Stella || HP fanfiction

35. Manipulace

Měla jsem nepříjemný pocit, že předat toho bělovlasého Smrtijeda ministerstvu nebyl nejlepší nápad. Vídala jsem ho ve snech, kdykoliv se mi tu noc před jeho disciplinárním řízením podařilo zamhouřit oko; když ne jej, tak tu bílou kočku nebo Caradoca. Neřekla jsem Brumbálovi, co se mu stalo, a kvůli tomu na mě doléhalo svědomí.

Svítalo, když jsem se opět upocená probudila na gauči u dohořelého krbu. Neměla jsem sílu vyšplhat schody do svého pokoje, tak jsem se musela spokojit s péry v proležené pohovce. William se potuloval v jeho zvířecí podobě havrana, již jsme společně celou tu dobu zdokonalovali, někde okolo domu, takže by mi jistě stačilo jen zavolat jeho jméno a měla bych svého společníka u sebe.

Zvedla jsem se a uvařila si čaj. Když jsem sevřela hrnek v promrzlých dlaních, šla jsem se ještě uvelebit do dek a polštářů s pergamenem a brkem v ruce. Měla jsem v plánu napsat si teorii pro závěrečnou zkoušku na bystrozora, nicméně ani po chvíli ze mě nevypadlo kloudné slovo, tak jsem si začala skládat rýmy.

Znám jedno sídlo temnoty,
kde nevidíš do nebes,
tam našla jsem si společníka
ze kterého jde děs.

Posměšně jsem se ušklíbla a chtěla psát dál, jenže v tu chvíli něco zaklepalo zobákem o okno. Nebyl to však havran; byla to poštovní sova nesoucí dopis. Kouzlem jsem jí otevřela a ona se snesla na konferenční stolek přede mnou. Pečeť na její obálce mě zmátla - nebyl to znak Bradavic, ani Lestrangeů a ostatně jsem ho neznala.

Vzala jsem si ho a hodila jí trochu jídla pro Tequilu.

Vážená slečno Riddleová, stálo v nadpisu.

Dnes, jednadvacátého srpna v devět hodin, se koná disciplinární řízení Smrtijeda, jehož jste sama odchytila a předala ministerstvu. Merlinžel jsem ale na cestách a dostavit se jako svědek nemohu, tudíž by mi velmi pomohlo, kdybyste za mě zaskočila a usedla na mém místě. Ministryně kouzel o tom byla již obeznámena a těší ji, že se znovu setkáte.

S velkým díkem a přáním štěstí, Albus Percival Wulfric Brian Brumbál.

Jako na zavolanou vletěl dovnitř oknem mohutný havran s rudýma očima a chvíli trvalo, než se proměnil ve Williama. Měl do Siriusova domu přísný zákaz vstupu, každopádně teď Black spal a nevěděl o nás, což bylo příhodné.

Spěšně mě objal a pohled věnoval dopisu v mých prstech. ,,Zdá se, že máme dostaveníčko na ministerstvu," ušklíbla jsem se na něj, což mi taky opětoval. ,,Sama tam jít nehodlám a ty bys mě tam tak jako tak nepustil, takže jim nezbývá nic než držet huby."

,,To kvůli tomu bělovlasýmu?" odfrknul si a hodil sebou na pohovku. ,,Říkám ti, Lett, nějak se mi nezdá. U nás byl jen chvilku a já ani nevím jeho jméno, natož původ a teď mu mám jít k soudu. Beztak skončí v Azkabanu."

Přidušeně jsem se rozesmála. ,,U Merlina, tobě snad někdy záleželo na původu?"

,,Nedělej si z toho legraci, Riddleová," nafoukl tváře a přetáhl mě po hlavě polštářem.

,,Tak nějak mě napadlo," protáhla jsem se jak kotě a do prstů jsem opět uchopila napůl vychladlý čaj, ,,že kdybych se za něj přimluvila, u Toma bych si šplhla a třeba by mi začal i platit."

William vybuchl smíchy, kvůli čemuž jsem mu přes obličej připlácla polštář. Nepotřebovala jsem vzbudit Siriuse. ,,Děláš si srandu, doufám!"

Protočila jsem očima, ale na rtech mi stále hrál úsměv. ,,Ovšemže."

Měli jsme sice ještě tři hodiny k dobru, každopádně jen co jsem se oblékla, přemístili jsme se do mudlovského Londýna. Měli jsme v plánu zaskočit do Příčné, ale jelikož bylo ještě tolik času, mohli jsme se tam v klidu dostat pěšky.