Flekatá cizinka

10. Kapitola

    Lvíčka?
    Viděla snad právě, jak se mezi stromy mihla zrzavá zástupkyně Lvíčka? Zavrčela zmateně.
    Proč ji tak udivuje, že šla jednoduše na lov? Povzdechla si. Je paranoidní.
    Pak se mihlo zrzavý kožíšek křovím znovu. A mrkl na ni.
   Zlatoouško.
    "Odpoledne." zašeptal s prosebým pohledem a zmizel.
    Zamyšleně se zamračila a pokračovala v hlídce.
    Zatímco malá hnědá učednice sledovala všechno kolem sebe a upozorňovala na to a Zelenotma měla své vlastní myšlenky, kdo ví čeho se týkaly, snažila si o něčem povídat s Maliníkem a chvilkami i z zvědavou, energickou Třpytkou.
    Občas ji Maliník nebo Zelenotma upozornili na nějakou důležitou věc.
    "Tady je stará liščí nora." informovala ji důležitě hnědá učednice. "Už v ní liška není, protože ji zabil Ohnivky otec a -"
   "A to jí můžeš povědět potom." přerušila ji trochu pobaveně a trochu otráveně černá kočka.
   "Ráda si to poslechnu." ušklíbla se Gepardka.
   Zatímco pokračovali dál a Zelenotma o něčem vykládala zaníceně Třpytce, Maliník ji informoval, že se začínají přibližovat k poli a vesnici, tím pádem i k hranicím s věčinou nejspíš v skrytu opovrhovaným vesnickým klanem. Ale nijak nenávistně se o nich nezmiňoval, takže usoudila, že s tou zášťí to nebude oficiální.
    "Tohle jsou vodní skály, tady byla  velká bitva s vesnickým a vodním klanem. Když byla povodeň, náš klan tady nějakou dobou přežíval. Kvůli čemuž ta bitva právě vypukla." řekl jí Maliník.
    "Tady odtud je hranice mezi námi a vesnickým klanem potok..." pokračoval hnědobílý kocour a Gepardka jenom tiše poslouchala a plánovala, co řekne Zlatoouškovi.

                             🐾

     "Jdu na lov," ohlásila Gepardka s zivnutím jeho sestře. "Vrátím se, aniž něco provedu." povzdechla si s úšklebkem. Už je jako pejsek. Měla by dostat piškotek, uculila se ironicky.
     "Kdo je ochotný jít se mnou?" mňoukla zvědavě. "Pokud někdo..."
     Lvíčka zamyšleně přikývla a ukázala na Zlatouška. "Máš vyrazit napřed."
     "A nestihnu mezitím někoho zavraždit?" zívla sarkasticky.
     Zastupkyně se na ní zvědavě podívala a pak protočila očima.
     Zlatoouško mezitím nespouštěl že sestry pohled. Proč ji doopravdy chtěli přijmout do klanu?
    Dnešní odpoledne strávil s Kapkou, Černotlapkou a Větvičkou především cvičením boje. Černotlapka teď lovila sama s učedníky, zatímco on se vydal na lov sám.
     Teď se vracel z úlovky, hodlal se totiž setkat v lese s tajemnou Gepardkou.
     Možnost, že by se nevrátil, se snažil nevnímat. Gepardka není taková. Mimo to, on bojovat umí.
     Pomalu se nadechl a vydal se k východu z tábora.
     "Můžu se k tobě přidat?" uslyšel za sebou známý hlas a příjemně ho zabrněly tlapky. Vzápětí zklamaně sklopil ouška, když si uvědomil, že musí říct ne.
     "Já..." zavrněl nejistě, když se otočil a stál tváří v tvář Mlíčce. Té Mlíčce, která byla milá a statečná a v jejíž přítomnosti cítil hřejivý pocit u srdce.  "Vlastně... -"
    "Mlíčko můžeš mi prosím pomoct?" ozvala se od školky Lístka. "Ty koťata jsou dost neodbitný!"
    "Asi příště." usmál se Zlatoouško.
    Mlíčka si se smíchem povzdechla a odběhla. Ze školky zaslechl něco o tom, že Černoskvrnka zase zlobí a pak něco ve smyslu "mňáááá!".
    Byl velmi rád, že on koťata hlídat nemusí. Kromě Kapky, ovšem.
    Pak si opět smutně povzdechl a vydal se tiše z tábora. Nikdy nebude z Mlíčkou chvíli sám.
    Každou minutou byl ovšem zvědavější a odhodlanější. Chtěl Gepardce věřit. Snažil se sám sebe přesvědčit. To by nešla dobrovolně k vesnickým, pokud by jí jeden z cizích klanů poslal, tohle území by přece znala. Navíc by si ji někdo ze setkání určitě pamatoval. Nebo ne...? Na druhou stranu, byla si sebou nějak moc jistá a znala nejspíš klanové zvyky a hvězdný klan... Neslyšel od ní slovo o tom, že by se divila čemkoli v klanu, uvědomil si. Až překvapivě rychle se učí.
     Možná byl trochu naivní, když si myslel, že je to čestná kočka. Ale byla, cítil to.
     Přidal do kroku.
     Pak si jí všimnul, jak seskakuje ze stromu a zamířil k ní.
     "Pitomý veverky!" nadávala.

Tak a další kapitola je zde! Jako vždycky doufám, že si ji užijete. ❤️😃😊
Potěší mě i nápady, jak to ještě vylepšit. Jak asi dopadne jejich rozhovor a co má celou dobu na mysli Lvíčka...? Mějte se!