4.

373 32 8
                                    

Sekl jsem se školou. Jean mi kladl na srdce, ať si to dobře a v klidu promyslím, že se ke škole už pak těžko člověk vrací, ale já byl rozhodnutý. Škola mě nebavila a upřímně mi ani moc nešla, dával jsem to jen tak tak. Najednou jsem měl spoustu času a Jean mi dohodil jednu super placenou brigádu u něj v práci. Byla to dobrá zkušenost navíc. Jelikož Jean bydlel už nějakou tu chvíli sám, přemlouval mě, ať u něj zůstanu, že mu můžu platit část nájmu a alespoň si nemusím hledat něco nového. Střídali jsme se ve spaní na gauči a v ložnici, ale nakonec jsme usoudili, že je to naprostá kravina a nebudeme z toho, že oba spíme na pohodlné velké posteli spolu, dělat vědu. Byl v bytě pokoj navíc, kde jsem měl svoje věci, ale nechtělo se mi dávat peníze za další postel, když jsme mohli spát v ložnici. Zkrátka mi to nepřišlo nijak divný.

Pár měsíců to bylo vážně hodně těžký a měl jsem dost smíšené pocity ohledně rozchodu s Levim. Jednu chvíli jsem se chtěl vrátit a druhou chvíli jsem byl šťastný, že jsem od Leviho pryč. Byly chvíle, kdy jsem se napil a Jeanovi brečel na rameno, na druhou stranu jsem se taky opil jen proto, že mi Levi napsal, že u něj našel ještě nějaké mé věci, jestli si pro ně nechci přijít. V záchvatu vzteku na sobce, kterému je úplně jedno, že jsem se s ním po téměř sedmi letech rozešel, jsem vzal svou SIM kartu a spláchl ji do záchodu. Pyšný jsem na to nebyl, ale stalo se. Byly to dost krušný chvíle a Jean měl se mnou svatou trpělivost, to musím přiznat. Pořád mi říkal, že na tom byl podobně po rozchodu z Marcem a že mi kvůli tomu chce pomoct. Hodně dlouho jsme si o našich vztazích povídali a sám mi potvrdil, že se Levi choval dost příšerně. Ale nebudu lhát. Dost často jsem míval porozchodové brýle, díval se na naše staré fotky, vzpomínal na ty krásné věci. Najednou mi přišlo, že jsme spolu zažily naprosto nádherné chvíle. Člověk totiž dost často pak zapomíná na to špatné a připomíná si jen to dobré. Po nějakém čase si říkáte, proč jste se s dotyčným rozešli. Ale tehdy, v ten moment, v tu chvíli jste měli dobrý důvod, o tom jsem se ujišťoval i já.

Od rozchodu uběhlo už několik měsíců a já na tom byl líp a líp. Nebo mi to tak alespoň připadalo.

Jednou jsem seděl v obýváku na gauči, svůj notebook měl na klíně, nohy na stolku a brouzdal po internetu, když Jean přišel z práce domů.

,,Jsem doma!" zařval ode dveří.

,,Hm," odvětil jsem mu a do úst si strčil další brambůrku do úst.

,,S tvou životosprávou z tebe za chvíli bude koule," zavrtěl nevěřícně hlavou Jean při pohledu na mě. On narozdíl ode mě chodil alespoň párkrát týdně si zacvičit do posilovny, já na to byl prostě línej.

,,Mám rychlý spalování, já prostě nepřibírám," pokrčil jsem rameny a Jean si povzdychl.

,,Jeane, něco mě napadlo a chtěl bych znát tvůj názor," řekl jsem mu vážně a on se posadil ke mně na gauč. To se mi na něm strašně líbilo, naslouchal mi, i když ho to třeba nezajímalo. Ale vždycky si mě zkrátka vyslechl.

,,Chtěl bych se přihlásit na tenhle fotografický kurz. Je to sice dost drahý, ale myslím, že by mě to bavilo. Navíc je v tom zahrnut i kurz na úpravu fotek a licence k programům. Zrcadlovku mám, i když by to už možná chtělo novou a lepší, ale zatím snad bude stačit. Co myslíš?" podíval jsem se na něj s nadějí v obličeji.

,,Jestli tě to bude bavit, proč ne?" zazubil se na mě Jean, když si pročetl nabídku kurzu.

,,Vlastně mám známého, který je profík a má poblíž ateliér. Spíš je to tedy Marcův kamarád, ale myslím, že neodmítne schůzku s tebou, kdyby ses ho chtěl nějak zeptat na něco nebo tak. Je v pohodě," řekl mi zatímco mi do noťasu na mém klíně začal ťukat jeho jméno do vyhledávače.

,,To by bylo super, napsal bys mu, jestli by na mě měl čas?" usmál jsem se na něj nazpět. Jean se na mě chvíli díval a jelikož nás dělili od sebe jen centimetry nahlas jsem polkl nervozitou. Ani netuším, proč jsem byl nervózní, je to Jean, můj kamarád. Spíme v jedné posteli, proč mě znervózňuje jeho obličej u toho mého?

,,Přinesl jsem nějaký piva, dáš si?" prolomil to ticho mezi námi Jean a vytáhl z igelitky pár piv.

,,Tak ty jdeš cvičit a pak si dáš pivo, jo?" zasmál jsem se mu a on se na mě zamračil.

,,Sklapni, sakra, cvičím, abych měl svaly," oponoval Jean vážně a svlékl si košili, aby mi v tričku s krátkým rukávem ukázal své namakané ruce. Vážně měl hezky vyrýsované svaly, o tom žádná. A já na chvíli opravdu sklapl a říkal jsem si, že bych s Jeanem opravdu mohl začít občas do tý posilky chodit. Když viděl můj zamyšlený výraz při pohledu na jeho tělo otevřel dvě piva a jedno mi podal. Sedl si vedle mě a natáhl se pro ovladač, aby zapnul televizi.

,,Zas dávají hovno," hodil ovladačem na stůl a já se nad jeho poměrně vzteklou povahou zasmál. On se na mě otočil a podíval se mi do očí. Nikdy jsem si nevšiml, že má vlastně dost zajímavou barvu očí. Nebo spíš jsem netušil, že medově hnědé oči se mi vlastně docela líbí. Jean mi položil svou dlaň na tvář a mě začalo srdce rychleji bít. Citíl jsem, jak se mi najednou začaly klepat ruce a stáhl se mi žaludek. Políbil mě a já chtivě zavřel oči. Plechovku piva mi vzal z mé dlaně a já za to byl rád. Své třesoucí se ruce jsem spojil za jeho krkem a nechal se naprosto odzbrojen unášet tím nádherným pocitem, který jsem už tak strašně dlouho nezažil. Jean aniž by se ode mě nějak významně odtáhl, odložil naše piva na stůl a můj notebook také někam odložil. Soudil jsem tak podle zvuku, nechtěl jsem otevírat oči, chtěl jsem se tohle vychutnat co nejvíc. Položil mě pod sebe a náš polibek rozpojil. Podíval jsem se na něj a viděl v jeho očích stejný chtíč, jako byl v mém nitru. Říkejte si o mně, co chcete, třeba to sveďte na to, že jsem chlap, který od rozchodu nikoho neměl a s Levim jsme spolu už opravdu dost dlouho dobu před rozchodem nespali. Bylo mi to jedno. Teď jsem chtěl začít křičet, ať to neprotahuje a vezme si mě. Pomalu mi při líbání vyhrnoval triko a rukou pak zabloudil rukou k mému pásku od kalhot. Svými rty mi začal dělat na krku malé značky a já se neubránil vzdychání.

,,Mm, Levi," šeptl jsem se zavřenýma očima mezi ostatními slastnými zvuky linoucí se z mých úst. Jean okamžitě přestal a i já vyděšeně otevřel oči. Díval se na mě dost neurčitým výrazem. Byl jsem překvapený sám ze sebe!

,,P-Promiň, já vůbec netuším proč...j-já už na něj ani nemyslím, tohle prostě bylo jen...můj bože, já se strašně omlouvám, ale víš, že byl můj jedinej a tak prostě-" začal jsem mlít paté přes devaté a cítil jsem se opravdu vážně trapně.

,,Erene, mlč," zastavil mě Jean a přes pusu mi dal dlaň.

,,To je v pohodě, potřebuješ čas," hlesl s falešným úsměvem a slezl ze mě.

Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]Kde žijí příběhy. Začni objevovat