Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

32.

Vešel jsem do nemocnice a podle Reinerových instrukcí došel až do velké otevřené čekárny, kde jsem mezi lidmi uviděl sedět i Jeana. Reiner i s Bertholdtem už odešli a tak to teď bylo už jen na mě. Mlčky jsem se posadil na volné místo vedle Jeana. Dobrou chvíli jsme pouze v tichosti seděli a ani jeden nevěděl, co vlastně říct.

,,Bolí to?" prolomil jsem ticho, které občas narušil šepot či zakašlání ostatních pacientů čekajících na ošetření.

,,Trochu," odpověděl tiše.

,,Nečekal jsem, že přijdeš," spojil své ruce a svůj pohled sklopil na své dlaně.

,,Reiner mě poprosil," pokrčil jsem rameny.

,,Nenávidíš mě?" zašeptal. Nasucho jsem polkl.

,,Chceš to řešit tady?" odpověděl jsem na otázku otázkou.

,,Máš pravdu," kývl a dál jsme mlčeli.

,,Pan Kirstein," zavolala sestřička ode dveří a Jean se pokusil pomocí berlí postavit. Když jsem viděl jeho pár neúspěšných pokusů, sám jsem mu pomohl a dovedl ho až ke dveřím ordinace. Čekal jsem asi 20 minut než s pomocí sestřičky Jean opět z ordinace vyšel. Zavolal jsem taxíka a vydal se s Jeanem před budovu nemocnice. Trpělivě jsem vedle něj pomalu šel, ale když jsem si všiml bolestné grimasy na jeho obličeji zastavil jsem ho.

,,Chytni se mě okolo krku," poručil jsem mu.

,,Co? Ne, zvládnu to dojít sám," odmítl Jean.

,,Myslel jsem si, že máš zraněnou jen jednu nohu," zavrtěl jsem hlavou.

,,Jednu mám hodně pořezanou, na tý druhý mám pořezaný prsty a taky to bolí, nemůžu se o ní moc opřít," vysvětlil, proč ani s berlema nedokáže tak dobře chodit. I přes jeho protesty jsem ho donutil se mě chytit, abych ho vzal do náruče.

,,Můžu za to já, promiň. Ale přeci jsi musel vidět, že jsou tam všude střepy, proč jsi do toho lezl?" protočil jsem očima, zatímco jsem ho nesl z budovy nemocnice.

,,Chtěl jsem za tebou. A byl jsem ožralej, v první chvíli jsem ani nic moc necítil," pokusil se ospravedlnit své činy. Povzdychl jsem si. Připadá mi, jako bych se teď staral spíš o kamaráda než o přítele. Asi události minulých dní ve mně emoce zabíjely. Nechtěl jsem ho přestat milovat, ale cítil jsem se v jeho přítomnosti jinak.

Nacpal jsem ho do auta a nasedl vedle něj. Celou cestu jsme mlčeli a já se snažil vymyslet, jak z toho. Co mu mám říct? Co mu vlastně vůbec chci říct?

V náruči jsem ho donesl i do bytu a tam už se pomocí berlí pomalu pohyboval sám. Napil jsem se studené vody a šel si sednout ke stolu, kam si naproti mě po chvíli sedl i Jean. Věděl jsem, že bych měl začít mluvit já, ale slova nějak nepřicházela.

,,Jestli na mě chceš křičet, tak klidně křič," ozval se po chvíli Jean.

,,Vypadá to, že chci křičet?" pozvedl jsem obočí.

,,Vypadá to, že nevíš, co chceš, ale to už nějakou dobu," hlesl v odpověď.

,,Snažíš se to hodit všechno na mě, co?" zamračil jsem se.

,,Ne, já si narozdíl od tebe uvědomuju, co jsem udělal a komu a jak moc jsem tím ublížil," odvětil mi a snažil se všemožně zadržet slzy.

,,Jak k tomu došlo?" zeptal jsem se ho po chvíli. Musel jsem to vědět.

,,Není jedno, jak k tomu došlo? Prostě se to stalo," zamrkal na mě překvapeně.

,,To teda není jedno! Donutil jsi ho k tomu?" vyjel jsem po něm naštvaně.

,,Cože?" vytřeštil na mě oči.

,,Slyšels," polkl jsem nervózně.

,,Takže tohle si myslíš? Že jsem se ti chtěl pomstít a proto jsem donutil tvýho nejlepšího kamaráda, aby se se mnou vyspal, jo? Takže věříš víc jemu než mě," pokýval hlavou zklamaně.

,,Jediný kdo k tomu měl z vás dvou důvod jsi ty," stál jsem si pořád za svým.

,,Tak já ti něco povím, ty chytráku. Já se s Arminem vůbec neměl sejít, já tě vůbec neměl v plánu podvést a pomstít se ti. Sralo mě to, cos udělal, ale nechtěl jsem to samý udělat tobě, jasný? Měl jsem se sejít jen s Marcem, chtěl jsem se mu jenom omluvit za to, že jsem po něm tehdy vyjel, protože se mi kvůli tomu od tý doby vyhýbá a i přes to všechno je to můj blízký kamarád a to moc dobře víš. Nic k sobě už necítíme, každý jsme šel svoji cestou, skončilo to mezi námi. Šel jsem za ním do baru, kde byl ale i s Arminem. Probíhalo to normálně, jako když se sejdou tři kamarádi, jenže Marco pak musel odejít a zůstali jsme tam jen my dva. Opili jsme se a cestou domů jsme měli pocit, že ještě nemáme dost a tak jsme koupili pár flašek vína a šli sem. Když jsme otvírali druhou, Armin začal mluvit o střední a jak..." zadrhl se ve vyprávění.

,,Jak co?" zíral jsem na něj vyděšeně.

,,Jak se do mě na střední zamiloval," dal si hřbet ruky před pusu a křečovitě stiskl víčka k sobě.

,,Byla to celý jeho iniciativa. Byl opilej, vyjel po mě. Nešlo to zastavit a došlo k tomu. Ale jak to rychle začalo, tak to taky rychle skončilo, nemohl jsem. Nešlo to, já myslel na tebe a nemohl v tom pokračovat. Brečel jsem jak malej kluk, protože i tak jsem tě, kurva, podvedl. A Arminovi jsem ublížil, protože jsem mu dal naději, ale nakonec mu jeho city nedokázal opětovat," tekly mu slzy proudem po tvářích a já mu věřil. Proč by mi lhal. To není jeho styl, všechno tohle je pravda. Můj nejlepší kamarád miloval mého přítele ještě dřív než já a já s ním ale i přesto začal chodit. Já to ale nevěděl! Nikdy mi o tom neřekl. Ale nic z toho nemění fakt, ze mi svedl přítele. Zmocnil se mě ohromný vztek.