Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

6.

Dva roky nám to s Jeanem klapalo víc než dobře. Nechci říct, že bychom se nikdy nehádali, naopak to u nás někdy byla dobrá Itálie, ale když jsme se dohádali, Jean většinou zahodil svou hrdost a přišel za mnou s omluvou a skončilo to většinou usmířením v posteli. Jsme dost akční a zamilovali jsme si pár sportů, které spolu děláme. Nejvíce nás asi chytlo lezení po stěnách. Ono je fajn mít s partnerem společné koníčky, dává to tomu sportu pak úplně jiný rozměr. Za dva roky vztahu se toho událo docela dost. Přestěhovali jsme se, já si dokončil všechny možné kurzy a začal pracovat s Reinerem, Marcovým kamarádem, kterého mi doporučil Jean jakožto profesionálního fotografa. Už měl dost širokou klientelu a někdy jsem místo něj fotil, ale ve finále mě spíš dost chytla úprava fotek a střih videí, takže jsem se zaměřoval spíše na tuto práci s počítačem. Udělali jsme si svou malou firmičku a dost nám to šlape na to, jak krátkou dobu to máme rozjetý. Jelikož jsem pracoval převážně z domova a někdy jsem se doma nemohl dokopat k práci, oblíbil jsem si kavárnu hned vedle vchodu do našeho bytu, kde jsem trávil svůj pracovní čas u kávy, čaje a zákusků. Je pravda, že možná i kvůli tomu pořád nejsem až tak vypracovanej jako Jean, ale někdy si do té posilky zajdu a oproti tomu, jaký jsem byl předtím, je to na mě opravdu dost vidět. Což se samozřejmě nelíbí mému příteli, který dře daleko víc a výsledky se dostavuji daleko později. Každopádně jsem teď vydělával docela dost peněz a začal jsem se tak i poslední dobou oblékat. Nikdy mi moc nesešlo na tom, kde a za kolik oblečení koupím, ale teď jsem dražší věci dopřával.

Měli jsme období jako tato, kdy jsme měli tolik zakázek, že jsme nestíhali a tak jsem seděl na svém oblíbeném křesle v kavárně a pracoval na úpravách fotografií od Reinera. Dnes už jsem měl tři kafe v sobě a tak jsem šel slečnu za pultíkem poprosit o čaj. Bylo kolem poledne a za mnou se tvořila fronta na poobědové kávy. Vzal jsem si svůj čaj a rozešel se zpátky ke svému místu s notebookem na stole, když mě zarazil něčí hlas.

,,Erene?" zazněl momentálně trochu hlučnou kavárnou hlas mého bývalého přítele Leviho, který pár kroky vystoupil z fronty a přešel ke mně.

,,Levi," hlesl jsem naprosto vykolejeně. Cítil jsem, jak se mi začínají klepat ruce i nohy a tak jsem svůj hrneček s čajem co nejrychleji odložil na stůl a na Leviho opět pohlédl. Oba jsme byli naprosto zbaveni slov, ale já jsem se pokusil vzpamatovat první.

,,Ty jo, jak je to dlouho-"

,,Tři roky," přerušil mě ve větě Levi, jelikož tušil, jakou ohranou frázi hodlám vytáhnout.

,,Tři roky," šeptl jsem nevěřícně. Díval jsem se na něj, do jeho šedých očí, které mě vždycky tak fascinovaly. Vypadal nádherně.

,,Um, máš čas? Můžu si na chvíli přisednout?" zeptal se mě a podíval se na notebook na stole.

,,Určitě," kývl jsem jen.

,,Dobře, jen si taky něco objednám," kývl k frontě a šel se znovu zařadit. Sedl jsem si do křesla a zmoženě si promnul obličej. Jeho bych tady v životě nečekal. Byl jsem naprosto beze slov, vykolejený, vyřízený. Netušil jsem, o čem a jak s ním mluvit. Netušil jsem, jak on bude reagovat. Když si přisedl, nastalo trapné ticho, při kterém mě stále překvapeně pozoroval.

,,Vypadáš skvěle," odkašlal si a já se musel usmát.

,,Děkuju ti. Ty taky," oplatil jsem černovlasému muži v obleku naproti mě.

,,Co tady vůbec děláš? Učíš se? Už bys měl mít po škole, ne?" ukázal Levi na můj notebook.

,,Ne, víš, já se školou sekl. Teď pracuju. Dělám s kamarádem fotografa," vysvětlil jsem mu.

,,Fotografa? Netušil jsem, že jsi chtěl dělat zrovna tohle," hlesl překvapeně Levi.

,,Já to taky nevěděl, ale pak mě to nějak napadlo. Udělal jsem si dost kurzů a kamarád už to dělal dřív a měl to dost slušně rozjeté, spíš jsem se s ním svezl. On teda spíš fotí a já dělám spíš tu práci na počítači," pokrčil jsem rameny a do rukou vzal hrneček s čajem.

,,A co ty?" zeptal jsem se ho mile.

,,Já jsem pořád ve stejný práci, akorát teď dělám ředitele pobočky," řekl mi a já pokýval hlavou.

,,Vždycky jsi tvrdě makal a teď se po tobě už aspoň nikdo nevozí," zasmál jsem se.

,,Teď se po mě vozí vedení nade mnou, to si nevybereš," zasmál se nazpět a vtom mu zazvonil mobil.

,,Promiň," pohlédl na mě a mobil vzal.

,,Ackerman. Ano. No, ano. Jo, tu schůzku zrušte, nestíhám to. Tak to nějak udělejte, je to vaše práce. Nashle," řekl trhaně do mobilu a podíval se mezitím na své hodinky.

,,Já tě nechci zdržovat, jestli musíš jít, tak-"

,,Ne, to je v pohodě, ta schůzka byla stejně zbytečná," mávl nad tím rukou.

,,Takže ty pracuješ po kavárnách?" uchechtl se a napil se svého nápoje.

,,Vlastně spíš v téhle. Bydlím o vchod vedle, ale líp se mi pracuje tady," vysvětlil jsem. Byla to zvláštní zdvořilostní a zároveň poměrně nepříjemná konverzace.

,,Erene, já ti pak několikrát psal, nechal sis v bytě nějaký věci," řekl potichu Levi a zkoumavě se na mě díval.

,,Jo, omlouvám se. Víš, ztratil jsem mobil a musel jsem si koupit nový i s novou SIMkou a tak se mi změnilo i číslo," zalhal jsem.

,,Aha. Ty věci doma pořád mám, jestli o to ještě stojíš," šeptl a podíval se do svého hrnečku. Přišel mi strašně smutný a nešťastný.

,,Jo, jasně. Tak já si je vyzvednu?" podíval jsem se na něj tázavě.

,,Hm, jestli chceš. A kdy?" pohlédl na mě.

,,Pozítří večer mám čas, tak bych mohl," pokrčil jsem rameny.

,,Dobře, bydlím pořád na stejné adrese, tak se stav. Budu s tím počítat," přikývl, než mu zazvonil další hovor.

,,Promiň, asi budu muset vážně už jít. Ale pozítří se určitě zastav," pousmál se a se zvednutím svého hovoru odešel z kavárny. Ještě dlouho jsem seděl neschopen pracovat, neschopen se pohnout. Když Levi odešel, tlačily se mi slzy do očí, ale proč? Vždyť už je to dávno za mnou i za ním. Je to na druhou stranu první setkání po rozchodu, možná to je kvůli tomu tak těžký.