Stella || HP fanfiction

4. Není jedovatý

Seděla jsem v okně a sledovala zamračené nebe. Tiskla jsem si kolena k bradě, aby mi bylo aspoň trochu teplo, ale nebylo. Jenže já nechtěla vstávat. Konečně jsem utekla od těch všech úkolů a do společenské místnosti, kde se pořádal uvítací mejdan, jsem nechtěla za žádných okolností.

Takže jsem jen seděla a počítala kapky na okenní tabuli.

Překvapilo mě, jak rychle jsem se sžila se studiem v Bradavicích. A s životem Pobertů. Co druhý den, to párty, a já věděla, že když tam nepřijdu, kluci se budou zlobit, dokud si neloknou ohnivé whisky. To jsem poznala během dneška.

Zvedla jsem se a rozešla se směrem ke knihovně. Trávila jsem tam hodně času už jen kvůli Lily, která na nás pořád naléhala, že neuspějeme u OVCE. S Dorcas jsme měly stejný názor: Být u ovcí vynikající je zbytečné, vysilující a k ničemu.

Potichu jsem prošla kolem madam Pinceové, která, ačkoliv byla noc, se na mě trošku usmála. Byla jsem většinou tichá a tak mě měla ráda. Zašla jsem až dozadu, tam, kam nikdo většinou nechodil a rozhlédla se po svazcích knih.

Bajky Barda Beedleho, usmála jsem se a natáhla se pro ně, ale jelikož byly až na horní polici, nedosáhla jsem na ně. Ruka někoho jiného na ně dosáhla, ale v ten moment jsem byla o pár palců vyšší a vzala jsem je přesně ve chvíli, když prsty černovlasého chlapce prořízly vzduch.

,,První," ušklíbla jsem se a srovnala se do své výšky. Zvedla jsem oči do Regulových zrovna ve chvíli, kdy se na jeho tváři mihl úsměv a pozvedla jsem obočí.

,,Chtěl jsem ti ji podat, ale když jsi to zvládla sama," pokrčil rameny a zhoupl se na patách. Byl o dost vyšší než já. ,,Dost působivé číslo, mimochodem," uznal.

,,Působivé?" Zasmála jsem se a během chvíle před ním stála madam Pinceová, jen s mýma očima a on ohromeně vykulil oči. Ještěže jsme byly daleko od jejího stolku, asi by mi nepoděkovala.

,,Dobře, dobře," uznal s rukama nad hlavou, ,,tohle je působivější. Musí být skvělý být metamorfomág. A ty bys tu zase neměla být, protože je po večerce a zase jsi bosá," poznamenal jen tak mimochodem a já se zašklebila stejně, jako jsem to odkoukala od Pottera.

Oba jsme se se škubnutím podívali ke dveřím knihovny, když k nám dolehly dva známé hlasy. Rychle jsem se změnila zase do mé podoby. ,,Merline, nechápu, co má Pinceová za super náladu, když po večerce pouští do knihovny," zamrmlal Regulus a škubl sebou, když ten hlas poznal.

,,Co tady dělá Sirius? Mají ve společence párty," zašeptala jsem a on pokrčil rameny. ,,Pochybuji, že by se mu líbilo vidět nás spolu," dodala jsem.

Sirius s Jamesem se snažili být tiší, když se proplétali uličkou k nám, ale byli podnapilí. Zdálo se, že něco hledali. ,,Pochybuju, že tu je, Dvanácteráku. Ač tu je častěji než v u sebe v posteli," zamumlal tichounce Sirius, ale rozlehlo se to přes celou knihovnu a madam Pinceová ho zpražila pohledem.

,,Padej za ten regál, ani se nehni a až bude možnost, uteč," zasyčel na mě Regulus a hrubě mě strčil za police s knihami zrovna ze chvíli, kdy se tam objevili James se Siriusem. Ten hned, jakmile svého mladšího bratra spatřil, nepříjemně zavrčel a rozešel se k němu.

,,Co si myslíš, že tu děláš, bazilišku?!" Zeptal se s přimhouřenýma očima.

,,Já jsem prefekt. Co tu děláš ty?"

,,On je primus!" Ukázal na Jamese, který se evidentně přemlouval, jestli zakročit nebo ne.

,,Buď vypadni nebo mi řekni, co tu po večerce chcete. Pokud vím, tenhle týden mám hlídky já," mladší z Blacků zachovával ledový výraz a já zhluboka vydechla. Nedošlo mi, že stojí tam blízko, aby mu to odfouklo vlasy a jemu se zadrhl dech v hrdle.