Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

29.

Nechtěl jsem být sám, bylo mi zle pokaždé jsem si uvědomil, co se stalo. Nedokážu říct, jestli se po tomhle Arminovi ještě někdy podívám do očí. To je od něj tak strašnej podraz. Tohle si nejlepší kamarádi nikdy nedělají! Armin, Jean, Berthold, Reiner. Ti všichni jsou na mě naštvaní a já na ně svým způsobem taky. Jediný, kdo mi zbyl byl Levi. Možná to tak bylo vždycky. Možná tu pro mě byl vždycky, jen jsem to prostě neviděl. Vzal jsem si taxíka a jel k Levimu domů. Vstupní dveře paneláku se vždycky blbě dovíraly, tak jsem rovnou vyběhl do patra a zazvonil na Leviho byt. Nic se nedělo a tak jsem nedočkavě zazvonil znovu. Zběžně jsem se podíval na hodinky než se dveře otevřely a stál v nich rozespalý Levi.

,,Erene? Proboha, co se stalo?" přivřel oči a zkoumavě se na mě zadíval. Mé rudé oči od pláče mě asi prozradily.

,,Promiň, že tě otravuju, Levi," hlesl jsem.

,,Erene, co to plácáš, ty mě nikdy neotravuješ," chytil mě svou hřejivou dlaní za tu mou.

,,Jean mě podvedl s Arminem," dostal jsem ze sebe těžce a pár slz si našlo cestičku po mých tvářích. Překvapením na mě vytřeštil oči.

,,S-S Arminem?" vydechl. Přikývl jsem.

,,Nechci to řešit na chodbě, můžu dál?" zeptal jsem se ho.

,,Jo, jasně, pojď. Jen jsme včera trochu slavili a nejsem tu tak úplně sám," řekl mi opatrně a vtáhl mě do chodby bytu.

,,Levi! Čas na druhý kolo!" ozval se z ložnice poněkud známý hlas.

,,Bože," povzdychl si Levi a rukou si promnul obličej.

,,Erwine ne!" křikl zpátky a pak se na mě opět otočil. Když uviděl můj vyděšený výraz, chytil mě za ruku.

,,Erene, takhle to není," začal se okamžitě obhajovat.

,,Pusť mě," vytrhl jsem se mu ze sevření a rozešel se pryč z bytu.

,,Erene!" zavolal na mě.

,,Dej mi pokoj," zavrčel jsem tiše a setřel si slzy na své tváři. Jak mi to mohl udělat? S Erwinem?! Co ty řeči o tom, jak moc mě miluje? Už mám všeho dost.

,,Erene, počkej, sakra! Aspoň si mě vyslechni!" křičel za mnou, když jsem běžel po schodech dolů. Nechci s ním už mluvit. Slyšel jsem, jak běží za mnou, a tak jsem ještě zrychlil. Vyletěl jsem ze vstupních dveří a ani v nejmenším nehodlal zpomalit či zastavit. Po tvářích mi stékaly slzy z ohromné zrady, kterou jsem od něj cítil. Myslel jsem si, že mě miluje a kdykoliv mě bezpodmínečně přijme. Tak to říkal! Je mi z toho všeho na zvracení. Skočil jsem do prvního taxíku na hlavní ulici a nechal se odvést domů. Doma nikdo nebyl, jen stopy od krve a střepy od vysklených dveřích. Povzdychl jsem si a krev i všechny střepy uklidil. Když jsem uviděl rozestlanou postel se zmuchlanou peřinou, uvědomil jsem si, co se v této posteli dělo. Co tam můj partner dělal s mým nejlepším kamarádem. Měl jsem ohromný vztek a zároveň mě přepadla ohromná lítost sebe samotného. Nemohl jsem se na to dívat, nemohl jsem dál v tomhle bytě být. Bylo mi jedno, kam půjdu, třeba do hotelu, ale tady už nebudu. Nevím, co bude dál a ani nemám odvahu o tom přemýšlet, ale bylo mi jasné, že s Arminem jsem skončil. Podíval jsem se na mobil a zrovna od něj displej ukazoval několik zpráv a zmeškaných hovorů. Zprávy byly vesměs omluvné, ale dá se něco takového omluvit? Nedá! Pár zmeškaných hovorů od Leviho jsem se také rozhodl ignorovat. Nechci mluvit ani s jedním, chci být sám, křičet a brečet ze ztráty všech, na kterých mi záleželo. Sbalil jsem si jednu tašku přes rameno a vydal se pryč z tohohle bytu.