Stella || HP fanfiction

10. Alaska, Amnesia a jiné potvory

Neohrabaně jsem přeměnila šuplík na misku s polévkou. Profesorka si zakládala na tom, že polévka musí být minimálně teplá, ale mně se nedařilo ohřát ji aspoň na takovou teplotu, aby se na jejích okrajích netvořily obrazce mrazu, který mě provokoval jako Protiva.

,,Jak vidím, slečna Aiellová má nadání na studené polévky."

Pobertové na tom byli hůř. James měl v misce nějaké nespecifické želé a Peter neměl ani misku. Sirius proměnil šuplík v láhev Ohnivé whisky. To bylo aspoň užitečné, jenže já měla ledovou polívku.

Otočila jsem se na Minervu a když jsem zachytila její pohled, usmála jsem se a vztekle talíř ožehla plameny z hůlky. ,,Stello!" Vykřikla šokovaně, bylo to poprvé, když jsem ji slyšela zvýšit hlas. Mráz z polévky zmizel, stejně jako dva svitky pergamenu vedle a hezká barva desky lavice.

,,Jejda."

Dorcas vybuchla smíchy, když ke mně McGonagallová přešla a vrátila lavici do původního stavu, to jest neohořelého. ,,S takovouhle OVCE neuděláte, slečno Aiellová," stačila mi říct, než skončila hodina a já posbírala svoje věci, vlastně docela smutná z toho, že jsem omylem spálila svou esej.

,,Co máte za hodinu teď, dámy?" Přispěchal k nám James, který si rozhodně nenechal ujít příležitost být v přítomnosti Lily Evansové. Chtěl ji pozvat na ples a nenechával si to rozmluvit tím, že ho vlastně nemá moc v lásce. ,Miluje mě, vím to,' odpovídal.

,,Numerologii."

,,A já jasnovidectví. Perfektní," povzdychla jsem si a snažila se z lavice setřít aspoň ten popel z esejí. Tady mi bude Reparo asi k ničemu.

Nechala jsem prach prachem a zamířila na onu hodinu, na niž jsem se pokaždé těšila nejmíň. Jasnovidectví by bylo ještě v pořádku, kdyby se mnou věčně nesedal Sirius a v naší společné věštecké kouli, hrnečku či dokonce v mé dlani neviděl pokaždé buď párty, kumbál nebo smrt.

Samozřejmě, jak jsem čekala, mě na schodech dohnal. ,,Stello! Máš ten úkol? Nemůžu na nic přijít!" Oddechoval.

,,Pochybuju, že tohle opíšeš. Je to v ich-formě, napsala jsem, že za dva týdny, kvůli nepříznivé konjunkci Marsu a Jupiteru budu mít ekzém na levé ruce. Taky něco vymysli. Mně to pokaždé uzná."

Sirius si odfrkl a pohodil vlasy. ,,Třeba jako protože bude měsíc moc zářit, přijdu dočasně o zrak?" vrhl na mě pochybný pohled a já se zeširoka usmála.

,,Vidíš! To je dost dobrý!"

Vešli jsme do třídy a Sirius se pod náporem vůní a kadidel tradičně rozkašlal. Šla jsem si sednout a on dosedl vedle mě ve chvíli, kdy se přiřítila stará Trelawneyová. ,,Doufám, že to po mně co nejdřív převezme Sybila, ach jak já ty schody neudýchám," lamentovala a pak tleskla. ,,Tak! Odevzdejte mi domácí úkoly a nalistujte si stranu sto osmnáct."

A já tradičně usnula, jen co se pustila do výkladu o věšteckých koulích.

Probudilo mě až to, jak Sirius tiše syčel moje jméno a nade mnou se krčila rozlícená profesorka. ,,Pardon," zamumlala jsem a protřela si oči. ,,Nějak mi klesla hlava. V učebnici se píše, že to nemá dobrý dopad na sny a já měla věšteckej, přísahám!"

Trelawneyová zavrčela. ,,A smím se zeptat, o čem byl, slečno?"

Zamžikala jsem řasami. ,,Všechno bylo rozmazaný, ale byla to rozhodně rozhodně budoucnost, protože Jamesův syn říkal Remusi Lupinovi a Srabusi Snapeovi profesore."

,,Hovno!" Vyklozlo Siriovi a celá třída se otřásla smíchem. ,,To musím říct Náměsíčníkovi a Dvanácterákovi. Tak se tu mějte hezky!" Sebral z lavice snad jen polovinu svých věcí a vyletěl ze třídy. Trelawneyová na ním koukala jako za duchem a mně nezbylo nic jiného, než se smát tomu, jak jsou s klukama pitomí.