Flekatá cizinka

4. Kapitola

   Gepardka se na ně překvapeně podívala. Oni chtějí aby se stala členkou klanu? Přestože nejspíš zachránila Zlatoouškovi život, kdo by chtěl jen tak přijmout problémovou cizí kočku?
   "Proč?!" mňoukla zvědavě.
   "Lvíčka ti to vysvětlí."otočil se na svou zástupkyni a pak se vydal k hromadě z úlovky. "Pak se rozhodni, jestli přijímáš. Pokud ne, okamžitě odejdi a nezdržuj se poblíž."
   "Takže?" obrátila se i ona na Lvíčku plná zvědavosti.
   Lvíčka jí naznačila ať s ní jde sednout na kraj tábora a pokračovala. 
   "Napadlo mě, že by se klanu mohlo být k dobru, mít mezi sebou někoho, kdo ví jak přemýšlí nepřítel,umí bojovat a..."
   "To splňuje dost koček." zavrněla Gepardka. "Takže chci vědět, čím jsem tak výjimečná."
   "Nejde mi až tak přímo o tvou maličkost,tedy o tebe samotnou." Povzdechla si z úsměvem Lvíčka. Tahle sebevědomá, odvážná kočka se jí začínala líbit.
   "Záleží na tom? Takže... " zamrkala Gepardka .
   "Posluchej...

                           🐾

   Bílý blesk došel k Zlatoouškovi a přátelský do něj strčil."Tak co?Jsi unavený?"
   "Ani ne," přiznl a pak se koukl na Stmívání povídajícího si s Nočním světlem a Zelenotmou. "Nedáme si večeři?"
   Bílý blesk kývl a vydal se k hromadě z úlovky.
   "Proč se všechno zajímavý děje jenom tobě..." povzdechl si, zatímco si vybral veverku a Zlatoouško dvě myši.
   Šli si sednout ke školce, kde bylo víc klidu. "Já si nemyslím, že by se to dělo náhodou." Povzdechl si zrzavý kocour. "Jediná náhoda byla, že jsem byl přidělen do hlídky z Stmíváním. Pak mě Barevný měsíc zaůkoloval jednoduše proto, že jsem byl spolu s Maliníkem a Kapkou jediný v táboře. A on chtěl z Stmíváním poslat někoho rozumného a zároveň někoho nechat tady."
   "To dává smysl." Bílý blesk."Ale co to napadení... proč na vás zase zaútočili?"
   "Nemyslím, že tyhle útoky... Že by to byla náhoda. Nejspíš se z nějakého důvodu důvodu chtějí usadit u hranic z Vesnickým klanem."
   "Je možné že s tím má Vesnický klan něco společného, stejně jako to, že ho napadají taky." uznal zamyšleně jeho přítel.
   "O čem mluvíte?" přišel si k nim další člen klanu, Maliník.
   "Přemýšlíme, proč toulavé kočky napadli Zlatoouška, Stmívání a no... ji, i když byli ještě plně na našem území." vysvětlil Bílý blesk.
   "Gepardku. " upřesnil Zlatoouško.
   "Aha." Povzdechl si Maliník zvědavě. On nad tímhle raději moc nepřemýšlel.
   "Napadlo vás něco?" zeptal se.
   "Nevíme, nic není jisté." postěžoval si bílošedý kocour zamračeně.
   "Nicméně jestli se o tom velitel  zmíní na setkání, určitě se to ujasní." dodal Zlatoouško zamyšleně a pak se s chutí pustil do večeře, stejně jako Bílý blesk s Maliníkem.
   Nachomýtl se k nim další válečník.
   "Takže... proč vlastně teď přemýšlíte nad něčím, co nemá smysl teď odhadovat?" Hnědofousek neprovokoval, je se doufal, že se něco dozví.
   "To je dobrá otázka." uznal pobaveně Maliník.
    Hnědofousek se posadil se a z úsměvem naznačil, že poslouchá.
   "Zvědavost je kočkám přirozená." kývl směrem k němu Zlatoouško. "A nedá vám chvíli klidu."
   "K čemu jste došli?" usmál se Maliník egoisticky. Trochu se podobá Stmívánímu, pomyslel si oranžový kocour. Ale... jsou úplně jiní. Možná přesto, že je stejně sebevědomý, je jaksi upřímněší. Nebo není ironický...
    "K ničemu, co je jisté." odsekl unaveně Bílý bleskl.
    "Kde se to stalo?" zeptal se že zaujetím zrzavobílý válečník ještě.
    "Chvili chůze od potoka." řekl zrzek.
    "Čili od území Vesnických a i od  vesnice." přepočítal si Maliník.
     "Jo."
     "Proč jste ji vedli tam?"
     "Chtěl bys jí vzít ke stromovým, k nestranmému území, aby ji našel kterýkoli jiný klan, nebo hlouběji do lesa, aby se sem zatoulala znovu...? Jo můj nápad to nebyl." povzdechl si utrápeně.
     "U vesnice žije pár toulavých koček, tak nám Měsíc naznačil, že ji máme vzít tam, aby si mezi nimi našla přátele a nemotala se kolem nás." Bílý blesk i Šedosníh zaujatě poslouchali, přestože Bílý blesk podrobnosti věděl a polovina z toho co ne, mu díky tomu došla. Hnědofouskovi to moc jasné zatím nebylo. "No a taky my, především Stmívání, jsme chtěli trochu pozlobit vesnické..." pokračoval a uškíbl se, když se na něj všichni tři podívali s tím ať kouká vyklopit celou pravdu. Zlatoouškovi se nechtělo lhát a Stmívání to mohl prokecnout.
    "Chudák kočka." Povzdechl si Milník.
    "Můžu se spolehnout, že se to, čistě projistotu nikdo nedozví?"
    "Ano." Přikývli.
    "Neboj se." řekl Hnědofousek.
    "Asi jo." odešel Maliník.
    "Hlavně aby to nedošlo jí, že?" pousmál se na něj tiše Bílý blesk.
    Zlatoouško se zacítil provinile. "Myslím že došlo."
    "Velitel chce klanu něco říct!" Přiběhla k nim s jiskrami v očích Mlíčka.
    "Tak to jdeme." rozběhl se doprostřed tábora.
    "Doufám, že to není to, co mě právě napadlo." sykl do zelených očí svého přítele Bílý blesk.
    "Nemám tušení, na co myslíš." odpověděl stejně tiše bez špetky ironie.
    "Jsem rád."

Tak další kapitola je tu, pište odhady, co si myslíte, že se stane, co myslí Lvíčka tou nabídkou... 🤔
A co postavy? Jsou realistické? Máte je rádi? Loučím se a přeji pěkný den.