Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

9.

Zaslechl jsem ránu dveřmi a nějaký hlas, ale přišlo mi to hrozně vzdálený a tak jsem to nevnímal. Pak se ale otevřely dveře pravděpodobně do místnosti, kde jsem spal a poněkud známý hlas promluvil.

,,Levi, ty ještě -" zarazil se příchozí.

,,Bože, Erwine. Já na to zapomněl, běž sám," převalil se kdosi vedle mě, ale já to vůbec nepobíral. Tak strašně mě bolela hlava a bylo mi vážně dost zle od žaludku.

,,Asi budu zvracet," otevřel jsem oči a stále ve stejné poloze jsem se pokusil rozhlédnout kolem sebe. Přišlo mi to místo povědomé a přitom nějak cizí.

,,Tak hlavně ne na postel," rozezněl se silný zvučný hlas vedle mě. Opatrně jsem pootočil hlavou a podíval se na černovlasého muže vedle mě.

,,Levi?" zachraptěl jsem nechápavě.

,,Hm," přetočil se na bok a dlaní mě pohladil po boku.

,,Kurva. Neříkej, že jsme spolu něco měli," šeptl jsem zoufale, když jsem zjistil, že jsem pod peřinou úplně nahý.

,,A ne jednou," spokojeně se usmál Levi a svou dlaní mi z boku zamířil k tříslům. Okamžitě jsem jeho ruku odstrčil a dost neohrabaně se snažil vstát z postele.

,,To je fakt v prdeli," šeptl jsem zničeně, když jsem při zvedání ucítil bolest, která mě utvrdila v tom, že jsem s Levim skutečně spal a ne jen jednou a asi ne zrovna něžně.

,,Lehni si, vždyť jsi říkal, ze dnes nemusíš pracovat," řekl Levi nevnímaje mé zmožené kňučení.

,,Ty na mě nemluv," odvětil jsem přísně a promnul si svůj obličej.

,,Erene, co se děje?" nechápal Levi a posadil se na posteli, aby na mě lépe viděl.

,,To, že jsi tímhle všechno zkurvil! Ti přijde normální vzít svýho bejvalýho k sobě domů a vyspat se s ním? Chápeš to, že já už mám úplně jiný život bez tebe?!" vyjel jsem po něm vztekle.

,,O čem to mluvíš, Erene? Vždyť ty sis včera začal," zamračil se na mě Levi.

,,Levi, já už mám přes dva roky spokojený vztah s Jeanem. A teď je všechno v prdeli kvůli tobě!" zařval jsem vztekle shodil věci z nočního stolku.

,,Cože? S Jeanem? Si děláš srandu, ne?" uchechtl se Levi, ale když viděl můj vážný výraz, úsměv ho přešel.

,,Počkej, ty teď vážně chodíš s Jeanem? Ale já si myslel, že po včerejšku..." začal vykolejeně.

,,Co?" zamračil jsem se na něj.

,,Že se k sobě možná vrátíme," hlesl.

,,Tak na to zapomeň," prskl jsem po něm a očima začal po zemi hledat své oblečení.

,,Počkej, Erene! To mi po tom všem zase utečeš? Potkali jsme se po takový době úplnou náhodou v úplně náhodný kavárně, to něco znamená, ne?" zvedl se po mém vzoru a začal se také oblékat.

,,To znamená jen to, že žijeme ve stejném městě," oponoval jsem mu.

,,Erene," hlesl a chytil mě za ruku.

,,Nesahej na mě," strčil jsem do něj, sebral si zbytek svých věcí a co nejrychleji se vydal z bytu. Bylo mi zle. Chtělo se mi strašně zvracet, bolela mě hlava a ještě k tomu všemu venku lilo jak z konve. Nechtěl jsem si volat taxíka, potřeboval jsem se vyvztekat a vybrečet. Ano, spustil jsem pláč okamžitě, jak jsem vyšel z bytu. Byl jsem naprosto zoufalý. Jednou zasranou nocí, kterou si ani moc nepamatuji, jsem zničil všechno, co mezi námi s Jeanem je a bylo. Na mobilu jsem měl desítky zpráv a nepřijatých hovorů od něj a já věděl, že tohle jen tak nezamluvím. A já ani nevím, jestli bych o tom dokázal lhát! Já svého milujícího přítele hnusně podvedl. Když jsem se ocitl před naším bytem a v ruce drtil svoje klíče, netušil jsem, co bude dál. Odemkl jsem a po spatření Jeanova výrazu jsem si uvědomil, že jsem k němu už takhle jednou přišel. Už podruhé jsem za ním zdrcen a na kost promočen přišel od Leviho a netušil, co mu říct.

,,Erene!" přiběhl ke mně.

,,Co se ti stalo?" vzal mi tvář do dlaní a díval se na mě vyděšenými očima.

,,Proboha, Erene! Kde jsi byl celou noc, co se stalo?" zatřásl se mnou a já sklopil oči k zemi.

,,O-Omlouvám se, Jeane," popotáhl jsem a snažil se mluvit dál, ale slova se mi zadrhla v krku.

,,Za co?" zeptal se opatrně.

,,Nechtěl jsem, Jeane," podíval jsem se na něj a spatřil jeho nechápavý obličej.

,,Byl jsem přes noc u Leviho," vzlykl jsem a Jean na mě vytřeštil oči.

,,Cože? Ty jsi spal u Leviho?" na krok ode mě odstoupil a rukou si promnul obličej.

,,Jeane," udělal jsem němu krok, ale on ode mě opět odstoupil.

,,Měli jste spolu něco?" zeptal se mě odměřeně. Neodpověděl jsem, jen jsem sklopil pohled.

,,Spal jsi s ním, Erene? Tak spal?!" zařval na mě a já leknutím přivřel víčka k sobě. Chvilku jsem jen setrval na místě bez jakéhokoliv pohybu, ale nakonec jsem přikývl.

,,Takže já se o tebe celou noc bojím, myslím si, bůh ví co se ti nestalo a ty si mezitím..." nahlas polkl a zhnuseně se na mě podíval.

,,Promiň mi to," vzlykl jsem.

,,Nemluv na mě," zašeptal, obešel mě, vzal si svou bundu a odešel z bytu. Za sebou pořádně práskl dveřmi a já se ocitl v tichu samoty. Padl jsem na kolena a velmi dlouhou dobu nechal svým emocím volný průchod. Pak jsem ze sebe zmoženě serval oblečení a dal si dlouhou sprchu. I přes veškeré mé snažení, jsem se nemohl zbavit Leviho vůně na sobě. Vím, že to bylo jen v mé hlavě, ale stále mi přišlo, že je ze mě cítit. Bylo mi ze sebe samotného zle. Jak jsem mohl něco takového udělat. Jak jsem to mohl dopustit.