Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

43.

,,Do hajzlu!" zařval vyděšeně Reiner, když otevřel dveře do koupelny a spatřil tam nás dva. Rukama si okamžitě zakryl svůj odhalený rozkrok a očima těkal z jednoho na druhého.

,,Co je?" zeptal se ho překvapeně Bertholdt, který z postele do koupelny neviděl.

,,Ehm...čím dřív se tomu začneme smát, tím míň trapný to bude," řekl jsem a podal mu toaleťák, pro který šel.

,,Co tu, kurva, děláte?!" rozkřičel se a vytrhl mi ruličku z ruky a okamžitě si ji přitiskl na své přirození, aby se znovu zakryl.

,,Něco jsme tu řešili. V pohodě se očistěte, oblečte a my pak odejdeme," prohlásil Jean a znovu zavřel dveře, aby se mohli v soukromí obléct.

,,To moc nevyšlo," uchechtl jsem se potichu.

,,Kdyby jsme odešli hned, bylo by to trapný o dost míň," přikývl Jean.

,,Jak jsem mohl tušit, že půjdou do koupelny?" pokrčil jsem rameny.

,,No, když se nad tím zamyslíš, je to docela logický," podíval se na mě Jean.

,,Vysvětlíte mi, co tady děláte?!" rozrazil za nějakou chvíli opět dveře již oblečený Reiner. Vyšli jsme z koupelny a na posteli uviděli sedět Bertholdta s tváří v dlaních.

,,Něco jsme si potřebovali v soukromí vyříkat. Kluci, vždyť ses nic nestalo, určitě jste nás u toho taky někdy slyšeli," pokusil jsem se to odlehčit.

,,Věděl jsem, že se na naší svatbě něco pokazí," pronesl zoufale Bertholdt.

,,Ale ne, nic se nepokazilo, proboha, kluci. Tak jste si užili, no a co? Každý to dělá, proč byste tím měli něco kazit? Až opadne ten stud, bude z toho super vtipná historka," usmál jsem se na Bertholdta, který mi pohled stydlivě oplatil.

,,Jo, navíc kdybyste přišli o chvilku dýl, tak jste nás asi při tom načapali zase vy," zasmál se Jean a já na něj vytřeštil oči, stejně jako Reiner s Bertholdtem.

,,Co? Dali jste se zase dohromady? To je super zpráva!" dostal ze sebe Reiner.

,,Ne, tak to vůbec není," uzemnil jsem ho okamžitě.

,,Jeane, proč to říkáš?" zamračil jsem se na něj.

,,Tak, protože by to tak dost pravděpodobně dopadlo, kdyby nepřišli," pokrčil nechápavě rameny.

,,Hele, sejdeme se dole, kluci. Přijďte co nejdřív, at vás moc lidí nezačne shánět," řekl jsem a rázným krokem vyšel ven z apartmánu s Jeanem v patách.

,,Co jsem řekl špatně?" nechápal Jean.

,,Přece všechno. Proč takový věci vůbec říkáš? Dal jsi jim teď falešnou naději, že zase budeme spolu," rozhodil jsem rukama.

,,Falešnou naději?" pozvedl obočí.

,,Ano, falešnou naději. Jeane, my spolu nemůžeme být," vysvětlil jsem mu.

,,Proč ne?" nechápal.

,,Protože si teď potřebuju sám urovnat a utřídit myšlenky a city, já ani sám teď pořádně nevím, co cítím, jsem hrozně zmatený," odpověděl jsem popravdě.

,,Tak proč furt, do hajzlu, vysíláš tak smíšený signály? Armina tu málem ze žárlivosti zmlátíš, pak se necháš políbit, pořád se na mě díváš tak nějak svádivě," začal se vztekat Jean a právem. Měl v tomhle pravdu. Jenže já vnitřně strašně trpím. Trpím z Leviho odmítnutí a potřebuju čas to vstřebat a možná se z toho i vybrečet, já nevím. Kvůli svatbě jsem ale neměl čas si to urovnat a smířit se s tím a tak se ten smutek v sobě snažím nějakým způsobem zabít a nejde mi to.

,,Jeane, zůstaňme přátelé," požádal jsem ho vážně. Překvapením vytřeštil oči.

,,Žádáš nemožný, Erene," zavrtěl hlavou a já tušil, že ho tímhle ztrácím úplně.

,,Zlatíčka, kde jsou kluci? Má být házení kytice a první tanec," přicupitala k nám Bertholdtova máma.

,,Reiner se polil a Bertholdt mu půjčuje náhradní košili. Za chvilku přijdou," vysypal jsem ze sebe první věc, která mi přišla na mysl.

,,Je krásný, jak se o sebe hezky starají. Pojďte kluci, dáme si spolu zatím něco na baru," pobídla nás a my se neodvážili odmítnout.

,,Nevěděl jsem, že bude i házení kytice. Vždyť ani žádnou neměli, ne?" zamyslel jsem se, když jsme si na baru objednali.

,,Nechali si jednu udělat jen na to házení," vysvětlil mi stručně Jean. Než jsme se nadáli, kluci už stáli u pódia s kapelou a Reiner si přebíral mikrofon.

,,Prosím vás, aby se před pódiem shromáždili všichni svobodní. Normálně bych řekl svobodné dívky, ale jelikož se tradice mění a my jsme toho důkazem, prosíme k pódiu i svobodné muže, ať mají taky šanci," řekl do mikrofonu Reiner.

,,Tak utíkejte, kluci," postrčila nás oba Bertholdtova máma a my se neochotně zařadili do chumlu před pódiem. Reiner si od své matky převzal kytici a s Bertholdtem si dal kámen, nůžky, papír o to, kdo z nich bude házet. Vyhrál Bertholdt a tak Reiner předal kytici jemu. Otočil se zády k nám a kytici hodil za sebe. Aniž bych se nějak snažil, kytice padla do mých rukou a já sklidil hlasitý potlesk.

,,Tak budeš další, Erene," usmála se na mě Bertholdtova máma.

,,To asi ne, já ani nemám s kým," zasmál jsem se.

,,To víš, to ti nespadne jen tak do klína, o pravou lásku musíš trochu zabojovat," spokojeně se zazubila a pohladila mě po rameni. Její slova mě donutila se zamyslet. Vždyť já sám jsem Leviho nechal odejít. Vůbec jsem se nesnažil, jen čekal, že mi padne do náruče, kdykoliv budu chtít. Je řada na mě o jeho přízeň bojovat, vždyť o mně bojoval už tolikrát. Je řada na mě!

,,Jeane, potřebuju si něco vyřídit, do třičtvrtě hodiny jsem zpátky," otočil jsem se na překvapeného Jeana.