Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

34.

Bylo mi všelijak a nedokázal jsem si ještě pořádně uvědomit, že jsme se pravděpodobně definitivně rozešli. Na jednu stranu to Jean vyřešil za mě a teď jsem volný pro to, abych mohl dát všechno Levimu, ale je to to, co doopravdy chci? Procházel jsem se městem tak dlouho, až jsem byl zpátky u bytu Leviho. Vešel jsem otevřenými vstupními dveřmi dovnitř a vyšlápl si do patra někdejšího našeho společného bytu. Zazvonil jsem a čekal Leviho náruč, do které zmoženě padnu a už bude všechno v pořádku, ale místo Leviho otevřel dveře Erwin.

,,Co tu děláš?" strčil do mě a vyšel se mnou na chodbu, aby za sebou mohl přivřít dveře.

,,Jdu za Levim," odpověděl jsem mu.

,,Tak se hned otoč a zmiz odsud. Ještě jednou tě u Leviho uvidím a přerazím o tebe basebalku, je ti to jasný?" spustil na mě.

,,Myslím si, že do Leviho soukromí ti nic není a muže ti být úplně jedno s kým se schází," argumentoval jsem. Proč se do toho tak plete?

,,Tak poslouchej. To já jsem ho vytáhl ze sraček, když ses s nim poprvý rozešel a on začal chlastat. Tak dlouho trvalo než se z toho dostal a teď si přijdeš a děláš mu to samý pořád dokola. Vyspíš se s ním a zase ho opustíš a pokaždý, když si jdeš zase zpátky ke svému pohodlnému životu s Jeanem, Levi doma trpí. Neví, jestli se vrátíš a kdy a proč, i když mě je to úplně jasný. Přestaň ho využívat a ubližovat mu, už toho bylo dost," křikl po mě naštvaně.

,,Nechtěl jsem mu ubližovat, ale prostě jsem měl jiný vztah, co jsem měl asi dělat?" hájil jsem se.

,,Nespat s ním! Měl ses chovat jako normální slušný člověk a říct mu pravdu a od začátku si držet odstup. Podváděl jsi oba dva, dokážeš si vůbec představit, jak se musí cítit?" dál mě osočoval.

,,Erwine," otevřel dveře Mike a přistoupil k nám.

,,Co Levi?" otočil se na něj.

,,Vzal si koňskou dávku prášku a usnul," povzdychl si.

,,Vidíš, co s ním děláš? To kvůli tobě. Už se na to vyser a nech ho být," otočil se Erwin zpátky na mě.

,,Ale-"

,,Už tě tu nechci vidět a myslím to vážně," střelil po mě Erwin pohledem než přede mnou zabouchl dveře. Neměl jsem v tu chvíli kam jít a tak jsem se vydal do ateliéru, kde jsem si sedl do gauče a začal nekontrolovatelně brečet. Byl jsem na dně a začal jsem si uvědomovat, že si za to celý můžu sám. Všem jsem ublížil.

Mého nejlepšího kamaráda jsem zbil, protože jsem byl vůl a nevnímal to, že už od střední Jeana miloval. Jak se asi cítil, když jsem s ním začal chodit? Je pravda, že náš kontakt se od tý doby hodně omezil. Nechodil k nám, s námi oběma nikdy ven pít nešel.

Jeana jsem podváděl a to i za střízliva a vědomě. Na co jsem myslel? Že budu s oběma? No teď nemám ani jednoho. Svými podvody jsem ho sám donutil mě taky podvést. Rozešel se se mnou právem a Armin měl pravdu. Nezasloužím si ho.

A nakonec Levi. S Levim jsem se nikdy neměl rozejít. Měl jsem problémům čelit a já místo toho trávil čas s kdekým venku, jen abych nemusel domů do toho dusna. Byl pro mě všechno a já pro něj, jen jsme měli problémy. Měl jsem je řešit, když nastaly. Měl jsem vidět, že se Levi necítí dobře, že se bojí, že mě ztrácí. Proto se začal chovat tak nesnesitelně. Jen se bál, že mě ztratí. A co jsem udělal já? Opustil ho. A pak jsem ho potkal a opakovaně mu dával naděje a opakovaně ho odmítal. Zahrával jsem si s jeho křehkou psychikou a vůbec si to neuvědomoval. Hrál jsem si na někoho, kdo to má těžký, ale lidem okolo sebe jsem to dělal ještě těžší.

Vrzly dveře a v ateliéru se objevil Reiner, který si při pohledu na mě povzdychl. Posadil se do křesla naproti mě a chvíli setrval v tichu.

,,Slyšel jsem, co se stalo, Erene. Je mi to líto," řekl mi.

,,Od koho jsi to slyšel?" zeptal jsem se, ale nepodíval se na něj. Oči jsem měl stále sklopené.

,,Jean volal Bertholdtovi. Bude teď nějaký čas u nás, než se dá dokupy hlavně po zdravotní stránce. Nemůže zůstat sám. Zrovna jsou ve vašem bytě a balí věci. Můžeš se tam pak vrátit, ale nevím, jestli už nemáš azyl jinde," vysvětlil.

,,S Levim to dnes taky skončilo," hlesl jsem v odpověď na poznámku o jiném azylu.

,,Ah, Erene. Jenom ty můžeš dostat svoje kopačky v jeden den," povzdychl si Reiner.

,,Erene, měl bys někam vypadnout. Sebrat se z toho trochu v jiným prostředí," řekl Reiner.

,,Jako kam?" poprvé jsem na něj pohlédl.

,,Neříkej mi, že nemáš peníze na to někam odletět," zavrtěl hlavou Reiner.

,,Peníze mám, ale nikam se mi nechce," objasnil jsem mu.

,,Vždycky jsi chtěl hodně cestovat a fotit, ne? Teď jsi volnej, nikdo a nic tě nelimituje. Sbal si věci a jeď na letiště. Tak si kup letenku na první let, který bude možný a leť. Hotel si objednáš při čekání na letadlo. Něco novýho může začít, Erene," povzbuzoval mě.

,,Jo, a co práce?" pozvedl jsem obočí.

,,To zvládnu nafotit sám, budu si sjednávat míň práce a půjde to. Navíc upravovat fotky a videa můžeš i na dálku, ne?" usmál se na mě Reiner. Vytáhl z kapsy mobil a podíval se na svou příchozí zprávu.

,,Kluci už mají sbaleno, musím pro ně. Rozmysli si to, Erene, máš příležitost, kterou už mít pak třeba nebudeš. Když zítra nepřijdeš do práce, pošli aspoň fotku tvé první destinace," poplácal mě po rameni a odešel. Reiner měl pravdu. Byl to dlouho můj sen jen tak vycestovat a pár měsíců cestovat a fotit. Kvůli práci mohl Jean akorát tak na čtrnáct dní na dovolenou a mě se ho nikdy nechtělo opouštět na tak dlouho. Možná je čas začít znovu.