Flekatá cizinka

36. Kapitola

     Řekl jsem, že mě nemůžeš zabít." prohlásil Stmívání.
     Černotlapka se zamračila.
     "A nejenom kvůli mě. Jestli to uděláš, tak na nás zaútočí drtivá přesila a celý klan za to zaplatí." ucedil rozhodně a sledoval její výraz.
      Pak se jeho postoj změnil a Stmívání máchl tlapku v ironicém gestu.
       Usmál se.
      "Ale zvlášť ty máš právo chtít mojí smrt, když jsem tě chtěl držet stranou. Byla to moje vina." vezmul věci na sebe a Černotlapka nepatrně zaťala drápky do listí.
     "Nikdy jsem se tě nepokoušel zabít a neudělám to ani teď. Přesto chápu, proč mě nenávidíš. Nedokážu ti zabránit v tom, abys mě nahlásila."
     Odhodlaně pokračoval. "Ale ne teď. Musím ještě něco udělat. Takže se dohodneme!"
     Černotlapka zvedla překvapeně  pohled.
     "Můžeš mě prásknout, ale až po tom, co zkazím plány veliteli vesnických." naklonil se k ní.
    Uvažovala. "Proč bych měla?"
    "Jsem pojistka. Pokud to uděláš, utajení toulavých koček už nebude mít smysl a zaútočí na nás přímo v tu chvíli."
    Černotlapka uvažovala a pak řekla: "Nerada to říkám, ale nesouhlasím. Nebudu tajit, že jsi zrádce, na to mám v sobě snad ještě trochu cti! Jaký mám důkaz, že potom nezdrhneš? Jak ti můžu věřit?"
     "Nemáš." odpověděl. "Ale co se stane, pokud to řekneš? Pomstíš se mi a co pak? Můžeš hrát na jistotu a připravovat se na útok, nebo můžeš riskovat a uvidíme." usmál se triumfálně.
     "Všechno, co musíš udělat, je být chvíli zticha."
     Černotlapka usilovně přemýšlela.
     "Sakra." zavřčela.
     "Nechci, aby na nás zaútočili a ani abych to tvým prozrazením urychlila. Ale nepočítej s tím, že tě budu krýt." obrátila pohled na Stmíváního, který jí ho rozhodně opětoval.
    Právě uzavřel dohodu, že ho Černotlapka smí zabít, až dokončí plán!
    "Dobře."
    Podala mu tlapku a on ji stiskl.
    "Dohodnuto. Získal jsi čas." řekla.
    Stmívání se ušklíbl a Černotlapka se otočila, jakoby odcházela.
    "A je tu ještě jedno..." zastavila se. "Tahle věc má něco společného s Gepardkou, že?"
     Jeho srdce vynechalo jeden úder.
     Gepardka.
     Teď ji může stáhnout dolů s sebou, stisknul čelist.
     Pak se uchechtnul. "Znáš ji - naivní a sebestředná. Nebylo těžké ji zmanipulovat, aby jí nic z toho nedošlo."
     Zatím ne.

🐾

    Stmívání nesl úlovky. Lhostejně je položil k hromadě s kořistí a vzal si večeři. Když ji dojedl, vydal se ke východu a vyšel z tábora zpátky do lesa.
    Najednou zahlédl koutkem oka za táborem minout se známý kožíšek.
    Ten -!
    Kočka zmizela, než ji mohl pronásledovat. Stmívání se rozhlídl.
    "Samozřejmě, to dává smysl." zavrčel naštvaně.
    Kdyby práskač zemřel a nemohl už nic prozradit, bylo by to výhodné jak pro špeha, tak pro jeho stranu. A kdo ještě nechce aby ho odhalili?
     Ano, špehuje pro toulavky. Ale není to tak, že by všichni o všem věděli a rozhodovali společně. 'Pracuje pro nějakou stranu' totiž prakticky pokaždé znamená, že je pod velením velitele oné strany.
     Vesnický klan je navíc vpodstatě taky klan, takže většina jejich válečníků o ničem neví.
    Toulavé kočky, kterým opět velí Temný měsíc, o vší té špíně ví, protože to oni jsou jeho zbraní a to oni útočí na Lesní klan. Ale ani obyčejné toulavky neví, že Stmívání je zrádce nebo že zrádce existuje, protože jim to nikdo neřekl, když to nepotřebují ke své práci vědět.
     Bylo by hloupé říkat svým podřízeným o všech intrikách...
     Stmíváního identitu znají jen Temný měsíc a Deštovák.
     Pokud by Deštovák nevěděl, že je Černotlapka blízko k jeho odhalení, neměl by důvod se o ní zajímat, přemýšlel.
     Proto mu to hned nedošlo!
     Ale pokud by ho Temný měsíc nechal sledovat...!
     Stmívánímu se překvapeně zůžily zorničky.
     Tohle je ten druhý špeh!
     Deštovák má Stmíváního hlídat...
     Naštvaně zasyčel. 

🐾

     Deštovák čekal na stejném místě, kde jako obvykle a cynicky se rozhlížel do stran.
      Tohle je naše poslední schůzka, pomyslel si Stmívání.
     Udělal hodně věcí, ale tohle ne. Teď si mu konečně došlo, kdo ano...
     "Konečně jsi tady." pronesl zástupce.
     Zrádce ho zpražil pohledem a tiše k němu došel.
     "Žádný ironický komentář, co se stalo příteli?" podivil se zástupce.
     Stmívání cítil, jak se v něm vzedmul vztek.
     Nadechl se a pak Deštovákovi vrazil."Proč jsi to udělal?" zavrčel nenávistně.
     "Starej se o sebe!" odsekl mu nepřátelsky Deštovák a stáhl hlavu instinktivně dozadu.
     "Proč jsi chtěl zabít Černotlapku?!" musel se zeptat Stmívání.
     "Přece kvůli tobě!" zavřískal zástupce.
     "Já se o to neprosil!" vyhrkl konsternovaně Stmívání.
     O nic z toho!
    Hnědý kocour zavrčel, udělal na něj výpad a začali se prát."Notak, dávno si věděl, že nejsme ti dobří! Nic není zadarmo! Jestli půjdeš ke dnu, já nepůjdu s tebou." zasyčel Deštovák a srazil Stmíváního k zemi.
     Ten kopl Deštováka, aby se vyvlíknoul a ušteďřil mu ránu. "Díky, na chvíli jsem si myslel, že ti aspoň na někom záleží. Je mi z toho špatně!" prsknul jako odpověď.
      Zástupce ho praštil zpátky, Stmívání se přetočil a zaryl do Deštováka drápy.
      "Přestaň předstírat, že jsi něco víc než já." zasyčel na něj pohrdavě zástupce. "Nejsi a nikdy nebudeš. Jsi zrádce jenom proto, že ses sem připlazil jako kotě!" vmetl mu do tváře a shodil ho.
        Stmívání dopadl na tlapky a aniž by ukázal, že se Deštovák trefil svojí poznámkou do černého, zase se skrčil a skočil na zástupce, takže si teď čelili tváří v tvář.
       "Žádné vraždění." procedil mezi zuby pomalu.
      Chvíli vypadali jako šedohnědé klubko a pak Stmívání naštavně přitlačil Deštováka do prachu.
      Ten sebou škubl a snažil se vymanit. Poté s tím přestal a hořce se zašklebil.
      "Kdyby jsme se mi dva mohli zabít, už by žil jenom jeden." odtušil jízlivě hnědý kocour. "Co uděláš?"
      Stmívání ho propaloval pohledem naplněným nenávistí a nepovoloval stisk.
      Pak ho po chvíli rozzlobeně pustil a couvl od něj.
      Deštovák se vztekle narovnal a odfrkl si. "Dovol mi pochybovat o tvé oddanosti k nám."
      "Pracuji pro Temného, ne pro tebe." vyjádřil se chladně Stmívání a ještě víc odstoupil.
      "Všechno je připraveno." otočil se a vydal zpět.
     

Yup, další akce, zvraty a emoce!
Dlouho přemýšlela, kdy ji vydat, ale teď je tady, tak doufám, že jste si ji užili.
Co říkáte na ten boj?
Huh, teď už se to pomalu dostává k špičce příběhu, tudíž každá kapitola je další šok. Takže mě samozřejmě potěší každý komentář a nebojte se rozepsat!
Stmívání umí vyjednávat. xD Vlastně je to jeden z mojich nejchytřejších postav, proto to si domyslel.
V téhle kapitole stalo tolik, že nevím co mám komentovat!

Co bude, i pokud Stmívání uspěje? Co si myslíte o Černotlapčiném chováním, cítíte s ní, nebo jste na ní napak naštvaní?
Teď už se definitivně ukazuje, kdo je vrah, podařilo se mi vás překvapit?

Ale pokud na tím logicky začnete uvažovat, s tím že máte spoustu informací od obou hrdinů, tak to tak musí být, ne? 😎😊
Dostali jste se k tomu, že to byly toulavky, takže pak se jenom stačilo zeptat, kdo měl dost informací a jestli by si Temný z něčím takovým špinil ruce a je to... 😼

S tím Deštovákem se Stmívání zachoval trochu neuváženě, na druhou stranu, myslím že by se to dalo považovat za pochopitelné.
Zase se nám tu obrací karta - je trochu melancholické, že konečně ví, kdo to uděal, ale nemůže s tím nic dělat, takový je život...

Takže kdo vlastně vyhraje? Co se stane?