Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

1.

Už dost, Levi. Už toho na mě je moc. Neustále se hádáme a proč vlastně?

,,Erene, kde jsi zase byl tak dlouho?" zamračil se na mě Levi.

,,Zdržel jsem se," hlesl jsem vyčerpaně. Po škole jsem byl na brigádě a pak se zdržel s klukama venku, jelikož se mi domů vůbec nechtělo. Takže jsem Levimu vlastně nelhal, zdržel jsem se.

,,Je ti jedno, že ti tu dělám večeři, co? Alespoň napsat zprávu by jsi mohl, nebo ani za to ti už nestojím?" založil si paže na hrudi a vyčítavě na mě hleděl.

,,Levi, přestaň se takhle chovat, nejsi můj fotr! Přestaň se chovat jako ředitel planety, už mě to vážně nebaví!" křikl jsem po něm vytočeně.

,,Proč se tak nemám chovat, vždyť já se tak cítím! Živím tě jak svoje děcko a jsem ti u prdele jak tvůj fotr," pokrčil rameny.

,,To tys mě donutil jít na vysokou! Kdybych tam nešel, mohl jsem už pár let normálně vydělávat," rozhodil jsem rukama.

,,Protože si byl i po střední pořád děcko, který nevědělo o čem život vlastně je," odvětil stroze.

,,Do tohohle děcka na střední ses zamiloval, pokud vím," oponoval jsem mu.

,,Tohle má být jako nějaký citový vydírání?" pozvedl obočí můj přítel.

,,Ne, pouze připomenutí," zavrtěl jsem hlavou a konečně si zul boty a přešel okolo Leviho do bytu.

,,Tak já ti taky něco připomenu. Nezapomínej na to, že to já se o tebe pořád staral. I na střední i po ní!" stiskl čelisti silně k sobě.

,,Ano! Levi, zachránce opuštěných sirotků! Víš co, tak už nemusíš. Seknu se školou a najdu si práci, aby ses o mně už víc nemusel starat," začal jsem už taky křičet. Takhle to dopadlo vždycky. Hádky, křik, rozbité talíře. Nikdy jsem neměl pocit, že jsme oba tak dominantní a bude to mezi námi tak dřít. A možná to tak ani není, spíš mám pocit, že je Levi prostě až moc dominantní za nás oba a snaží se řídit úplně všechno.

,,Tak na to hodně rychle zapomeň! Víš, co to už stálo času a peněz? Tak snad si to po tom všem už doděláš, ne?!" chytil mě za ruku Levi a prudce si mě škubnutím otočil k sobě.

,,A co když nechci, Levi? Napadlo tě někdy se mě zeptat na to, co vlastně chci já? Ne, tobě je úplně jedno, co si ostatní myslí, protože tvůj názor je ten nejlepší a nic jiného tě nezajímá," vysmekl jsem svou ruku z jeho sevření a zamračil se na něj.

,,A tak proč se mnou jsi, Erene?" podíval se na mě významně Levi.

,,Hele, jdu sprchy a pak si jdu lehnout. Už to nechci řešit a hádat se, protože bych mohl říct něco, čeho bych litoval," snažil jsem se uklidnit. Už jsem neměl sílu vůbec na nic. Psychicky jsem byl na dně, chtělo se mi brečet z týhle situace, která trvá už tak dlouho. Proč to tak vlastně je? Proč z lásky vzniklo tohle?

,,To seš celej ty, pro tebe problémy neexistujou, protože ty je zameteš pod koberec, před vším akorát utíkáš," protočil očima Levi a odebral se zpět do kuchyně. Tohle mě vytočilo. Snažil jsem se, opravdu jsem se snažil to všechno ustát, ale já už dál nemohl.

,,Levi a dost! Já už takhle vážně nemůžu! Kdy naposledy jsme si řekli, že se milujeme? Kdy naposledy jsme si dali pusu? Kdy naposledy jsme spolu spali? Musíme si přiznat, že s námi je něco hodně špatně a takhle to dál nejde. Potřebuji taky někdy jiný slova než jen 'děcko' a 'spratku'. Tohle trvá už moc dlouho a já to vážně už nedávám!" rozkřičel jsem se zoufale a Levi se na mě překvapeně otočil.

,,Já tě pořád miluju, nechci tě začít nenávidět, ale vím, že tohle nikam jinam nevede a já bych měl prostě asi odejít," řekl jsem a do očí se mi tlačily slzy. Chtěl jsem, aby mě Levi objal, řekl, že si to taky uvědomuje, ale že to spolu zvládneme. Chtěl jsem, aby mě políbil a abychom na to zlý zapomněli v naší ložnici v objetí toho druhého. Chtěl jsem zase cítit jeho teplý dech na sobě a nemyslet na nic jiného.

,,Tak běž," hlesl s naprostým nezájmem Levi a já naprázdno otevřel pusu. Tak takhle to je? Je mu to jedno? Možná mu beze mě opravdu bude líp. Otočil jsem se k němu zády, aby neviděl mé slzy valící se po tvářích. Rozešel jsem se do ložnice a vytáhl kufr, do kterého jsem si naházel většinu svých věcí. Moc jsem toho neměl, byt byl Leviho a naprostá většina věcí taky. Přes rameno jsem si hodil batoh a vyšel jsem z ložnice. Levi stál v kuchyni u linky ke mně zády a utíral nádobí. Bylo mu to jedno. Svou uslzenou tvář jsem si otřel do rukávu mikiny, nazul si své boty a další dvoje si hodil do batohu k dalším věcem. Naposledy jsem se otočil a pak za sebou zabouchl dveře bytu.