Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

27.

,,Končím, už nemůžu," zívl jsem a opřel se do křesla.

,,Tohle už dodělám. Moc díky, Erene. Běž už domů se vyspat," poplácal mě po rameni Reiner.

,,Dneska už nic nemáme, že ne?" vstal jsem a pobalil si pár věcí na stole.

,,Až zítra, dneska si pořádně odpočiň. Já to dodělám, pošlu to a máme hotovo," mávl rukou a já se s ním zběžně rozloučil a odešel z ateliéru domů. Podíval jsem se na mobil a displej mobilu mi ukázal pět hodin ráno. Potichu jsem otevřel vstupní dveře a po tmě v chodbě chtěl  nahmatat botník, na který jsem měl úmysl dát klíče a opřít se o něj při zouvání bot. Z botníku jsem ale shodil nějaké věci, které hlasitě dopadly na dlažbu chodby. Povzdychl jsem si a rozsvítil. Věci jsem posbíral, vrátil je na místo a boty dal do botníku. Všiml jsem si ale v chodbě jednoho páru bot navíc. Ne, že bych zkoumal počet bot, ale hned mě praštila do očí svítivě žlutá barva. Přišly mi taky menší než moje nebo Jeanovy boty. Hodil jsem tašku na zem a vešel do obýváku, kde našel po zemi různě poházené kusy oblečení a pohozenou prázdnou flašku vína. Hlavu jsem stočil ke dveřím ložnice, kde jsem skrz matné sklo viděl tlumené světlo. Pořád jsem přemýšlel nad jinými variantami, které by vysvětlovaly to, co jsem tu viděl, ale moc dobře jsem tušil, co se tu ve skutečnosti děje. Rána přišla, když se dveře otevřely a vyšel z nich menší blonďatý kluk se slzami v očích. Sehnul se a sebral ze země mikinu, kterou si přehodil přes sebe a jeho oči se opět upřely na mě.

,,Promiň mi to, Erene," vzlykl.

,,A-Armine," dostal jsem ze sebe těžce. Armin si otřel uslzenou tvář a rychlým krokem prošel okolo mě do chodby, odkud jsem slyšel zabouchnutí vchodových dveří. Chytil jsem si křečovitě triko na hrudi a snažil se i přes své dost rychle bijící srdce pomalu zhluboka dýchat. Přešel jsem ke dveřím ložnice a strčil do nich, aby se úplně otevřely. U postele další dvě prázdné flašky vína a na okraji postele seděl Jean pouze ve spodním prádle a hlavu měl složenou v dlaních. Tiše vzlykal. Rukou jsem si přikryl ústa a nechal po tváři stéct slzy, které už nešlo zastavit. Jak mi to mohli udělat? Armin je můj nejlepší přítel, jak mi tohle mohl udělat? Jean tohle udělal naschvál, ale co jsem, sakra, udělal Arminovi?

,,Řekni mi, jak ses cítil po tom, co jsi mě podvedl?" nechal své ruce spadnout na klín a podíval se na mě uslzenou tváří. Vyděšeně jsem na něj zíral a z očí mi teklo čím dál víc slz.

,,Jestli ses po tom cítil tak hrozně jako já, proč jsi mi to udělal znova?" poprvé zvedl oči a podíval se na mě. Zíral jsem na něj naprosto zbaven slov.

,,Řekni mi, jak ses u toho cítil. Protože já se asi nikdy necítil hůř," brečel a jeho slova se ke mně linula jakoby z dálky.

,,Tohle nemůže být pravda," hlesl jsem a svoje víčka jsem stiskl k sobě.

,,Proč jsi mi to udělal?" šeptl zničeně. Já? On mi nemohl udělat nic horšího! Vyspal se s mým nejlepším kamarádem. Ztratil jsem svýho nejlepšího přítele kvůli jeho posraný pomstě.

,,Proč?!" křikl po mě. Své oči jsem opět upřel na něj. Proč se tváří takhle? Teď on ublížil mě, proč se tváří, jako bych ho právě teď podvedl já?

,,Seš hajzl, jakýho svět neviděl!" zařval jsem na něj zpátky.

,,Já?!" ozval se. Nahromadil se ve mně vztek, vzal jsem kliku od dveří a vší silou zabouchl dveře od ložnice. Klika mi zůstala v ruce a sklo se ze dveří vysypalo. Bylo mi to úplně jedno a vztek jsem si tím ani trochu nevybil. Kliku jsem hodil naproti o zeď a rozešel se zpátky do chodby, kde jsem se obul a vypadl z bytu. Zamířil jsem si to zpátky do ateliéru, kde jsem svým opětovným příchodem překvapil Reinera.

,,Erene, co se, proboha, stalo?" vytřeštil oči na mou uplakanou tvář.

,,Reinere," povzdychl jsem si, přešel k němu a svou hlavu mu opřel o rameno.

,,Erene?" vydechl překvapeně a dlaně mi položil na záda.

,,Vyspal se s Arminem," rozbrečel jsem se nanovo.

,,Co? Kdo?" nechápal.

,,Jean," vzlykl jsem.

,,Děláš si srandu? Erene, počkej, to přece není možný!" vzal mě za ramena a odtáhl mě od sebe, aby mi pohlédl do tváře.

,,Přistihl jsem ho," zašeptal jsem.

,,E-Erene," vydechl nevěřícně.

,,Já ho fakt zabiju," zamračil se a hned si mě zase přitáhl do objetí.

,,Tohle přece musí přestat, ten idiot si to neuvědomuje? Hovado, já ho fakt zabiju, až ho potkám," zavrčel. Stáhl mě sebou na gauč, kam se posadil a nehodlal mě pustit.

,,Nebreč, Erene," řekl lítostivě. Byl jsem vyřízený, vyčerpaný a zoufalý. Zavřel jsem oči a vyčerpáním po chvíli prostě usnul.