Práskla jsem za sebou dveřmi od Křiklanova kabinetu. Profesor se za mnou poplašeně otočil, neboť jsme spolu my dva nemluvili od chvíle, co jsem si u něj ve třídě nechala boty. To mě varoval, že bych si měla dávat větší pozor na svůj krk, protože to vypadá, že se ženu do záhuby.
Bylo to prakticky totéž, jako kdyby mi řekl, že jsem sebevražednej bastard.
Teď na mě nicméně koukal, jako by nedokázal určit tu pravou emoci, již by měl nechat vyplout na povrch. Nikdy mě neměl úplně v lásce, teď se mě ale stranil a šlo to vidět. Jenže už byl únor, zkoušky byly za dveřmi a já potřebovala vědět pár věcí, které mi ostatní nebyli schopní odpovědět.
,,Dobré dopoledne, pane. Neruším?" optala jsem se zdvořilým hlasem, ale vevnitř mě vřelo. Všichni se mi vyhýbali a já byla naprostý extrovert, tudíž mě to vyvádělo z míry. S Regulusem Blackem jsem nemluvila zhruba dva týdny, s tím, že kdykoliv jsme se střetli na chodbě pohledy, sklonil s rudýma ušima hlavu. Sirius ale zjevně vzal příležitost za pačesy.
Křiklan zavrtěl hlavou. ,,Ne, slečno, jen račte dál."
Nabídl mi čaj, ale já odmítla. V jeho kabinetě nebylo nic obdivuhodného, jako u Brumbála, tak jsem se prostě jen posadila na křeslo vedle Křiklanova a přehodila si nohu přes nohu. ,,Víte, pane profesore, byla jsem zvědavá a tak... šla jsem do knihovny, jenže tam o takovýchto věcech není ani zmínka a já myslela, že vy budete zrovna ten, který by mi to mohl trochu přiblížit."
,,Jen se ptejte, slečno Aiellová," pokynul a mi a v jeho očích se mihl zvláštní smutek. ,,Mám teď volnou hodinu, takže mě určitě neobtěžujete."
,,V Bradavicích byla kdysi zabita dívka, viďte? Uršula Warrenová," sjela jsem ho pohledem. ,,Onehdy jsem si potkala v umývárně a nejde mi to z hlavy. Neřekla mi, jak zemřela, poněvadž ve mně viděla něco podobného, jako vy, když jste si mě zavolal ten jeden večer k sobě. Říkala, že jsem podobná klukovi co ji zabil. Byl vyloučen?"
Horácio si hluboce povzdechl a zvláštně si zamotal prsty do sebe. ,,Ach, ano, slečna Warrenová," zamumlal možná spíš k sobě. ,,Slyšel jsem, že teď se jí přezdívá Ufňukaná Uršula. Hádám, že se jí to nelíbí," po rtech mu možná mihl úsměv, ,,za dob, kdy jsem ji učil, to byla citlivá dívka, ze které si pořád někdo dělal legraci."
,,Ano. Co má její vrah společného se mnou?"
,,Osobnost, slečno Aiellová. Možná že byl za její vraždu vyloučen Rubeus Hagrid, nicméně vy i já víme, že on ji nezabil. Průběhem času mi došlo, že to byl Pán Zla," zašeptal. ,,Váže se k tomu mnoho historek, ohledně jakési Zmijozelovy tajemné komnaty, která se mu podařila otevřít a pomocí hrůzy uvnitř ji zabil. Já osobně si ale myslím, že je to blábol."
,,Já ne, pane profesore," zasyčela jsem. ,,Je tu něco, co musíme nejdřív vědět, než se Voldemorta pokusíme zastavit!"
Křiklan přidušeně vyjekl. ,,Neříkejte to jméno!"
,,Ale já se toho jména nebojím! Jen pošetilí lidé si myslí, že by je dokázalo zabít jediné slovo. Voldemort. Mé jméno se taky říká a nikdy se nikdo nebál ho vyslovit. Colette. Colette Riddleová. A já potřebuju vědět, jaká se souvislost mezi ním, Uršulou, Tajemnou komnatou a tím prstenem, co mám v kapse!"
Můj křik Horáciovi vzal dech. Ani chvíli jsem nepřemýšlela, zda nezacházím až moc daleko, ani teď. Věděla jsem, že on to potřeboval vědět stejně jako já. Chvíli na mě zíral, no ani ne tak chvíli, jako pěkně dlouho, a pak si odkašlal.
,,Tušil jsem, že jste slečna Riddleová," přikývl si zasmušile, ,,ale nemluvil jsem o tom. Nikdo by neřekl, že by potomek Gauntů mohl být tak milý a hlavně, v Nebelvíru. To je přece známo. Váš bratr... nedokážete si představit, jaký byl on. Už tehdy," zkřivil obličej.
ČTEŠ
Stella || HP fanfiction
FanfictionColette. Dívka s hadí krví. Vzali jí všechno. Jméno, původ, vůli; a poslali ji v převleku bělovlasého děvčete přežít do drsných ulic. Jako by nebyla jediný ženský potomek Salazara Zmijozela, jako kdyby pro tento svět neznamenala tolik. Teprve když o...