Flekatá cizinka

Flekatá Cizinka 2

      Co se týče druhého dílu...
      Dám si zatím pauzu, protože se do toho nechci úplně pouštět.
       Jak víte, je to běh na dlohou trať a momentálně si nejsem jistá, jestli se do něčeho takového chci vůbec pouštět.
       Taky bych chtěla začít psát o lidech. Tedy opravím se, to už dělám dávno, ale chci se tomu víc věnovat.
        Ani si nedokážete představit jak mi chybí používání fráze 'dobrý člověk' nebo 'držet něco v rukou'. A taky bych chtěla začít psát i trochu víc romantiky a chápete... ;3 Navíc, u lidí se tam dá zapojit mnohem více prvků a témat, jen si představte, jsou to nekonečné možnosti.

     Ano, už dloho jsme chtěla napsat druhý díl a pohrávala si s tou myšlenkou.
      Jak vidíte, příběh by ještě mohl pokračovat a je tu spoustu tajemství i témat které by šly dobře rozepsat. Zároveň mám spoustu konceptů, o kterých ještě nevíte.
      Otázkou zůstává, jestli je zkusím využít v druhém díle, nebo nechám příběh skončit zde?
      Děkuju vám za všechnu podporu a milá slova, kterými jste mě obdarovali při psaní a zvlášť, když jsme se ptala, hestli by jste četli druhý díl. Vážně děkuju.
     Pravdou ale zůstává, že tolik zaujetí jako v tu chvíli, jsem ale v praxi u žádné z opravdových kapitol v poslední době neviděla.
     Jak už jsme říkala, ano - píšu protože chci a protože je to moje vášeň.
     Jako umělc, když se někdo dívá na jeho obraz, vždycky mě potěší, když někdo moje příběhy čte. Proto, přesto že to není původní důvod, chci aby si můj příběh přečetlo a užívalo co nejvíc lidí, jsem koneckonců taky jenom člověk.
     Nejsem nespokojená nebo znuďená psaním zde, ale jsem ambiciózní. Uspět z příběhem je těžké, ale přesto se budu snažit. Pokud v tom stejně nebude rozdíl, budu klidně psát do šuplíku nebo zkusím něco úplně nového.
      Pointa toho, co se snažím říct je -

     "Děkuju. Děkuju za všechno a nevím jestli se s vámi neloučím."

      Možná se k němu vrátím, možná už nikdy ne, možná se prostě vypařím, kdo ví?

zatím nashledanou, vaše Axiomatite