Stella || HP fanfiction

6. Diagnóza

Řítila jsem se chodbou k profesorově kabinetu, doufajíc, že na tvářích nemám už žádné bahno. Ve tři mi došlo, že jsem pozvaná na setkání Křikova klubu a byla jsem stále špinavá od toho, jak mě Sirius chytil za nohu a shodil z koštěte. 

Nicméně, šla jsem pozdě. Ne že by to bylo něco překvapujícího, ale nepochybovala jsem, že již je zábava v plném proudu a já si na sebe vzala podpatky, s nimiž jsem nemohla jít rychle. Tudíž jsem se proplétala chodbami až ke sklepení, kde měl Křiklan kabinet.

Pootevřela jsem dveře a tiše vklouzla dovnitř, ale i tak se na mě všichni otočili. Křikovi se po tvářích rozlinul úsměv a postavil se, aby mě přivítal. ,,Zdravím, slečno Aiellová, jsem tak rád, že jste přišla," kývl na mě a já se usmála, oči v rámci slušnosti fixované na ty jeho.

,,Omlouvám se za zpoždění," špitla jsem a elegantně se rozešla k jedinému volnému místu u kruhového stolu, mezi nějakými dvěma Zmijozely. 

,,To vůbec nevadí, přišla jste právě na dezert," pokynul mi a já přikývla, jenže pak jsem si všimla, že jeden ze Zmijozelů vstal, aby mi odsunul židli. Zamrkala jsem a pak se usmála, když jsem poznala Reguluse Blacka. 

,,Děkuji." Sedla jsem si chvíli čekala, než se zase lidé rozmluví a pak teprve jsem si nabrala vidličkou trochu nějakého ananasového dortíku. Většina studentů tu byla ze Zmijozelu, ale viděla jsem, jak na mě shlíží zelené oči Evansové, tak jsem na ni kývla a ona jediným pohledem zhodnotila to, jak na mě byl mladší z Blacků až přehnaně milý.

A tak jsem ji dalším očním kontaktem poslala do určitým partií, což byla poslední zajímavá akce za následující půl hodinu. ,,A co vy, slečno Aiellová? Přestoupila jste do Bradavic z Krásnohůlek, nemýlím se?" Promluvil na mě najednou Křiklan a já se lekla, až jsem nadskočila. 

,,Nemýlíte. Nutně jsem potřebovala nastoupit do Bradavic a profesor Brumbál byl velkorysý, jako vždy," prohlásila jsem a on se zdál potěšen mým svědectvím, protože se znovu otočil na své zjevné oblíbence a pokračoval s nimi v debatě o obracečích času.

Ucítila jsem, jak mě ledové prsty šťouchly před látku šatů do žeber a otočila jsem se na Reguluse, který se ke mě naklonil. ,,Být tebou, moc mu nepodlejzám," zasyčel ke mě a pak se rozlédl, jestli někdo neposlouchá. Zaskočil mě. ,,Stejně má nejradši Snapa," kývl k chlapci s mastnými vlasy, ,,a zrzku."

,,Nepotřebuju nikomu podlejzat, děkuju," odsekla jsem nazpátek a najednou mě přešla chuť. Copak jsou všichni Blackové stejní?

,,Evidentně ano, když se vyjadřuješ, jako by ti šplouchlo na maják. Kde žiješ? Pochybuju, že jsi přestoupila jen tak!" Vypadalo to, že ho moje přítomnost otravuje stejně tak, jako mě otravuje ta jeho. Moje vlasy byly rudé a toho si všiml Křiklan, protože si zlehka odkašlal. 

,,Všichni jste dojedli?" Zeptal se a já od sebe prudce odsunula talířek. 

,,A kde žiješ ty? Vznešený, čistokrevný Black, který má všechno, na co ukáže. Zajímavé, vážně jsi o dost lepší než já!" otočila jsem se ještě na černovláska, který si mě sjel pohledem a uhladila si sukni. Lily, dle všeho, vycítila přes stůl nebezpečí, protože na mě vrhala prosící pohledy.

Věděla jsem, co říká. Neudělej hloupost.

Regulus si odfrkl. ,,Děkuji za diagnózu, na kterou se tě nikdo neptal."

,,Děkuji za krásný večer, pane profesore, ale ještě dnes musím dodělat tu esej pro vás, tak mě snad omluvíte," zvedla jsem se a vlídně se na všechny usmála. Pár Zmijozelů si něco špitlo, ale Křiklan se nezdál být naštvaný.