Stella || HP fanfiction

5. Nicka

,,Siriusi Blacku!" Vykřikla jsem a jala se sbírat své knihy, které mi rozházel. Mířila jsem na poslední dvouhodinovku tohoto dne, lektvarů, a těšila jsem se, protože se zdálo, že mě má Křiklan docela rád. Přesto jsme byla z posledních pár hektických dnů vyčerpaná a to individuum tomu nepomáhalo.

Sirius se otočil, vyplázl na mě jazyk a rozběhl se chodbou pryč. Vystřelila za ním, už jen z principu, a pochybuji, že si kolemjdoucí mysleli, že jsme vážně plnoletí. Knížky mi stejně za běhu popadaly a já se mu snažila podpálit záda pohledem.

Po chvíli mi zmizel z pohledu a já si povzdychla, uhladila si hábit a nasadila svůj věčný sebevědomý úsměv, jako by se nic neodehrálo. Rozešla jsem se k učebně ve sklepení, kam nás Křiklan pouštěl až na začátku hodiny, tudíž se před ní tvořily skupinky studentů. 

Opřela jsem se o zeď dále od nich a sledovala pár Zmijozelských, kteří na mě občas přes rameno pohlédli a něčemu se smáli. Nebyl tam nikoho, koho bych znala, ačkoliv hubený černovlasý chlapec s hákovým nosem mi povědomý byl. 

Zaujal mě jeden z jejich posměšných hlubokých hlasů. ,,Ale, ale," nejvyšší z nich vystoupil z jejich obláčku a otočil se přímo na Lily Evansovou, která s Marlene postávala kus od nich. ,,Naše oblíbená mudlovská šmejdka," smál se dál, ale Lily jen protočila očima a nechala to být.

,,Locomotor Wibbly," zašeptala jsem, z mé hůlky vyšlehlo rudé světlo a jemu se podlomily kolena. Někteří jeho kamarádíčci vykřikli a ti ostatní uskočili. ,,Dávej si pozor na jazyk," zasyčela jsem, stanula jsem před ním a moje rudé vlasy se rozevlály. 

,,Ty malá mrcho," prskal a stavěl se na nohy. ,,Za tohle zaplatíš."

Uchechtla jsem se. ,,Ty mi nestojíš ani za svrček. Zato ty netušíš, s kým mluvíš. Takže laskavě klidni hormon a ještě jednou řekneš zrzce šmejdko, postarám se, abys skončil v nějaký tajný chodbě s rozbitou hlavou," zasyčela jsem a ještě na něj mrkla, než jsem se odporoučela k Pobertům. Sakra. Tohle neznělo nebelvírsky.

,,Oproti mně seš nic. Nicka," zamrmlal ještě Zmijozel, jemuž jsem očividně vzala slova, a já se zasmála přes celou chodbu. James Potter ke mě došel a poplácal mě po rameni, ale něžně, jako by se bál, že se rozpadnu.

,,Rosier nám tu otravuje život už dlouho a ještě s ním nikdo takhle nezametl," uznal a já se na něj zašklebila, ignorujíc Zmijozelův nepříčetný pohled a pocit, že by možná nebylo od věci, kdybych začala spávat s dýkou vedle postele. 

Sirius mě šťouchl do žeber, načež mi podal dvě z mých učebnic, které mi shodil. ,,Páni, Zmijozelova nevěsto, nejsi tak nevinná, jak se na první pohled zdáš," prohlásil tiše s protáhlými koutky.

,,Zmijozelova nevěsta?" Zmateně jsem zamrkala a jeho úsměv byl ten tam. To už ale přišel Křiklan a milostivě nám otevřel dveře učebny. Hned zezačátku jsem se na něj usmála a on mi úsměv letmě opětoval. 

Sirius už byl zase arogantní. ,,Paktuješ se s mým zkaženým odporným bratrem a pak chceš, abych tě měl ještě rád," vyprskl a zaplul do své lavice za mnou, vedle Jamese. Já sama jsem si sedla vedle Dorcas, která se přihnala s párminutovým zpožděním.

,,To jsem nikdy nechtěla, Blacku!" Otočila jsem se na něj a pod stolem ho kopla do holeně. Asi mě nenapadlo nic jiného, ale málem jsem vybuchla smíchy, když zavyl bolestí a Křikovi se vykecal na křeč. James se tiše hihňal a Remus nad námi jen protočil očima.

,,Slečno Aiellová? Laskavě se otočte," ozval se za mnou hlas Křiklana a já se znovu otočila dopředu. ,,A když už tak perfektně vyrušujete, povězte mi, co je tohle za lektvar," pozvedl obočí. Tak, teď mám dva osudy - buď mu to řeknu a on mě bude nadále zbožňovat, nebo neřeknu a pořádně klesnu.