Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

12.

Cvakly dveře a já se vyděšeně podíval ze svého místa na gauči směrem k chodbě. Ani jsem nedýchal, dokud se v chodbě neobjevil Jean. Tak strašně jsem si přál, aby se vrátil domů a najednou nejsem schopen vydat ani hlásku. Pomalu jsem se zvedl z gauče, jako bych se bál, že ho prudkým pohybem můžu nějak vyděsit. Vypadal strašně. Černé kruhy pod očima a neupravené strniště mu momentálně přidávaly na věku a ne málo. Nejprve se díval do země, musel posbírat asi hodně sil na to, se na mě vůbec podívat. Zvedl hlavu a já se mu bolestně podíval do očí. Takhle se na mě nikdy nedíval. Tak zrazeně, nešťastně. Nasucho jsem polkl a snažil se vymyslet, co říct.

,,Erene, kdo ti to udělal?" přešel pár kroky ke mně a podíval se zblízka na můj monokl.

,,Reiner se ti nepochlubil?" řekl jsem roztřeseným hlasem.

,,Reiner?" vydechl nevěřícně.

,,Zasloužím si víc," hlesl jsem. Jean opět sklopil oči k zemi, ale i tak jsem poznal, že má slzy na krajíčku.

,,Jeane, mě je to tak strašně líto, vážně. Kéž bych to mohl vrátit. Kdybych se neopil do němoty, nic z toho by se nestalo. Já vím, že to není omluva a pochopím, že mi tohle nikdy neodpustíš, ale chci, abys věděl, že tě miluju a že bych tohle nikdy neudělal, kdybych si byť jen trochu uvědomoval svoje chování. Já vůbec netuším, co se jak stalo," řekl jsem a sám se své slzy snažil udržet.

,,Erene, ty k němu pořád něco cítíš, je to tak?" zeptal se mě po chvíli ticha a první slza mu stekla po tváři.

,,Co? Ne! Miluju tebe, Jeane!" chytil jsem ho za ruku a donutil ho tak zůstat na místě, i když já se k němu o krok blíž posunul.

,,Takže to byla jen jednorázovka? Úlet?" podíval se mi do očí.

,,Samozřejmě! Nic k němu necítím a stalo se to jen jednou, přiznal jsem se ti, víš, že bych ti v tomhle nedokázal lhát. Chtěl jsem si jen dojít pro ty věci a odejít, ale pak jsme se napili a pak si už nic nepamatuju," ujišťoval jsem ho.

,,Pro věci? Myslíš pro tu bednu co leží v chodbě? Tu bednu, kterou jsi určitě nepřinesl, když jsi šel od něj," vytrhl mi svou ruku z mého sevření. V duchu jsem zaklel. Můžu já být větší idiot?

,,Dovezl mi jí sem. Včera," rozhodl jsem se pro upřímnost.

,,Skvělý," hlesl víc zoufale než naštvaně.

,,Nic se mezi námi ale nestalo, přísahám. Jen sem dal tu bednu a zase odešel. Byla to obrovská chyba, řekl jsem mu to. Nechci být s ním, ale s tebou," odvětil jsem okamžitě.

,,Cítím se jako idiot. Chtěl jsem ti to oplatit, moc jsem chtěl jít za Marcem a udělat to, co jsi udělal ty, protože jsem byl naštvaný. Ale nedokázal jsem to! Na to tě moc miluju," přiznal a očima zamrkal, aby zahnal další slzy. Překvapilo mě jeho přiznání. Můžu mu ale já mít něco takovýho vůbec za zlý? Chtěl mi jen ublížit tak, jako jsem mu ublížil já. Narozdíl ode mě on to neudělal.

,,Jeane, ani netušíš, jak strašně moc mě to mrzí. Přísahám bohu, že jsem to udělat nechtěl, já si to vůbec nepamatuju. Nevím, jak se ti za tohle mám omluvit, ani netušíš, jak černý mám teď svědomí. Miluju tě, Jeane, jenom tebe!" pevně jsem ho tiskl za obě ruce a díval se mu přímo do očí, zatímco jsem na něj chrlil své zmatené myšlenky.

,,Erene," vydechl zmoženě.

,,Bertholdt mi říkal, že jsem idiot, jestli se k tobě po tomhle ještě vrátím a já nechci, nechci ti odpustit, ale nechci ani být bez tebe, prostě tě strašně miluju a jestli to pro tebe nic neznamenalo a slíbíš mi, že už se s ním nikdy nesejdeš, pokusím se ti to odpustit," sklopil pohled. Přitáhl jsem si ho do objetí a pohladil ho po vlasech.

,,Nic to pro mě neznamenalo a už se s ním nesejdu, slibuju ti to," zašeptal jsem.

,,Fajn, už se o tom ale nechci bavit. Budeme dělat, že se to nestalo," odtáhl se ode mě a rukávem si otřel oči.

,,Hm," přikývl jsem a přitáhl si ho do polibku. Neodtáhl se, přijal to jako takové malé usmíření mezi námi. Mě ale v hlavě vyplula myšlenka polibku s Levim, která se odehrála ani ne čtyřiadvacet hodin před tímhle. Jsem blbec! Idiot! Na sucho jsem polkl a doufal, že tomu Jean nebude věnovat pozornost.

,,Musím si dát sprchu a nějak se dát dohromady," odtáhl se ode mě a vyrazil do koupelny.

,,Připravím něco k jídlu?" řekl jsem v otázce.

,,To by bylo fajn," zavolal na mě nazpět. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl, abych se uklidnil. Podíval jsem se na svoje ruce, které se stále ještě třásly. Stiskl jsem je v pěst a rozešel se do kuchyně připravit něco k jídlu. Přestanu na to myslet a bude to v pohodě. My oba. Byl to přešlap, omyl. Chybovat je lidské a já uznal, že jsem tu chybu udělal, co víc můžu udělat. Nepomůžu ani sobě ani Jeanovi, když se tím budu dál užírat. Povzdychl jsem si a promnul si svůj unavený obličej, když mi cinkl můj mobil, aby mě upozornil na příchozí zprávu. Vytáhl jsem mobil z kapsy, jelikož jsem předpokládal, že je to zpráva od Reinera ohledně práce. Zpráva byla z neznámého čísla.

, Myslím na tebe, nemůžu přestat. Erene, chtěl bych tě mít u sebe. Pojďme se sejít, promluvit si o nás. Levi '

Vytřeštil jsem oči na zprávu a zprvu nedokázal pobrat význam napsaných slov na displeji mobilu. Slyšel jsem tlukot svýho vlastního splašenýho srdce a ruce se mi začaly třást ještě víc. Když bouchly dveře od koupelny, vyděšeně jsem nadskočil a mobil upustil na zem. Do kuchyně nakoukl Jean a očima z mobilu na zemi přejel až na mou tvář. Díval se na mě zkoumavě, až bych řekl, že mi v tu chvíli četl myšlenky. Nedokázal jsem se pohnout.

,,Vyděsil jsem tě?" prolomil mezi námi ticho svým tlumeným hlasem. Znělo to ale jako něco, co vůbec nechtěl říct. Když se sehnul pro můj mobil, zatajil se mi dech a ani jsem neodpověděl. Mobil spadl displejem směrem dolů, ale pokud ho otočí, uvidí zprávu od Leviho. Pokud tu zprávu uvidí, už mi neuvěří. Rozejdeme se nadobro, tohle mi už neodpustí. Mobil vzal do ruky a vzhlédl ke mně.

,,Možná jsem blbec," řekl a pomalu vstal.

,,Ale věřím ti, Erene," dodal a mobil mi podal, aniž by se na něj podíval. Jako by to tušil! Jako by věděl, že je tam něco, co ho zraní ještě víc. Viděl jsem to na jeho očích. Viděl jsem, jak moc chce věřit, jak moc nechce o ničem už radši vědět. Jak moc se už nechce zranit.