Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

7.

Sedl jsem do svého auta a zvedl mobil Erwinovi.

,,Levi! Stalo se něco? Prý jsi zrušil schůzku ohledně přestavby kanceláře," ozval se do mobilu Erwin.

,,Na schůzku se vyser, neuvěříš, koho jsem teď náhodou potkal," začal jsem okamžitě.

,,Koho?" zeptal se Erwin.

,,Erena," řekl jsem.

,,Jako vážně? Kde?" odvětil překvapeně.

,,V jedný kavárně. Prostě náhoda," uchechtl jsem se.

,,No, ty vole. A? Mluvili jste spolu?" chtěl hned věděl.

,,Jo, chvilku. Erwine, mě se to úplně všechno vrátilo, to je strašný. Myslel jsem si, že po těch třech letech jsem už v pohodě, ale teď jsem ho viděl a skoro jsem nemohl mluvit. V pátek večer se staví pro svoje věci, co u mě ještě má," povyprávěl jsem mu stručně do mobilu.

,,Cože? Si děláš srandu, ne? Po třech letech se domáhá svých věcí v tvým bytě?!" rozčílil se Erwin.

,,Ne, já mu to sám nabídl," vyvedl jsem ho z omylu.

,,Co? Levi, ty ses zbláznil! Zase se v tom budeš plácat, to si nevzpomínáš, jak jsi dopadl po tom rozchodu? Týdny jsi nedělal nic jinýho než se doma ožíral, málem tě vyhodili z práce. Utápěl ses v tom strašně dlouho, nemyslím si, že je dobrý nápad se s ním vidět, Levi. Promysli si to dobře, já mám pocit, že vážně neděláš dobře," obořil se na mě okamžitě Erwin.

,,Erwine, co mám ale dělat? Já ho pořád miluju, když jsem ho tam viděl, nejradši bych ho objal a už nepustil. Potřebuju ho mít blízko," šeptl jsem zoufale.

,,Říkám ti, že se zase spálíš. Měl bys ho nechat být, z tohohle nic dobrýho nevzejde. Zrovna ses z toho docela dobře dostal, to se to musí zrovna teď zase takhle zkazit?" upozornil mě přísně můj nejlepší přítel.

,,Třeba je to osud. Prostě máme být spolu," usmál jsem se a nastartoval své auto.

,,Bože, Levi," povzdychl si Erwin a já se mu uchechtl.

,,Nezapomeň, že v sobotu ráno tě vyzvedávám a jedeme si spolu zacvičit. Aspoň mi pak hned řekneš, jak to předání věcí dopadlo. Dopředu ti říkám, ať se ho nesnažíš získat zpátky. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, Levi," řekl a zavěsil. Hodil jsem mobil vedle na sedačku spolujezdce a nahlas si povzdychl. Všechny myšlenky se momentálně ale stejně točily kolem mé životní lásky. Trochu zmužněl, už není tak vyhublý jako býval. Ale jinak je úplně stejný, jako kdysi. Ještě na chvilku jsem zavřel oči a vybavil si jeho tvář, než jsem skutečně musel vyrazit zpátky do práce.

...

Vešel jsem do našeho bytu, odhodil svůj kabát na botník a s taškou s notebookem vešel do útrob bytu.

,,Jeane, ty už jsi doma? Dnes nějak brzy," pousmál jsem se na něj.

,,Jo, dneska byla naštěstí dost pohoda v práci. Co ty? Jaký jsi měl den?" zeptal se mě, přešel ke mně a věnoval mi polibek na přivítanou.

,,Dobrý. Vlastně něco se stalo, někoho jsem v kavárně potkal," přiznal jsem se mu a tašku s notebookem hodil na stůl.

,,Koho?" optal se se zájmem Jean.

,,Leviho," řekl jsem a Jean se mi překvapeně podíval do očí.

,,A?" vydechl.

,,Co a? Nic, prostě jsme se jen pozdravili, něco málo jsme si řekli a pak zase odešel," pokrčil jsem rameny.

,,A o čem jste spolu mluvili?" ptal se dál zvědavě.

,,Tak různě, co děláme a tak. Nic zajímavýho. Jo a řekl mi, že si mám dojít pro svoje zbylé věci do jeho bytu, prý je tam pořád má. Upřímně vím o pár věcech, které jsem tam nechal, ale úplně to nijak nepotřebuju. Každopádně to vypadalo, že to vyhodit nechce, ale zároveň to nechce mít doma. Takže si pro ně pozítří dojedu," převyprávěl jsem mu.

,,Co? Ty půjdeš k němu do bytu?" zamračil se na mě Jean.

,,Jo jasně," přikývl jsem.

,,Si děláš prdel, ne?" vystartoval po mě.

,,Co je? Proč bych si, sakra, nemohl k Levimu pro svoje věci?" zamračil jsem se nazpět na poněkud naštvaného Jeana.

,,Co kdybych si já takhle napochodoval k Marcovi?" založil si ruce na hrudi a pozvedl obočí.

,,Tak bych ti řekl, ať ho pozdravuješ. Nejsem žárlivej magor jako ty," protočil jsem očima.

,,Řekl jsi mu, že máš přítele?" zeptal se mě hned.

,,Nepřišla řeč na tohle téma a netuším, proč bych to měl každému vykládat na potkání," oponoval jsem mu.

,,Aha, takže tvůj bývalý tě pozve k sobě do bytu a ty se ani neobtěžuješ mu říct, že máš už přes dva roky jiný vztah?" štěkal po mě.

,,Jeane, kurva, uklidni se! Seš fakt paranoidní. Prostě mi jen chce předat moje věci, aby asi za námi mohl udělat definitivně tlustou čáru a jít dál. Tak zase přestaň dělat žárlivý scény, nebo se tu opět zhádáme," snažil jsem se urovnat situaci.

,,Nechci, abys k němu šel," přešel ke mně a objal mě.

,,Jeane, proboha. Vždyť o nic nejde, prosím, přestaň dělat takovýhle scény kvůli ničemu," objal jsem ho nazpět.

,,Jaký to bylo, když jsi ho po takový době viděl?" odtáhl se ode mě, aby mi pohlédl do očí.

,,Normální. Prosím, nedělej z toho kdo ví co," povzdychl jsem si a odešel od Jeana do kuchyně. Nechtěl jsem se o tom s ním bavit zejména proto, že jsem sám netušil, jak se po tom setkání cítím.