Stella || HP fanfiction

36. Nathaniel

Všichni na hlídce jsme mermomocí zarytě mlčeli. Viděla jsem těkavé pohledy, jimiž Nathaniel kmital do všech stran, William se nebránil úšklebku a bratři Prewettovi se kdesi odpojili, zjevně kvůli hloučku děvčat, co se na ně culily z vedlejší ulice. 

Teprve když jsme zahnuli za roh, Will promluvil. ,,Hele, slyšel jsem o tobě," oslovil Nathana, což mě dost překvapilo; dosud totiž vypadal, že by byl na světě radši kdekoliv jinde, než po boku toho zvláštního albína, s nímž neprohodil za celou dobu ani slovo.

,,Slyšel?" pozvedl obočí a těkal pohledem ke mně a pak zas k němu. Brumbál se před pár hodinami vrátil z cest a okamžitě nás tři - ovšem, kvůli Nathanovi - vyslal na hlídku. Jak jsem slíbila Starostolci, albínova užitečnost se prokáže v následujících několika dnech a podepíše ji sám Brumbál.

,,Sebevražednej Nate," ušklíbl se tmavší kluk a vítězně zvedl bradu. 

,,Sklapni, Rosiere," prskl po něm zpátky Nathan a dál zíral před sebe, jako by se snažil předstírat, že se o něm takhle nemluví, ale byla to pravda. Popravdě, téměř nic jsem o něm nevěděla, jen to, že občas mívá budoucnost předpovídající vize, ale ani to jsem neměla doložené. Taky že patří do rodiny Carrowových. Nic jiného.

Nebyla jsem si jistá, co si o něm myslet. Svou zamlklostí a téměř až arogantním dojmem, odměřených chováním a úzkostlivých střežením svého soukromí mi až bolestně připomínal Reguluse v bílé barvě. Byl to naopak dokonalý opak Williama.

,,Sebevražednej?" zeptala jsem se tiše směrem k němu, ale místo toho se ke mně nahnul Will.

,,To si piš. Našel jsem si o něm něco v záznamech o Smrtijedech a také v sídle Carrowů jeho životopis. A musím říct, že zajímavější věci jsem si nedozvěděl hodně dlouho, čiči," protáhl koutky. Téměř jsme si ani nevšimla, jak Nate zbrunátněl, dokud do něj nestrčil a nepřitlačil mého spojence loktem ke zdi.

,,Řekl jsem, ať sklapneš, Rosiere!" zařval na celou ulici, tudíž, pokud byli kolem nějací Smrtijedi, jistojistě už o nás věděli. Popadla jsem albína za rameno a škubnutím ho odtáhla.

,,Myslím, že by ses měl chovat vzorně, aby ti náhodou nebyla přidělena cela v Azkabanu," prohlásila jsme odměřeně, hledíc do jeho očí. Vztek z nich pomalu vyprchával. ,,Tahle skutečnost, stejně jako tvůj život, leží v mých rukách."

,,Je mi upřímně jedno, co provedeš s mým bezcenným životem," zasyčel po mně. Will už mu sahal po rameni, každopádně já mu gestem naznačila, ať čeká. ,,Klidně ho rozdupej, spal nebo zahoď. Je mi to jedno, Leto."

,,Nebo ho vsaď za mříže s mozkomory po boku, hm?"

,,Avada Kedavra!" ozvalo se ze stínu a mně zahltily krátké vzpomínky, neb tahle situace mi byla známá. Nathanielovy vlasy téměř pročísla zelená kletba a ze stínů vyšla jedna jediná postava v kápi. Překvapilo mě to, nikdy jsem neviděla, že by Smrtijed pracoval sám.

Začal metat kletby výhradně po mně, jako by mě snad pod hábitem a kápí poznal. ,,Kluci, padejte na základnu," procedila jsem mezi zuby, zatímco jsem odrážela jeho útok a násobila ho vlastním. Bystrozorský výcvik mi pomáhal k neverbálním kouzlům, v nichž jsem najednou nacházela spásu. 

,,To nemyslíš vážně," protestovali jednohlasně a oba se postavili do bojového postoje.

,,Je jeden, zvládnu ho levou zadní," ušklíbla jsem se. ,,Do pěti minut jsme u vás, jo? Informujte Brumbála."

,,Má pravdu, chlape, pojď," zamumlal Nathaniel, jenž mě zjevně pochopil, a i s protestujícím Williamem se oba přemístili. Mě mezitím zcela zaměstnal Smtijed, který se rozhodně nedržel stranou. Zjevně si chtěl něco dokázal a to, že přinese Voldemortovi moji mrtvolu.