Stella || HP fanfiction

43. Další epizoda

,,Nemám ani nejmenší důvod ti věřit."

Hleděla jsem do jeho chladných, nenávistných očí, do nichž mu spadala vlnitá ofina. Jeho tvář byla ostře řezaná a kdybych měla ještě špetku emocí, naháněl by mi jeho zjev tak trochu strach.

,,Vždyť s tím já ani nepočítám," odvětila jsem s manipulativním úsměvem. ,,Ani mě to nemrzí, stejně jako mě nemrzí, že jsem tě potkala."

,,Další tvá hra?" Regulovy rysy ztvrdly. ,,Jdi do prdele, Colette."

,,Všechno je jen hra," postavila jsem se a došla k místu, kde stál on. Dlouhou chvíli jsme si jen vyměňovali pohled a já cítila, jak intenzivně váhá. ,,Všechno je jen hra, Regulusi. Jen záleží, jak dobrý jsi hráč."

,,Pamatuješ, jak jsme pouštěli lampiony?" zašeptal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho tak plynulým pohybem, jako by to dělal odjakživa. ,,Kéž bych měl ještě jedno přání. Tolik bych si přál vrátit se do té noci, kdy jsme se potkali."

Pousmála jsem se. ,,Noc, kdy jsme se potkali," zopakovala jsem a svými rty se něžně otřela o jeho. To on si mě nakonec přitáhl do polibku; byla to jedna z mála chvil, kdy jsem se dokázala někomu podvolit. Zapletla jsem mu prsty do vlasů, když mu hrdlem zaškubal sten.

Prožívala jsem to znova a věděla jsem, že on taky. Byly to dlouhé měsíce, kdy jsme byli odloučení, až se to stalo samozřejmostí. Tolikrát jsem ho ponížila a přesto, stál tam s podlitinou na rameni, již jsem mu také způsobila já, a líbal mě.

,,Tolik tě nenávidím," uchechtl se, ale prsty mi zarýval do zad a krku.

Později toho odpoledne jsme jen leželi nazí na jeho posteli a zírali vzhůru na holý strop. Měla jsem hlavu položenou na jeho bušícím srdci, zatímco on mě hladil po vlasech. Byli jsme do sebe vpletení jako větvoví stromů, co se nahnuli moc blízko a teď už není cesty zpět.

,,Ten prsten... neznamená nic," špitl do ticha, v němž jsme se ale ani jeden necítili špatně. Po těle mi přejel chlad, když zmínil své zásnuby, a přetočila jsem se na bok, abych mu viděla do očí. ,,Elladora je moc fajn, to jo, ale... je to kamarádka. To matka trvala na tom, abych ji na jednom večírku přede všemi požádal o ruku."

Zůstávala jsem zticha, neb přestože jsem mu jeho slova plně důvěřovala, chtěla jsem jeho snoubence rozervat hrdlo. Ta touha byla téměř až nesnesitelná, ale v porovnání s tím, jak moc jsem toužila po pomstě mému bratru, byla nevýrazná. 

,,Elladora není kamarádka, Regulusi Arcturusi," usilovně jsem zírala mimo jeho obličej, zatímco on ke mně natáhl ruku a dotýkal se prsty toho mého. ,,Elladora je stvůra. Snape jí prodal Veritasérum, minulou sobotu. Kolikrát ho na tebe už použila?" 

 Kousl se do rtu. ,,Tolikrát, aby věděla kompletně všechno o tobě. O nás."

Sklonil se ke mně a čekal s rudými tvářemi na moji reakci. Usmála jsem se a zastrčila mu prstýnek černých vlasů za ucho. ,,Udej mě a nic se ti nestane," zašeptala jsem.

,,Cože?"

,,Potřebovala jsem záminku a ty jsi mi teď dal jednu perfektní," tentokrát jsem se neusmála a jako bych slyšela jeho myšlenky, když si říkal, že jsem asi blázen. Vyskočila jsem na nohy a začala se soukat do černých kožených kalhot. Regulus jen ležel a zíral na mě.

,,Teď musím jít," oznámila jsem.

,,A-ale vždyť... za chvilku je Smrtijedská schůze," vykoktal tiše, když jsem si na hlavu posadila klobouk a hůlku zastrčila do vnitřní kapsy košile.