Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

35.

Procestoval jsem spoustu zemí, poznal nespočet různých lidí, viděl všechno možné a byl ze všeho unešen, ale i tak mi něco chybělo. Byl jsem rozpolcený, nevěděl jsem, kdo mi vlastně chybí. První měsíce mi několikrát oba dva psali, ale já se ze svého psychického stavu nemohl nějak dostat a kromě Reinera jsem se nedokázal ozvat nikomu jinému. Asi jsem se styděl za všechno, co jsem udělal a jediný Reiner to všechno věděl a i přesto se se mnou dál bavil. Ano, seřval mě několikrát za podvod Jeana, dokonce mi i po telefonu vyčetl Armina, když se to dozvěděl, ale nikdy mě úplně nezavrhl. Párkrát jsem na sociální sítě dal nějakou fotku z cest, aby všichni věděli, že jsem naživu, ale to bylo všechno. Kolikrát jsem otevřel chat a chtěl jim napsat, ale nevěděl jsem, co napsat. Měl jsem strach, že to můžu pokazit ještě víc, že to poseru už definitivně. Chyběl mi Levi i Jean, ale zároveň jsem vůči oběma měl neuvěřitelné výčitky svědomí a potřeboval jsem zjistit, u koho jsou to převážně city a u koho převážně výčitky.

Připadá mi to jako věcnost, když po sedmi měsících stojím opět na letišti ve svém rodném městě a spokojeně se rozhlížím po okolí.

,,Erene!" zamával na mě Reiner s úsměvem na tváři. Zazubil jsem se nazpět a přešel k Reinerovi, který mě sevřel ve své náruči.

,,Vítej doma, chlape," poplácal mě po zádech.

,,Ženíš se jen jednou za život, to si nemůžu nechat ujít, ne?" zasmál jsem se.

,,Já doufám, že jen jednou," rozesmál se a pustil mě ze svého objetí.

,,Jsem doma!" rozpřáhl jsem ruce a z plných plic zakřičel.

,,Neříkej, že se ti tu po tom tak hrozně stýskalo," uchechtl se Reiner.

,,Doma je doma," zavrtěl jsem hlavou a vydal se spolu s ním k jeho autu.

,,Kam to bude?" nasedli jsme do auta a můj kamarád se na mě tázavě podíval.

,,Mám kousek od toho, kde budete mít hostinu na týden hotel, pak se uvidí," vysvětlil jsem.

,,Nemusel sis zařizovat hotel, nechali bychom tě u nás, dokud bys potřeboval," řekl mi Reiner, zatímco se už soustředil na řízení.

,,Bydlet s nastávajícími novomanželi, lákavá nabídka, ale myslím, že bych se moc nevyspal," zasmál jsem se.

,,Prosím tě, Erene. Jsme spolu už fakt dlouho, svatbou se naše sexuální aktivita nijak nezměnila," uchechtl se mé poznámce, ale tušil, že už svoje bydlení tady nechci nijak moc rozmazávat. Zazvonil mobil a Reiner hovor na displeji v autě přijal.

,,Reinere? Jsem teď na zkoušce obleku, už mi ho upravili a je tu i tvůj upravený, přijedeš si ho hned zkusit, abychom je oba vzali už najednou?" ozval se Bertholdt z reproduktorů v autě a já se musel usmát. Nepřišlo mi to vtipný, jen takový hezký, byl jsem za ně rád a rád jsem Bertholdta zase slyšel.

,,Vezu teď Erena z letiště, lásko," odpověděl Reiner.

,,Tak doražte spolu, neviděl jsem ho věčnost, rád ho potkám dřív jak na svatbě," ozval se Bertholdt.

,,Nebude ti to vadit, Erene?" podíval se na mě a já s úsměvem zavrtěl hlavou. Rád ho zase uvidím. Je pravda, že naposledy jsme se viděli za ne úplně bezvadné situace, ale myslím, že to jsme už oba hodili za hlavu.

,,Tak tam za chvíli dorazíme," rozloučil se Reiner a hovor ukončil.

,,Nechávali jsme si je ušít na míru, když už je taková speciální příležitost," vysvětlil Reiner a já chápavě přikývl. Zanedlouho jsme zaparkovali v centru a do obchodu pár minut šli pěšky. Vešli jsme a Reinera už hned ve dveřích zdravili a nasměrovali ho do jedné ze zavřených kabinek, které měli dvě naproti sobě. Počkal jsem tedy opřený o zeď o kousek dál a vzal si do ruky mobil. Když se otevřela jedna z kabinek a já odtrhl od mobilu oči, netušil jsem, že se setkám tak brzy tváří v tvář mému strachu z reakce na člověka, kterého jsem tu nechal. Spatřil jsem překvapené oči mého bývalého partnera. Držel v ruce světle zelenou košili, kterou si před chvilkou pravděpodobně zkoušel. Neskrýval své překvapení, ale to ani já ne.

,,Jeane," hlesl jsem a v rychlosti k němu přiskočil a pevně ho objal. Objetí mi oplatil stejnou měrou a mě začaly vlhnout oči.

,,Kdes tak dlouho byl, ty blbče," šeptl, zatímco mě drtil ve své náruči.

,,Všude možně," zasmál jsem se. Na kousek jsem se od něj odtáhl a svým čelem ťukl do toho jeho.

,,Hrozně ti narostly vlasy," řekl a sáhl mi na stažené vlasy v drdolu.

,,Tobě taky," usmál jsem se. Jsem rád, že si je nenechal ostříhat po našem rozchodu.

,,Jeane, už si hotovej?" zaslechl jsem Bertholdtův hlas a z druhé kabinky vyšel spolu s Reinerem a oba drželi své svatební obleky v ruce.

,,Je hotovej, ale z košile to nebude," zazubil se Reiner při pohledu na nás. Jean se ode mě odtáhl a střelil pohledem po klukách.

,,Idiote. Proč jste mi neřekli, že přijede už dneska?" zamračil se na ně.

,,Nevím, možná schválně," pokrčil Reiner rameny.

,,Košile je dobrá, vezmu si jí," ukázal košili v ruce a Bertholdt se spokojeně usmál.

,,Rád tě zase vidím, Erene," přešel ke mně Bertholdt a hřejivě mě objal.

,,Já tebe taky. Vás všechny, jsem rád zase doma," široce jsem se na ně usmál.

,,Erene, mám košili a kravatu i pro tebe. Chtěli jsme, aby měli svědkové stejný barvy, jestli ti to nevadí," ozval se Bertholdt.

,,Jasně, ukaž, hned si jí zkusím," odvětil jsem a shodil ze sebe mikinu, abych si rovnou přes triko zkusil velikost košile před zrcadlem.

,,Trefili jste se do velikosti přesně, je super," konstatoval jsem.

,,To Jean, má tě furt v oku," přikývl Reiner.

,,Reinere," praštil ho Bertholdt a káravě se na něj zamračil.

,,No a teď bychom mohli naše svědky pozvat na jídlo, co říkáte? Takový shledání se musí trochu oslavit," tleskl Bertholdt a Reiner souhlasně přikývl.

,,Já se omlouvám, já budu muset jít, ještě jsem někomu něco slíbil," omluvil se Jean a já na něj překvapeně pohlédl.

,,Škoda. Tak jen ve třech. Aspoň nám Eren poví o jeho cestách," usmál se na mě Bertholdt a já mu úsměv oplatil. Reiner vše zaplatil a všichni jsme vyšli před obchod, před kterým se oba rozloučili s Jeanem a pomalu se vydali napřed do nedaleké restaurace.

,,Nechceš se sejít jindy jen ve dvou?" zeptal jsem se ho.

,,Promiň, Erene. Můžu být upřímný?" spojil naše pohledy a zatvářil se provinile. Nechápal jsem to, ale přikývl jsem.

,,Myslel sem si, že to mám v sobě vyřešený, ale teď vidím, že ne. Kdybychom se napili, asi bych svoje city úplně neudržel na uzdě. Asi to chce ještě chvilku čas. A víš já...s někým se tak trochu vídám a nechci, aby se cítil, jako jsem se cítil já, když...chápeš," dostával ze sebe dost těžko jednotlivý věty a já zůstal jen překvapeně stát.

,,Promiň. Uvidíme se na svatbě," zběžně se rozloučil a vydal se opačným směrem jak Reiner s Bertholdtem, kteří na mě čekali na konci ulice, až se k nim přidám.