Stella || HP fanfiction

23. Valentýn

Válka s každou minutou nabírala na obrátkách a dokonce i studenti Bradavické školy chápali, co znamená strach. Denní věštec byl každé ráno přecpaný pohyblivými fotografiemi znamení Zla, a nikdo nevěděl, co bude následovat další ráno.

Jednoho dne na seznam zavržených přibylo i jméno Peterovy přítelkyně, Anastasie Stuartové. Jmenovaný se z toho psychicky zhroutil a večery trávil v mém objetí, noci kdesi mimo svou postel. Nedivila jsem se mu, věděla jsem, jak to chutná. Snažila jsem se mu pomoct smířit se tou nejšetrnější cestou.

,,Vyvolání kompletního patrona je velmi, velmi složité," přednášel Aristo, jenž si zjevně na místo profesora zvykl rychle. Upřímně jsem doufala, že vypadne stejně rychle, jako se objevil, neb jsem ho měla plné zuby a ostatní rovněž. Zmijozelští ho neposlouchali vůbec od chvíle, co jejich kolej shledal nedostačující. Byl to zdroj vtípků od Nebelvíru na další dva týdny.

,,Toto kouzlo jste se již učili na začátku šestého ročníku, ale protože musíme opakovat na zkoušky, musím vás to učit ještě jednou. Kdo mi řekne, jaké zaklínadlo ho vyvolá? Pane Pottere, třeba?" stočil pohled na Jamese, který se škubnutím zasunul věc, kterou měl v ruce, pod lavici.

,,Ehm, no, řekl bych... že to bude těžké a nevyhnutelná bolest zápěstí přijde hned potom," poškrábal se na hlavě a Sirius se mu začal škodolibě, od srdce smát. ,,Taky to zaklínadlo vyvolá... modré světlo a při správným natočení ruky..."

,,Expecto Patronum, pane," skočila jsem mu do řeči a tím ho osvobodila od pronikavého pohledu Arista. Ten pohledem přejel Reguluse v zadních lavicích, který měl hlavu položenou na stole a dospával půlnoc, a změřil si mě. Věděla jsem, že se mu nelíbí moje nohy na lavici, ale nesundala jsem je.

,,Správně, slečno Aiellová," uznal a já zívla. ,,Když jste tak přehnaně chytrá a neumíte se přihlásit, pojďte sem a ukažte třídě, jak vyčarovat patrona ve fyzické podobě. Jen pojďte," pokynul mi a já vstala. Došla jsem k němu a pozvedla hůlku, hledajíc šťastnou vzpomínku; zprvu jsem nevěděla, ale pak jsem si vzpomněla na jeden z mých oblíbených večerů a v oblaku jisker z mé hůlky vyletěl had, jenž se mi obmotal okolo těla.

Líbilo se mi, když mi třída zatleskala.

,,Vypadáš jak tupec, Regu," viděla jsem Williama nahnout se k jeho černovlasému příteli, a tak, když jsem šla zpátky do lavice, jsem na něj s úšklebkem kývla. Odmávnul mi to a usmál se, zatímco Regulus na mě koukal.

,,Jak jsem řekl, přestaň zírat, lorde. Trvá to už týdny, neustále po ní stydlivě pokukuješ a v noci tajně sníš, že si s tebou ještě jednou zatančí. Musíš jí to říct." William zjevně vůbec nebral v potaz, že bych mohla jejich rozhovor poslouchat. Nebyla jsem si jistá, že mluví o mně. Slyšela jsem, jak něco bouchlo: pravděpodobně na Willa přiletěla Blackova učebnice.

Jen co skončila hodina, Sirius u mě byl jako na koni a pomáhal mi si balit věci. Zvláštní, že teď věnoval pozornost víc mě, než dívčím sukním. ,,Stello, chtěl jsem se tě na něco zeptat," zamumlal a zvláštně nakrčil pusu.

,,Jo?" broukla jsem.

,,Jen, co bys řekla, kdybych tě pozval na rande?"

Zasmála jsem se. ,,Nezvi mě na rande, Siriusi. Všechno, ale já nerandím."

,,Sakra, a já doufal, že mě dokážeš propašovat na ten Křikův valentýnský večírek," zamluvil to okamžitě a nasadil ten svůj obvyklý sebevědomý úsměv, jako by mě na to rande pozval jen z tohohle důvodu. Jak jsem se o tom ale bavila s Dorcas, Sirius byl jako otevřená kniha.