnaně Gepardka. Jiskra už na ní chtěla zavrčet nějakou urážku, když si stejně jako právě Černotlapka, všimla, že vůně zesílila.
     To už Černotlapka opatrně nakukovala do křoví a oznamovala jim, že našla zbytky králíka, kterého liška ulovila.
      "Nezdá se vám něco divného?" zeptal se ostrazitě pár kroků před nimi Stmívání.
      Gepardka k němu okamžitě došla a podívala se na zem před ním.
      V blátě byli nejen otisky velkých liščích tlap, ale i otisky ještě menší, než jsou ty kočičí, nicméně taky i s otisky drápků, takže kočičí nebyly.
      Jiskra za ní překvapeně zavřčela. "Vypadá to, že nebyla sama." oznámila teď už zjevnou věc a zaraženě se rozhlídla.
     "Má sebou liščata." konstatoval pro sebe tiše Stmívání.
     "Takže to se bude ještě o něco, těžší, než jsme si mysleli." zavrčela ostražitě Černotlapkka.
      Na další slova nebyl čas, protože to už se Jiskra z Gepardkou vydali razantně dál.
      Ostatní je rychle následovali a i Hnědofousek se pokusil nezůstat poslední.
      Dostali se až k potoků a liščí stpa, jak se zdálo, zmizela.
Na chvilku.
       Než se za nimi ozvlo zavrčení.
       Kočky se překvapeně otočily.
       Gepardka měla pocit, že dosud neviděla tak děsivé stvoření. Což bylo možná tím, že neměla ani tolik vzpomínek, co měsíční kotě. Liška byla vysoká jako dvě menší kočky a zdálo se, jakoby jí kožíšek přímo hořel.
      Věděla, že jestli má ta liška s sebou liščata, jen tak bez nich neodejde.
      Ostatním to zřejmě došlo taky.
      Tohle byla sebevražedná bitva.
      Liška to, stejně jako oni nevzdá.
      Probudila se v nich bojová energie.

🐾

      Neuběhla ani chvilka a liška se z bojovým zavrčením ohnala po Černotlapce.
      Ta uskočila a válečníci se k sobě víc stáhli, aby si mohli krýt záda.
     "Potřebujeme dojít pro další kočky." sykla rychle Jiskra. Byla trochu vyděšená.
     "Nestihli by to včas." odsekl pestimisticky, avšak pravdivě Stmívání.
     Liška se tentokrát pokusila kousnout jeho ale on taktak uhnul. Sledovala je nenávistným pohledem a přemýšlela, jak je zabít.
     "Neodejde, dokud tu někde má liščata, že?!" zeptal se hnědý válečník.
     "Neopustí je." zasyčela Černotlapka. "Těžko věříš, že to děsivé stvoření má city?"
     Liška se už bez zdráhání vrhla mezi ně. Zuřivě se otáčela, temně vrčela, prskala a útočila na ně.
     Černotlapka na ní skočila, zaryla jí drápy do boku a vší silou kousla. Než se jí podařilo ji setřást, z druhé strany na ni skočil Maliník.
     Lišce se podlomily nohy a pod tíhou obou rychle klesla na zem, vzápětí však z novou silou ona odmrštila.
      Černotlapka dopadla pohotově na všechny čtyři tlapky, ale Hnědofousek zůstal ležet. Než se před něj postavila Černotlapka s Gepardkou, aby ho chránily, zvedl se a mňoukl, že je v pořádku.
     Vrhly na něj odhodlaný pohled, když si všimly, jak vrhá občasné pohledy na svou pravou přední packu, která mu cukala bolestí.
     Jiskra jen sledovala lišku a Stmívání se jí snažil obejít a zaútočit že zadu.
     Gepardka zalapala po dechu a pak se zamyšleně podívala na lišku a v hlavě se jí jako obvykle točilo spoustu odhadů.
     "Možná vím, jak se jí zbavit." zavrčela zamračeně.

Uf, konečně další díl! Tentokrát akční. Tady už začínají problémy naplno. Co se stane? Na co Gepardka myslí? Jak to skončí? Zraní liška ještě někoho? Doufám, že jste si to užili. ❤️