Flekatá cizinka

16. Kapitola

    Pohledy všech se stočily k Proužce, Nočnímu světlu a rozcuchanému, ohnivě oranžovému kotěti.
   "No," strčil do své učednice opatrně Noční světlo. "Vysvetli nám to!"
   Barevný měsíc se na něj a pak na Proužku překvapeně podíval. "Co s tím má společného?"
    "Díky ní jsme tam běželi." odpověděla Proužka.
   "Díky ní?" zeptali se velitel i jeho zástupkyně naráz překvapeně. "Proč jste najdnou šli k brodu?" dořekl Barevný měsíc.
    "Nevím." mňoukla odvážně Ohnivka. "Já... Já nevím. Prostě - jsem to cítila. A mihla se mi před očima Gepardka a Hnědofousek."
    Překvapené výrazy už mířily jen k ní.
    "Vždyť nejsi léčitelka -? " řekl z trochu zaraženým, zamyšleným, pohledem Stmívání.
    "Ne." mňoukla skoro uraženě Ohnivka.
   "Pak?" ptal se stále zvědavěji Barevný měsíc.
   "Mňoukla jsem na Světla a Proužku a rozběhla se tam. Proužka doběhla první, tak vytáhla Gepardku, zatímco Liška už odbíhala, tak se Černotlapka vydala pro Stmíváního, když už umí nejlíp plavat." dořekla svou verzi.
   "A rychle jsme vyrazili do tábora." doplnil její černobílý učitel.
   Barevný měsíc přešlápl na místě "Měla bys mluvit ještě jednou z Listovločkou." Usmál se povzbudivě, avšak přísně velitel.
   "... Jo." kývla po chvíli.
   "Takže už nám liška problémy dělat nebude?" usmál se trochu negativně. "Aspoň nějaká dobrá zpráva. Všichni jste si vedli dobře." pokračoval. Zdálo se, že chce ještě něco dodat. "I Gepardka. Myslím, ze je čas, aby se úplně stala součástí klanu. Dokázala, že o to stojí."
    "A vás ostatní, už asi do klanu přijmout nezvládneme." usmála se jemně rošťácky Lvíčka.
    "Měl bych se na vás více spoléhat." věnoval jim Barevný měsíc ještě jeden vážný úsměv.

                               🐾

     "A máme tu kromě dobré správy, že liška je pryč, Gepardka je plnohodnotným členem klanu a Hnědofousek bude v pořádku, ještě jednu záležitost." mluvil Barevný měsíc ze skalky ke klanu. Přestože tečkovaná válečnice věděla, co bude následovat, ještě jednou ji naplnil zvláštní pocit, že už jsem patří. "Zdá se, že máme v klanu zrádce!"
     Některé kočky se překvapeně rozhlédly po ostatních, většina už to ale věděla a tak se ozvali jen zavrčením. 
     "Hnědý zajatec, od kterého jsme se ještě nic nedozvěděli, v noci uprchl. A nezvládl to sám, u díry v keřích byl pach někoho z klanu, aniž by se dalo poznat, koho." řekl naštvaně velitel.
     "Odteď by pro bezpečnost nikdo neměl chodit někam sám, a také aniž by řekl, kam." dodala Lvíčka sklesle a Měsíc přikývl. Gepardka tušila, že jednak pro bezpečí, aby se zrádce nepokusil někoho zabít, a jednak, aby neměl možnost z někým tajně komunikovat. Nepochybovala ale, že mezera se dá najít v čemkoli. Konec konců, minimálně ona by to zvládla, kdyby chtěla.
     "Ale ať už je to kdokoli, zjistíme to." mňoukl ještě velitel.
     "Hlavně včas." neodpustila si poznámku Proužka.
     "Končím klanové shromáždění." seskočil flekatý kocour z malé skály.
     Kočkám se ale nechtělo odcházet.
     "Kdo by nás zradil? "mňoukla smutně Mlíčka.
     "Jak se - to - dá zistit?" pochodovala sem a tam Lístka a pak se dla do rozhovoru z Nočním světlem.
     "Na to nepotřebujeme někoho cítit." ozvalo se odněkud. Gepardka tušila, ze to byl Chladný stín.
     Spousta z koček se obrátila ke třem kočkám - Stmívánímu, Černotlapce a Gepardce.
     Stmívání tu taky není odjakživa...?
     "No jasně." mňoukl Stmívání temně a s ironickým přízvukem. "Pokud tu kočku nevydírají, tak prvním důvodem je, že jí na klanu nezáleží. Buď jí někdo ukřivdil, nebo se tu prostě nenarodila. Víme jistě o někom, kdo je zaručeně naštvaný? Ne. Víme, kdo tu nepatřil ?- Tvoje úvaha je sice logická, ale mylná." zasyčel ukřivdeně.
    Černotlapka jen tiše syčela, zatímco Gepardka se zmateně rozhlídla.
   "To se uvidí." Chladný stín pohrdavě mrskl ocasem a odešel. několik bojovníků s ním.
   "Ještě někdo má zajímavé dotazy?" otočila se na okolostojící sarkasticky Geparska.
   "Já ti věřím, po tom v lese." řekla Gepardce Proužka."Ale... Jak se to dá zistit?" zavřčela zamyšleně.
    Gepardka lehce pobaveně vrhla pohled na skupinku učedníků. Snažili se tvářit nadmíru vážně a diskutovat.
    "Vědět to, nestojím tu tak." ušklíbla se pozitivně.
    "Drž se." olízla ji přátelsky po chvíli hnědošedivá kočka.
    "Ty taky." vydala se Gepardka k úlovkům.
    Kočky se pomalu začaly rozcházet do svých pelíšku a debatovat. Z hromydy úlovků tentokrát ještě něco zbylo.
    Zamyšleně si vzala veverku a začala nad celou událostí uvažovat. Snažila se vybavit si každý detail...
    "Ten zrádce přece...!
   Gepardka překvapeně vydechla.
   Samozřejmě...

Á - další kapitolka. Co si myslíte, nějaké pokroky? Možná vám může pomoc znovu přečtení 12. kapitoly... Pokud to chcete vědět, musíte ale uvažovat. Mimochodem, pořád můžete odpovědět, které postavy máte nejoblíbenější. 😉 Tady už se nám to zamotává... Vaše odhady mě vždycky potěší, tak do toho. Schválně, kdo to zistí první, to, co došlo naší Gepardce...? 🤔😉😃
Budu ráda za komentáře. 😃

Ps: pokud něco nechápete, vysvětlím vám to, lepší, než když v půlce napíšete, že nemáte ponětí, o co vlastně jde. 🙃