Flekatá cizinka

17. Kapitola

      Vracela se společně s Proužkou a Mlíčkou z lovu. Po tom, co ji zachránila, zdálo se, že ji má hnědo - mourovatá válečnice raději. Což ovšem neznamenalo, ze by poznámky jedné z nich přestaly.
      "Půjdu jim něco odnést do školky." mňoukla Mlíčka. Vždycky si ráda hrála s koťátky a sledovala, jak rostou. Navíc si s Tichovouskou rozuměla.
     "Já jdu za Nočním světlem." protáhla se Proužka. "Chce pomoct s cvičením Ohnivky."
     Je vážně nadaná... Jako léčitelka. Pomyslela si zvědavě Gepardka. Potom se zamyšleně rozhlídla po táboře.
     Zamířila k zlaté válečnici.
     "Jeme na lov?" zeptaka se Lvíčky.
     "Samozřejmě." usmála se energicky zástupkyně.
     Jakmile vyšly z tábora a ušly tolik, aby je někdo neslyšel, Lvíčka se na Gepardku obrátila. "Ten záhadný útěk nesouvisí s tou věcí, viď?" zeptala se.
     "Nejsem přece blbá." zavřčela uraženě flekatá bojovnice. "Snažila jsem se to zistit, ale moc se mi nedaří. Spíš mě trápí... "
     "Déšť, ze ano?" podívala se na ní zaujatě Lvíčka.
     "Déšť." kývla zamyšleně. "Vžij se do zrádce... Přemýšlíš, jak mu pomoct utéct, ale najednou v tu noc prší. A pokud ten zrádce není hloupý poskok někoho jiného, což si nemyslím... - koneckonců, pak to všechno nezvládl - musí mu dojít, že bude určitě cítit pach jedné kočky z klanu, když déšť všechno ostatní smyl.
     Stejně jako smyl i například starší stopy po té lišce. Po dešti vždycky svěží vzduch." kývla s odhodlaně na Lvíčku a pokračovala.
     "Nabízí se nám tu jednoduchá možnost, totiž jít ho ráno vyslechnout a přesvědčit ho, ať je ještě jeden den zticha." zavrčela Gepardka. "Jít za ním jít ještě jednou večer, nejlépe s dalšímy členy klanu. Pokud mu pomůžeš zdrhnout pak -"
     "Nikomu nedojde, že klanu někdo škodí." ušklíbla se potěšeně zástupkyně.
     "Je tam spousta čerstvých nových pachů, včetně pachu kočky, která mu k útěku pomohla a dělala, že ho vyslíchá. Na to se jde vymluvit, i kdyby tě někdo dokázal cítit... Což by nedokázal, všechno má hranice, za které se jednoduše nedostanete." poznamenala nevrle.
     "Mohlo se to udělat tak, jakože zdrhnul sám. Ale ta kočka to narafičila jinak. Prozradila, že tu je zrádce." uslyšela od Lvíčky.
     "Chce to na někoho hodit." mňoukla ponuře Gepardka. Tohle jí došlo, hned po myšlence, že pozdě večer padal déšť.
     Pak jí hlavou prolítla vzpomínka na to, jak se dnes ráno opatrně při lovu vytratila na rozhovr s Zlatoouškem...

     "... Prostě nic." dořekla.
     "Jo." přikývl nejdřív trochu melanocholicky, ale potom se zamýšleně usmál. "Proč sis na nic ještě nevzpoměla? "
    "Netuším. Ale důvod to asi má."
    "Všechno má asi důvod." povzdechl si a uhnul zamyšleně pohledem.
    Nejsi dneska nějaký divný...? Proběhlo jí hlavou.
    "Ááá... ty sis chtěl povídat s někým jiným...?" otevřela tlamičku do vítězného úšklebku.
    "Budu hádat." pokračovala.
    "Nebudeš." řekl.
    Jiskra - na tebe moc... jednoduchá, Černotlapka... ne, i když má taky tvůj velmi silný smysl pro spravedlnost a pravidla, Proužka... Vyhodnocovala.
     "Lístka, Proužka nebo Mlíčka - ?"
      Nebo, nedržme se tak při zemi... Listovločka?
     "Nech toho." odbyl ji trochu pobaveně. "Jen... Mám smůlu."
     "Dobře." přikývla už vážněji. "Totiž..." teď si uvědomila, co všechno chce říct.
     Co všechno jí leží na srdci.
     Zamračila se.
     "Napalo tě aspoň něco týkající se včerejška. -?" spíš hádal Zlatoouško.
    "Chci se tě zeptat, jsi ten zrádce?" otočil se na ni. V tu chvíli zapochybovala, jestli by to někomu řekl, pokud by byla.
    Doufal, že pozná, že mu nelže?
    "Ne." opětovala mu odhodlaně pohled.
    "Věřím ti. Takže nic." schrnul to.

... Nechtěla ho do toho tahat a navíc tu byla ještě jedna věc... Věřila mu sice, ale nechtěla mu říct...
       Odhodlaně zaryla drápky do země. Odhalí toho zrádce. Ať je to kdokoli.
     Stačí jen vidět věci z jiného úhlu pohledu.
     Přemýšlet.
     Nechtěla, aby podezíral své přátele, ať už je to jeden z nich, nebo ne.
     "Přesně tak, jsem ráda, ze to nedošlo jen mě. Ale na koho a proč to chce svést?" řekla zvědavě Lvíčka.
     Buď někoho nenávidí, nebo mu prostě stojí v cestě. Jenže za čím, nebo pro co? Proběhlo Gepardce hlavou. Nevšimla si někoho, že by skrýval zášť. Ale pokud chce dotyčný uspět,  schopnosti co se týče předstírání i před všímavou kočkou jako je ona, musí mít. Některých věcí se všimnout mezi všemi nedá. Navíc, každý něco chce a někoho nemá rád..
      Takže, jediná kočka, kterou je jisté, ze by mohl chtít někdo odstranit je - ano, to už jí došlo.
      "Dokud nezistíme, proč to ten zrádce dělá, nepohneme se z místa." řekla Lvíčka.
     Gepardka se odhodlaně usmála.
     "Jediný důvod, u kterého je jisté, jaká kočka překáží je touha po moci." Svojí další větou si nebyla jistá.
     Protože pokud nepřekáží ten, koho myslí, zbývá jediná ještě vyšší pozice...
    "Pokud ten někdo touží být něčím víc, kočka, kterou by chtěl odstranit je -"
      Lvíčka se jí podívala do očí.
     "Vím, na co narážíš. Jsem to já."

                               🐾

    Gepardka se odhodlaně zazubila.
   "Tak to kočku nechme se snažit. Mám plán."
     

Áááááá! Rozjíždí se nám to... 😼 Kdo je zrádce? Koho chce zrádce obvinit? Několik záhad vyřešeno, další čekají... A přiznejte, kolik z vás napadlo to z deštěm...?
Pochybuji, že se někdo dostal dál, ale pokud ano, zajímaly by mě ty myšlenkové pochody... 😏🤔
Takže pokud by vám něco nedávalo smysl, ocením i konstruktivní kritiku.
Nad dalšími tajemstvími vás musím nechat dumat samotné... Třeba na něco přijdete. >:3
A pokud ne, doufám že jste si další kapitolu, užili!!! ❤️💕❣️
A než se dočkáte další části, podívejte se zatím na můj nový příběh :Tma patří zrádcům.
   
                                                  Mějte se!