Stella || HP fanfiction

14. Jen utancovaná

Uhladila jsem si purpurové šaty a přes ně si přehodila obyčejné Jamesovo sako. Nebyly bílé, jak by se ode mě v mnoha směrech očekávalo, ale s tmavě fialovým živůtkem a blednoucí k okraji dlouhé rozevláté sukně. Naposledy jsem došla před zrcadlo a s úsměvem si z tváře setřela slzu.

Vlnité vlasy jsem nechala zacuchané splývat podél ramen a celkově jsem vypadala jako někdo hřejivý, než jako lady s jedovou krví. Čím déle jsem byla na téhle škole a měla skutečné přátele, s nimiž jsem po večerech vysedávala u jezera, kouřila a smála se, tím větší mi to dělalo starost.

Usmála jsem se ještě jednou, popadla batoh s potřebnými proprietami a botami na ples, který začínal asi za hodinu a vyšla do společenky. Ač byla spousta času, moje spolubydlící už oxidovaly v Síni a chystaly výzdobu. V společenské místnosti taky nikdo nebyl. O to lépe. 

Z chlapeckých ložnic zrovna vyšli James se Siriusem, kteří se na mně pověsili očima, ačkoliv jsem byla zachumlaná v saku. Oba se mi trochu poklonili a i já, ale hned nato jsme vybuchli smíchy. ,,Těším se, až si se mnou zatancuješ," prohlásili oba ve stejný okamžik.

,,Já se zase těším na to, jak se budou tvářit," zatřásla jsem batohem, v němž byla slušný dávka petard a fólie. ,,Dali jste tam jim to projímadlo, doufám," probodla jsem je pohledem a oni poslušně kývli. 

,,Samozřejmě, už před půl hodinou do těch velkých barelů. Mělo by to působit, až ples začne, nebo chvíli po začátku."

,,Paráda," ušklíbla jsem se a štrádovala si to po jejich boku ze schodů až na chodbu. Buclatá dáma nás sjela podezíravým pohledem, ale já jsem se jen zeširoka usmála a kývla na ni. ,,Není to nádherné, Vánoční ples? Všude samé jmelí a veselá atmosféra. Kdyby to šlo, pomůžu vám z obrazu ven a zatancuju si i s vámi."

Jí se moje průpovídka zjevně zamlouvala, protože se taky usmála a pokynula směrem ke mně skleničkou rudého vína. Kdyby jen věděla, co mám v batohu. Rozešli jsme se podél zapálených loučí dál. ,,Co takhle další sázka?" Navrhl Sirius s půlúsměvem. ,,Kdo z nás si dnes zatancuje s více lidmi, vyhrává."

,,Copak copak, že by obdivovaný Black nikoho nepozval?" Popíchla jsem ho. Já taky šla sama, ale to mu nepřišlo tak divné. Ačkoliv, nezmínila jsem se jim, že mě pozval jistý Gaspar Avery a hned po něm i Morrow, jeden z Nebelvírských střelců.

,,Řekněme, že děvče, s nímž jsem prvně chtěl, není žádná moje fanynka, takže jsem to radši nezkoušel," prohlásil sebevědomě, ale v očích se zračila jasná nejistota. ,,Aspoň pak mám čas na víc holek, a čím víc holek, tím líp."

Praštila jsem ho do žeber. ,,Nemluv o holkách jako o věcech!"

,,No jo furt, Merline. Dvanácteráku? Seš dobrej, brácho?" Jako by se podíval skrz mě, směrem k Jamesovi, který byl bledý jako stěna a zíral před sebe. ,,Nedal sis trochu toho projímadla, doufám. Snad by ses nenechal rozhodit nějakou zrzkou?"

James se zhluboka nadechl. ,,Znemožním se. Totálně," vypadlo z něj po chvíli a já se Siriusem jsme si prohodili pohledy. ,,Nemá mě ráda."

,,Neznemožníš, a když to říkám já, tak to něco znamená. Jsem dívka. Jsem s ostatními děvčaty zajedno a zrzka tě vážně nenemá ráda. To je nový slovo Stelly Aiellový," pousmála jsem se a rozcuchala mu už tak dost rozcuchané vlasy. Když jsme procházeli kolem Síně, začínala hrát hudba, což značilo, že Filch už tam je taky.

,,Fajn," James se začal konečně zase sebevědomě usmívat, přesně tak, jak jsem ho znala. ,,Takže, hlavní pravidlo, nedotýkat se punče."

,,Nejen to. Nesedat na židle, tadyhle. Něco odporného. A vyhýbat se jmelí," zazubila jsem se a zaplula do nejbližší umývárny, ovšem jen po boku Siriuse, který, zdá se, už byl na chození sem zvyklý. U zrcadla se to hemžilo děvčaty, která ustala ve svém štěbetání, když uviděly mého společníka.