Flekatá cizinka

28. Kapitola

    "Chci spát." zívla Gepardka.
    "Nemůžeš mít všechno." zavřčela Proužka.
    "A proč ne?" povzechla si tiše, zatímco vešli do velitelovy nory.
    Barevný měsíc si je přísně prohlížel a pak si uhladil několik rozcuchaných chlupů na rameni.
    Tohle nebude dobré...
    Dovnitř energicky vpochodovala zástupkyně a posadila se doprostřed.
"Jak víte, náš plán na odhalení zrádce selhal." řekla zamračeně.
    "Nevšimnul jsem si." ucedil Stmívání ironicky.
    Gepardka se musela tiše uchechnout. V určitém smyslu měl vlastně pravdu.
    Lvíčka ho zpražila pohledem. "Děkuju za nemístné doplnění, vážím si tvého názoru." zavřčela sarkasticky. "Takže zpátky k tomu,-"
    "Selhali jste. Znovu!" přerušil ji naštvaně velitel. "Jste pro mě velkým zklamáním. Doufám, že se to už nebude opakovat."
     Tým zamračeně mlčel.
     "Jste k ničemu." řekl Barevný měsíc. "Čekal jsem víc i od tebe, Gepardko. Ale zase jste to zkazili."
     Gepardka se dívala do země.
     "Podívej a co chceš udělat?" namítla Lvíčka. "Říct, že odteď budeš chodit na lov jenom ty, protože nikomu jinému nevěříš?"
     Velitel urazeně sykl a obrátil oči v sloup. "Samozřejmě, že ne. Ale taky bych nerad čekal, co ten zrádce udělá dál."
     "To my všichni." povzdechla si zástupkyně. "Jenže máš nějaký nápad, jak ho okamžitě zastavit?"
     "To by jste měli vymyslet vy." zasyčel. "Od toho tu koneckonců vlastně jste."
     Pokud vím, naše práce je čistě lov, hlídkovaní a bojování v případných bitvách. Měla chuť zavřčet Gepardka, ale držela tlamičku zavřenou.
     Barevný měsíc roztržitě přešlápl. "Copak nic nemůže vyjít?!"
    "Určitě ano." namítla opatrně Proužka.
    "Ale chce to čas." dodala Lvíčka.
    "Který nemáme." zavřčel.   

🐾

      Kočky vyšly z velitelova doupěte.
    "Musím ještě zařídit hlídky a tak, vy si dejte snídani a běžte na lov." povzdechla si zamračeně Lvíčka a pak unaveně zamrkala.
    Gepardka kývla a rozešli se k malé hromadě z úlovky, kde si vybrali spíš simbolické svačinky.
    Pak se vydali k mítince.
    Gepardka zhltla poslední kousek rejska a lehla si na sluníčko.
    Stmívání unaveně zívl.
    "Nesnáším naše nadřízený." zavřčela ustaraně Proužka šoupla se někam, kde jí nic nesvítilo do očí.
      Gepaedka si ji přeměřila pohledem. Obvykle to byla ona, kdo rozkazy respektoval.
      Jenže teď byl velitel naštvaný, protože se neposouvali.
      "Jo." řekla trochou podráždeně. "Někdo to ale slíznout musel."
      "My." podotkla Proužka. "Takže cos tím hodláte vy dva dělat?"
     Válečníci se po sobě chvíli znepokojeně rozhlíželi, ti dva z jiného důvodu.
     "Jaké jsou možnosti?" zeptal se zamračeně Stmívání. "Ten někdo je evidentně dost inteligentní, takže neskončí jen tak na nějakou blbost, která tě napadne."
     "Tak až zas tak chytrý není." ucedila směrem k němu tiše Gepardka, ale pak zase napjatě poslouchala.
     Jestli s tím Proužka nedá pokoj, mohli by brzy zase nahánět sami sebe. A do toho se jí znovu nechtělo.
     Stmívání pokračoval, aniž by dal najevo, jestli to zaslechl. "A jestli to zase zkusíme a nevyjde to, budeme mít my i Lvíčka problémy."
     Proužka si zamračeně povzdechla.
     "Musíme přece něco skusit."
     Gepardka opatrně mlčela.
     "Kdo má ještě hlad?" zvedla se pak Proužka.
     Gepardka se pokročila rameny, protáhla a rozešla spolu se Stmíváním z tábora, zatímco Proužka na ně kývla vydala se za Nočním světlem.
     "Doufám, že s toho nic nebude." ucedil Stmívání.
     Gepardka se zamračila. "Snad ne."
     Rozběhla se ven a Stmívání za ní.
     Vybíráme si svůj osud, usmála se odhodlaně. A já jsem se už rozhodla.
     Budu zrádkyně.
     Ať to stojí cokoli.
     Možná mě jednou zabijou za velezradu...
      Ale co, bude ti stát za to!

🐾

     Když byli zase kousek od tábora, zahlédli přicházet Zelenotmu. "Nejdu přecejenom na hlídku." oznámila. "Jak jste si popovídali?" ucedila, když k nim přišla.
     "Fajn." řekla se Gepardka. "Jděte na lov?" ušklíbla se a rozešla pryč.
    "Bylo mi potěšením tě vidět odcházet, ale doufám, že už se to po nějakou dobu znovu nestane." zaprskala Zelenotmoa sarkasticky.
    Gepardka se pobaveně uchechtla a protočila očima. Stmívání se na ni egoisticky zazubil a mrkl.
     "Nesnáší tě." uculil se.
     "Je to mrcha." dodala Zelenotma tišeji.
     Stmívání se pobaveně ušklíbnul a vydal se pryč. Zelenotma vedle něho.
     "Idiot." povzdechla si Gepardka, ale nezněla naštavně.
     Pak se nadechla svěžího vzduchu a se rozběhla za prachem myši.
     "Co se děje?" obrátila se mezitím na Stmíváního Zelenotma.
     "Co myslíš?" ucedil.
     "Proužka, Lvíčka, velitel, Gepardka. Neskoušej mi tvrdit, že se s nimi bavíš dobrovolně." zavřčela trochu ublíženě.
     "Ne..." uchechtl se. "Ani ne."
     "Takže co chtějí?" zeptala se zamračeně.
     "Chtějí abych jim pomohl s vyšetřovaní." mňoukl Stmívání zamyšleně.
     Zelenotma se zamračila. "A jak?"
     "Hlídky, zjišťování a hlídání tábora." obrátil se na ni. "V podstatě nic až zas tak důležitého. Budu v pořádku." 
     "Uhhmm." mňoukla Zelenotma a přátelsky se o něj otřela.
     Stmívání se zamyšleně usmál. "Hele, co ti vlastně Gepardka tehdy řekla?" zeptal se zvědavě.
     Zelenotma uraženě zčervenala.
     "Ne, že by mi na tom záleželo..." vražedně zavřčela. "Ale řekla mi, že vám domluví s Proužkou nádherné rande!"

😂.
No coment.
Tak či na to říkáte?
Vypadá to, že velitel teď na nějakou dobu dá Gepardce s vyšetřovaním pokoj... Jenže bude všechno jít hladce? Jak podvedou velitele vesnických a jsou teď všechna tajemství skutečně vyřešená?
Přeji hezký den. :D