Flekatá cizinka

5.Kapitola

     Velitel Barevný měsíc se podíval na svůj klan.
     Jak moc je jeho rozhodnutí překvapí? Měl Lvíčku rád a svěřil by jí svůj život, někdy ale nevěřil vždy i jejím nápadům. On tu byl od toho, aby vedl klan a rozhodoval pro jeho dobro, ona aby mu v tom pomáhala a vznášela do věcí jiný úhel pohledu. Někdy byly ovšem její nápady trochu nevypočitatelné ... A on si nebyl jistý, jestli je dobře, že se je rozhodne podporovat. Jestli tím neohrožuje svoji oddanost klanu a nemůže rozhněvat Hvězdný klan.
     Ovšem Gepardka... Je užitečná...
     Lvíčka by udělala cokoli, aby ochránila klan, ale on musel být tím kdo drží věci na uzdě.
    "Kočky Lesního klanu," začal. "V sousedství z Vesnickým klanem se objevily cizí kočky a jak jste se už možná dozvěděli, zaútočili na naší hlídku. Gepardka, kočka kterou jsme našli na našem území, jim pomohla cizí kočky porazit a zahnat je na útěk."
    "Jste jsi si jistý, že to nepřipravila ona?" mňoukl pochybovačně Chladný stín.
    "Co když se tu hlídku pokusila zabít? Kdo tam vlastně byl?" zavrčela Proužka.
    Věcina koček souhlasně zamňoukala a vrhala po Gepardce, stojící pod velitelovou skálou u Lvíčky, nedůvěřivé pohledy.
    "Já a Zlatoouško." zavrčel Stmívání neochotně.
    Zástupkyně musela hlasitě zavřískat, aby byl klan potichu a Měsíc mohl pokračovat.
    "Rozhodl jsem se, vzhledem k tomu, jak se zachovala, že přijmeme Gepardku do klanu. Válečník, kteřý nepanikaří, ale umí bojovat se bude hodit." řekl Barevný měsíc a podíval se varovně na klan, aby naznačil, že ho nemají přerušovat.
    "Přesto myslím, že vaše námitky jsou oprávněné a tak s ní bude prozatím neustále jedna klanová kočka."
    To kočky celkem uklidnilo, ale ne na tolik, aby o tom přestali debatovat.
    "Ale proč ji? "ozvala se zvědavě Lístka.
    "Může být pro klan přínosem." pokračoval. "Zná zvyky toulavých koček a může nám pomoct rozklíčovat, co se děje. Potřebujeme členy, když jsou vztahy z vesnickým kladném tak napjaté."
    "Vodní klan se k nim možná připojí a stromový klan nesimpatizuje z nikým... " dořekla Lvíčka.
    Teď padaly zvláštní pohledy na velitele a jeho zástupkyni. Nikdo se ale neodhodlal něco říct. Zlatoouškovi se honili hlavou spoustu myšlenek. Taky mu něco došlo. Znal svojí sestru, dost dobře na to, aby si domyslel, že na tom má velký podíl a měl i dojem, že ví proč to dělá...
    "Náš dr - zajatec je zatím zraněný v péči Listovločky, ale jakmile bude v lepším stavu, přemístí se nakonec tábora do vězení, kde ho bude moct neustále někdo hlídat. Pokusíme se ho vyslechnout a dostat z něj, proč napadají zrovna nás."
    Barevný měsíc usoudil, že už nemá smysl cokoli dodávat a vydal se ke svému pelíšku.
    Lvíčka se prozíravě snažila odvést Gepardku pryč. Marně. Téměř všichni se k nim nahrnuli a zvědavě nebo odtažitě si Gepardku prohlíželi.
    "Kde ses tu vlastně vzala?! "sykla nedůvěřivě Černotlapka.
    "Kdo jsi?" zavrčela se Zelenotma.
    "Máš hezký kožíšek." mňoukla fascinovaně Ohnivka.
    "Musím přestat o věcech tolik přemýšlet, jinak mi dojde, co nechci vědět." Slyšela si nevrle povzdechnout Maliníka.
    "Víš, co je to hvězdný klan? " zamňoukala zvědavě Třpytka a upřela na ni svá zvláštní očka.
    "Samozřejmě, že vím. "odpověděla Gepardka.
    "Zradí nás, jakmile se jí to bude hodit." Pokusil se o zavření bojácně jeden z učedníků.
    "To bude Barevný měsíc přímat do klanu každou kočku, která půjde kolem?" ucedil nadřazeně Chladný stín.
    "Vzhledem k tomu, že jsi členem ty, bych se tomu nedivia." uculila se Gepardka posměšně a několik válečníků se pobaveně uchechtlo.
    Chladný něco zavrčel a vytratil se.
    "Určitě má pro své rozhodnutí důvod!" odvětila Lvíčka zbytku koček a vydala se spolu s Gepardku k válečníkému doupěti, pronásledovány směsí zvědavosti a nedůvěry.
    "Co když se někoho v noci pokusí zabít?!" uslyšela zašeptat Hnědofouska.
    "Nejsem tak podlá ani hloupá, abych to dělala. Nebo se bojíš, že bych vás zvládla porazit všechny?" mňoukla flekatá kočka jako odpověď.
    Našla si v pelíšku pohodlné místo, které nikoho nebylo, lehla si na zem a snažila se nevnímat oči jiných koček, které se pomalu všechny vraceli do pelíšků.
   Nakonec se jí přece jenom začali klížit oči...
   Začíná jí nový život, tak se musí pořádně vyspat, ne?
   Jen kdyby věděla, jaký byl ten minulý... Povzdechla si, než úplně začala spát.

Myslím, že mám fakt velkou výhodu oproti ostatním spisovatelům! Totiž - vzhledem tomu, že poslední vydanou část doteď nikdo nečetl, nikdo se nenaštve, když dlouho nenapíšu další.
No nic, už jsem zase ironická.
Ovšem pokud jste se dostali až sem, tak vám musím poděkovat, že tu se mnou pořád ještě jste! 😃
( Věčina lidí skončila u druhé kapitoly.)
Nebojte se, přijetím do klanu dobrodružství nekončí...

PS : Teď když si tenhle tučně psaný odstavec čtu znovu, přijde mi to dost egoistické... Ale no nic, nechám to tu, aby to bylo v původním znění...
                                                        Ahoj!❤️