Stella || HP fanfiction

45. Poslední slova

Z dnů skrývání se staly týdny. Střídala jsem místa pobytu jako na kolotoči a jediní, kdo věděli moji momentální polohu, byli pánové Lupin, Rosier William a Carrow. Nate ke mně od smrti Katrinity přilnul jako kotě ke svému sourozenci a tak většinu času cestoval se mnou.

Katiin pohřeb se konal osmadvacátého července odpoledne, na hřbitově v její rodné vesnici. Zváni byli všichni její známí, čímž mě odřízli od obřadu, jehož jsem přetrpěla opřená o jeden z náhrobků.

Všichni přítomní se pak vyřinuli z obřadní síně a šli k hrobu, kam Kate brzy uloží. Nechápu, proč jsem tam vůbec chodila, asi pro dobrý pocit, že jsem byla u posledního rozloučení s tou nevinnou dívkou, co si odňala život vlastní rukou.

,,Colette," na rameni mi přistála teplá ruka a já se pomalu otočila na Jamese Pottera. ,,Netušil jsem, že tu budeš."

,,Taky jsem si nebyla jistá," přinutila jsem se k formálnímu úsměvu, ale to už se k nám dobelhala Lily a vzala můj obličej do dlaní, než jsem stačila něco namítnout.

,,Ahoj, vypadáš hrozně. Nemáš hlad? Zrovna jsem dusila jehněčí, budeme ho mít k obědu se švestkami, nechceš přijít?" vychrlila na mě jako velká voda, zatímco ostatní jen z dálky nedůtklivě pozorovali. Čekala jsem, že se James vůči Lily postaví do ochranného postoje, on ale zůstával uvolněný, s rukama v kapsách.

,,A-asi ne, děkuju," dostala jsem ze sebe, neb jsem nebyla najednou zvyklá na kontakt s laskavými lidmi. Zhroucený Nathaniel a Will s nevymáchanou pusou mě většinou nezvali k sobě na oběd.

Lily unikl z úst dlouhý sten. ,,Harry kope. Merline, ať už je venku," povzdechla si a podvědomě si pohladila bříško. James se usmíval tak široce, jako by se mu snad měly každou chvíli roztrhnout tváře.

V tu chvíli k nám přišel Remus a soucitně mě objal. To bylo to poslední, co jsem potřebovala, a tak jsem se mu prudce vytrhla. Upřel na mě smutný pohled a mně jako by se až v tu chvíli rozjasnilo. V moment, kdy mě Sirius vzal za rameno.

,,Hej," oslovil mě ledovým hlasem. ,,Co máš za problém, Riddleová?"

Hodnou chvíli jsem jen zírala před sebe. Necítila jsem nic jiného, než jak se kolem mého ramena obtáčí jeho prsty a zarývají se mi do kůže. Jen ten dotek, leč přes oblečení, mi udělal špatně od žaludku.

,,Nesahej na mě, buď tak laskav," zašeptala jsem a ten tlak na mé kůži ustal, přestože jsem i potom cítila slabé mravenčení. Bylo to jiné, než když se mě dotkl Remus.

,,Tak hele, kdy jste se vy dva dostali do týhle fáze?" James povytáhl obočí a jediným dlouhým krokem byl mezi námi.

,,Když mi kvůli ní shořel dům, myslím," odtušil Sirius vztekle a stále propaloval pohledem stejné místo na mém obličeji. ,,A taky když přišla na tenhle pohřeb."

,,Aktuálně jsem ti byla vybrat hrob, ale jak myslíš," prskla jsem a ani do mě nebodlo vlastní svědomí, že jsem to vypustila z úst. Lily zalapala po dechu a Sirius se na dlouhé vteřiny zdál být zaskočený, než stáhl obočí do jedné linie.

,,To nebude nutný, Stello," prohlásil James.

,,Tohle mi řekne ta, co má Kat na svědomí," odpověděl mi Tichošlápek a opět mi hlasem připomněl svého bratra. Nebyl vřelý, jak bych to od staršího Blacka bývala čekala. Byl z něj teď bystrozor, který se pyšnil salvou úspěchů, a nevýslovně ho štvalo, kým jsem byla.

,,Za smrt Katrinity můžeme všichni," vložil se do toho Nate.

,,Možná všichni, ale mě z toho vynech," řekla jsem.