Stella || HP fanfiction

12. Pod prokletým měsícem

Se zazněním výbuchu jsem se rozběhla sklepením pryč. A další rána. Další. Netrvalo mi dlouho, než jsem přišla na to, jak začarovat sněhové koule v bomby. Za mnou sotva utíkal Filch, jeho kočka už dávno uklouzla na ledě a byla nabouraná v nějakém brnění.

Musela jsem vypadat vážně vtipně, neboť jsem se při běhu vyhýbala každému jmelí a navíc, to bylo snad nejdůležitější, byla jsem v pyžamu. Šlo o tu prohranou sázku a kupodivu, Sirius byl v pyžamu taky, a to jest jen v nízko posazených teplácích. Holky se mohly ukoukat a i mně unikl ráno ruměnec. U Petera to tolik kupodivu nebylo.

Filch už mě měl plné zuby a kdyby nebyl moták, uřkl by mě. Pořád jsem ho provokovala, že mě nedohoní a smála jsem se, když jsme běžela kolem studentů, z nichž ti odvážnější mě povzbuzovali. ,,Běž, běž, běž, běž, běž," na rohu stal James a než to stihl Filch vidět, nechal mě vběhnout do jedné tajné chodby a zavřel za mnou vchod.

,,Díky, Dvanácteráku, bez tebe by mě už měl," opřela jsem se o kolena, výstřih tílka níž, než by se mi zamlouvalo. ,,Namaloval jsi ty kníry?"

,,Po všech obrazech v tomhle patře. A taky jsem Filchovi vyzdobil dveře nápisem 'zoofil'," mrkl na mě. Já naopak protočila očima a nadskočila, když na mě ze stínu vybafl Sirius. Tichošlápkem není nazýván zbůhdarma.

,,To je vážně pekelně slabý, Jamesi," odporovala jsem mu a šátrala v kapsách, abych našla pár švábů, jichž se Sirius neskutečně bál dotknout a já jsem jim je měla pohlídat, než je nacpeme pár vyvoleným třeba do hábitů. Severus, Regulus, Rosier a podobně. Pobertské záležitosti.

,,Nech mě, hvězdičko. Smějme se, dokud máme dostatek dechu!" James si vědoucně posunul brýle na nose a Sirius vybuchl smíchy. Pokračovali jsme tajnou chodbou dál, dalo se jí jednoduše dostat do sklepení bez použití neviditelného pláště, jehož si Potter usmyslel nemoci najít.

Objala jsem si trup pažemi, protože nebylo úplné teplo a já si to štrádovala v pyžamu. Sirius rovněž a na hrudi se mu vyjímala husí kůže. Chodba ústila nedaleko zdi, u níž se musí vyslovit heslo a tím se člověk dostane do zmijozelské koleje. Nepozorovaně jsme došli až k oné zdi.

,,Sakra. Přeci nevíme heslo!" Zaklel Sirius a plácl se do čela.

,,Počkej," zarazila jsem ho a prsty přejela po zdi. Pak James vydal nějaký divný zvuk, a začal sám sobě nadávat do pitomce.

,,Accio neviditelný plášť," prohlásil, jako v v ten moment ztrácel na egu jen tím, že mu to nedošlo dřív a do ruky mu opravdu po chvilce přiletěl kus látky. Odpoutala jsem oči od zdi a sjela ji pohledem, protože dokonale křičela na metry daleko 'relikvie'. Díky Merlinovi, že to tu kromě mě - a u mě to pozoruhodně nebylo -, nevěděl.

Zatřepala jsem hlavou a znovu jsem se vrátila ke zdi. ,,Maledictus luna," zašeptala jsem a před námi se pomalu objevil vstup do společenské místnosti Zmijozelu, kde to rozhodně nežilo tolik, jako u nás. James přes nás tři - a že to lehké nebylo - přehodil plášť a zmizeli jsme za zdí. ,,Dneska je přece úplněk, pánové, a úplňky jsou prokleté," povytáhla jsem koutek.

Neměla jsem z té místnosti dobrý pocit, už jen z důvodu, že vodou jsem příliš neholdovala. A kolem bylo vody až až, kdyby se protrhla stěna, všechno by se ponořilo do šeptající hloubky jezera. Byla jsem šťastná, že jsem neskončila ve Zmijozelu. Vystoupali jsme do chlapeckých ložnic a prvotně mě překvapilo, že mladší Black sdílí pokoj se Snapem, ale vlastně vůbec.

Tiše jsem za námi zabouchla dveře. V místnosti byl jediný člověk, a to Regulus, sedící na parapetu svlečený do půli těla a kouřící cigaretu. Byl večer, tudíž měl na pohodlí asi právo, přesto jsem ale doufala, že kluci nevidí moje rudé tváře a oranžové vlasy si nedokáží vysvětlit. Black nevypadal, že by o nás věděl, a tak jsem rychle vyndala švábí rodinku a strčila je tiše do všech postelí.