Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

10.

Jean se domů nevrátil celý den. Vlastně se nevrátil ani v noci. Další ráno jsem vstal z postele a uvědomil si, že se mám dneska sejít s Reinerem v ateliéru. Nechtělo se mi, pořád mi bylo zle, podle mého názoru jsem měl stále ještě kocovinu. Nakonec jsem se ale přemluvil, vzal svůj notebook a vyrazil do ateliéru. Bylo odemčeno, takže Reiner tu už byl. Vešel jsem, notebook si hodil na křeslo a letmo se podíval na Reinera, který šel směrem ke mně.

,,Čau," šeptl jsem. V tu chvíli jsem ale dostal takovou ránu pěstí, že jsem zády padl na zem a sebou vzal i celý stůl, na kterém byla hromada věcí.

,,Aaaah! Ty hovado! Co to, kurva, děláš!" chytil jsem se za místo, které mi pulzovalo bolestí a křikl po Reinerovi, jenž mě bezdůvodně praštil. Jednu ruku jsem měl přilepenou na oku a tváři a druhou jsem se snažil o cokoliv zachytit nebo opřít, abych mohl vstát.

,,Seš ty normální?! Máš ránu jak boxer! Do prdele!" vztekal jsem se a konečně se vysoukal do sedu. Dlaň ze svého obličeje jsem sundal a pokusil se otevřít oko, na které jsem viděl dost mlhavě.

,,Tys podvedl Jeana, ty idiote!" ohradil se Reiner a naštvaně se na mě podíval.

,,Jak to, sakra, víš?" podivil jsem se.

,,Od Jeana! Od včerejška je u mě," křikl po mě nazpět. Povzdychl jsem si.

,,Takže to je pravda?" zamračil se na mě.

,,Jo, je. Vrazíš mi další? Aspoň počkej než vstanu," odfrkl jsem si a vysoukal se zpět na nohy.

,,Stálo ti to za to?" prskl po mě.

,,Reinere, já si to ani nepamatuju. A i kdybych si to pamatoval, žádná taková noc by mi nestála za vztah," odvětil jsem mu suše.

,,Jean je z toho úplně v prdeli. Prej ses vyspal se svým bývalým, seš ty vůbec normální?" strčil do mě Reiner, ale já byl rád, že jsem nedostal další pěstí.

,,Mě to asi tak těší, tyvole. Prostě jsem to posral, vím to!" už jsem se taky naštval. Nepotřebuju, aby tu po mě ještě někdo štěkal.

,,Měl ti Jean dát pěstí sám," řekl ještě.

,,Jo, to asi měl," přikývl jsem.

,,Chceš na to led?" zeptal se mě už klidněji.

,,Jo," odpověděl jsem a posadil se do křesla. Reiner mi donesl pytlík z ledem a já si jej opatrně přiložil pod oko. Bolestně jsem sykl.

,,Byl jsem naštvanej, sorry," omluvil se Reiner a začal sbírat poházené věci a vracet je zpátky na stůl, který opět postavil.

,,Asi bych na tvým místě udělal to samý," přiznal jsem mu.

,,Proč jsi takovou debilitu udělal, Erene?" zeptal se mě naštvaně, když douklidil veškeré poházené věci okolo a posadil se naproti mě na gauč.

,,Byl jsem ožralej, říkám ti, že si to ani moc nepamatuju," hájil jsem se, ale věděl jsem, že na nějakou obhajobu nemám vůbec právo.

,,Jak je na tom Jean?" podíval jsem se na Reinera.

,,Hrozně. Vůbec nechápe, proč jsi mu to udělal. Jako bys s ním nebyl snad šťastný. Ještě ke všemu s někým, koho jsi už dávno opustil. Víš jak je to ponižující? Představ si, kdyby ti tohle udělal s Marcem," řekl podrážděně.

,,Představovat si to fakt nechci," sykl jsem po něm.

,,Erene, jak jsi ho mohl podvést," zavrtěl hlavou Reiner.

,,J-Já nevím. Byl jsem úplně mimo, asi jsem si myslel, že je to Jean," odvětil jsem nevrle.

,,To je nechutný tohle," zatvářil se znechuceně Reiner.

,,Myslíš, že mi to odpustí?" pohlédl jsem na něj jedním okem, jelikož druhé jsem si stále chladil.

,,To teda nevím," povzdychl si Reiner.

,,Pošli ho domů, promluvíme si o tom spolu a nějak to vyřešíme," požádal jsem ho.

,,Nevím, jestli bude chtít. Dej tomu ještě čas," zamyslel se Reiner.

,,Hmm," zahučel jsem.

,,Tyvole, Erene, hrozně ti to nateklo," zamračil se můj kamarád a mou ruku, která držela pytlík ledu, mi odtáhl od obličeje.

,,Vždyť já na to oko ani nevidím, ty hovado," zavrčel jsem vztekle, protože ta rána pořád ještě hodně bolela.

,,Hele, možná bych tě měl vzít k doktorovi, nevypadá to moc dobře," zadíval se na mě.

,,Víš, jaká to byla rána?!" obořil jsem se na něj nazpět. Nakonec mě Reiner přemluvil jít k doktorovi, který mi ránu akorát něčím namazal a řekl, že než otok zmizí, nemám oko namáhat a pak mám přijít na kontrolu a udělají mi ještě nějaká vyšetření. Zatím ale nic nenaznačovalo, že bych měl oko jakkoliv poškozené. Neříkám, že jsem si přes hubu nezasloužil, ale o oko bych při tom přijít nemusel. Byl jsem pak celý den doma, chladil svou ránu a čekal jsem na Jeana, který stejně nedorazil.