Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]

31.

Probudil jsem se v hřejivém objetí Leviho a chtěl jsem tak setrvat ještě nejméně hodinu, abych se nabažil pocitu být milovaný. Cítil jsem to z něj. Lásku a oddanost, jakou jsme oplývali, když jsme se seznámili. Vzpomněl jsem si, jak jednou na střední mě vzal do parku a tam mě poprvé políbil. Byl jsem štěstím bez sebe, nikdy jsem se necítil tak úplný jako ten den. Někdo nás ale viděl a v mé skříňce ve škole se mi začali objevovat homofóbní vzkazy, hnusné nadávky a výhružky smrtí. Když Levi tenkrát zjistil, kdo mi tyhle papírky do skříňky hází, zmlátil ho do krve. Vysloužil si podmínečné vyloučení, ale v mých očích byl hrdina. Od tý doby si už nikdo nedovolil říct žádnou poznámku na mé konto a Levi se už nestyděl za mnou ve škole přijít a políbit mě i před spolužáky. Obdivoval jsem ho, byl to můj anděl a je pravda, že jsem měl pocit, že je naprosto mimo mou ligu a je pro mě naprosto nedosažitelný cíl. Když jsme se spolu poprvé vyspali, pamatuju si, jak jsem byl druhý den ve škole úplně mimo. Stál jsem v hloučku mých spolužáků a pozoroval další hlouček na konci chodby, ve kterém stál i Levi a o něčem diskutoval se svými spolužáky. Byl v závěrečném ročníku, měl spoustu starostí a nikdy jsem mu nevyčítal, že na mě občas měl míň času. Rudý rozpaky jsem se díval na černovláska, který si předchozí den vzal mé panictví. Bylo to mé poprvé a byl jsem strašně nervózní. Trvalo to dlouho, protože Levi mě chtěl důkladně připravit a já se nemohl uvolnit. Nebylo to dokonalé poprvé, ale čí bylo? Člověk neví, co od toho čekat, ačkoliv o tom několikrát slyšel, četl nebo to viděl na internetu. Bylo mi trapně, ale Levi každý trapný moment naprosto skvěle zahrál do outu a díky němu jsem z toho neměl vůbec špatný pocit. Když se naše pohledy na chodbě ve škole střetly, jeho pohled a šibalský úsměv říkal naprosto všechno. Říkal 'vím, na co myslíš a já na to myslím taky'. Po jeho úsměvu směrem ke mně, mě začali spolužáci hned vyslýchat. Věděli přesně, co tohle znamenalo, ale i tak jsem stále zapíral. Bylo to mé poprvé, bylo to příliš intimní na to to jen tak sdílet se spolužáky. Jen Arminovi jsem to řekl. O polední pauze jsem mu to přiznal a on mě s úsměvem poplácal po zádech.

Vzpomínám si, že se mi tenkrát přiznal, že se mu někdo ze školy taky líbí. Neřekl mi kdo, ale byl jsem si téměř jistý tím, že to je Annie. Když o tom teď tak zpětně přemýšlím, byl jsem ohledně něho neuvěřitelně slepý. Jak jsem mohl být tak naivní. Nikdy bych neřekl, že by mi Armin dokázal jakkoliv ublížit. Můj vztah s Levim mi přál a ve všem mě maximálně podporoval. Nedokážu si ale vybavit, jak reagoval na vztah s Jeanem. Asi neutrálně, nedokážu si totiž vážně žádnou jeho reakci vybavit.

Začal jsem přemýšlet, jestli Armin k Jeanovi nemohl něco cítit už tehdy. Ale to je jedno, i kdyby ho léta miloval, nedává mu to žádný právo tohle udělat. V mysli se mi znovu přehrála scéna, kdy jsem vešel do bytu a z ložnice vyšel Armin se slzami na tvářích. Je možný, že by to s Arminovy strany bylo nedobrovolně? Ne, Jean by ho přeci neznásilnil, to je blbost. To, že jsme občas takovýhle dobrovolně nedobrovolný sex mezi sebou praktikovali my dva, neznamená, že by něco takovýho skutečně udělal někomu jinému. Kdyby někdo striktně odmítl, nikdy bychom v tom nepokračovali, byly to mezi námi jen takový hry.

Levi se v posteli zavrtěl a já se na něj otočil. Pohlédl jsem do jeho krásných šedivých očí a tak zjistil, že už ani on nespí.

,,Dobré ráno. Vyspal ses dobře?" usmál se na mě spokojeně.

,,Hm," přikývl jsem a on mě pohladil po vlasech. Strašně dlouho jsem nezažil něco tak něžnýho a láskyplnýho.

,,Chceš si nechat dlouhý vlasy?" zazubil se. Vzpomněl jsem si, že mi Jean položil stejnou otázku a oba jsme si řekli, že si je necháme narůst pro toho druhého, protože se nám to líbí. Místo odpovědi jsem tedy jen přikývl.

,,Levi, miluješ mě?" zeptal jsem se ho.

,,Erene, už jsem ti to řekl několikrát, není to zřejmý? Miluju tě nade všechno na světě, vždycky to tak bylo a vždycky bude," zavrtěl nechápavě hlavou nad mou otázkou. Už jsem otvíral pusu k tomu říct mu to také, ale začal mi zvonit mobil. Zvedl jsem se z postele a hovor přijal.

,,Ahoj, Erene," ozval se Reiner.

,,Ahoj," hlesl jsem.

,,Erene, vím, že je blbá situace, ale momentálně nevím, jak jinak to vyřešit. Máš čas?" řekl naléhavě.

,,Co se děje?" zamračil jsem se. Po včerejšku to vypadalo, že se mnou minimálně pár dní nepromluví, takže musí být vážně stav nouze.

,,Jsme s Bertholdtem s Jeanem v nemocnici na převazech, protože na tu nohu blbě šlápl a prostě to začalo hrozně krvácet. Ale Bertholdtovi se udělalo špatně a na záchodech už nějakou chvíli zvrací, není mu dobře, potřebuju ho dostat domů. Mám tu auto, takže to problém není, jen prostě nechci ani jednoho nechat samotného a s Jeanem to vypadá tady na dýl. Jean samozřejmě tvrdí, že to zvládne sám, má berle a jednu nohu má v podstatě zdravou, ale ani doma s tím nedokáže moc chodit. Potřeboval bych, abys buď odvezl Bertholdta a počkal s ním doma na mě, nebo přijel pro Jeana po převazech. Vím, že je to teď mezi vámi blbý, ale sotva jsem to já sám urovnal s Bertholdtem, tak bych byl možná radši, kdyby ses postaral spíš o Jeana," vysvětlil mi Reiner.

,,Reinere, já-" začal jsem se vymlouvat.

,,Erene, prosím. Máte krizi a problémy, chápu to. Ale pořád je to tvůj přítel a teď tě potřebuje. Možná je to i dobrá příležitost si o tom všem promluvit," přesvědčoval mě dál. Chvilku jsem přemýšlel a hlavu stočil k Levimu ležícímu na posteli.

,,Dobře, napiš mi do zprávy kde jste, hned tam dorazím," odpověděl jsem a hovor zavěsil. Levi se na mě tázavě díval.

,,Levi, musím jet," řekl jsem jednoduše.

,,Co? Kam?" začal se rychle zvedat z postele.

,,Musím pro Jeana," rozhodl jsem se pro pravdivou odpověď.

,,Ale proč? Vždyť tě podvedl, já myslel, že jste se rozešli. Erene, co my? Přijdeš si za mnou vždycky jen užít?" zamrkal na mě očima, ve kterých se odrážel smutek a zrada.

,,Nerozešli. Něco se stalo a musím se o něj teď postarat," vysvětlil jsem mu stručně a oblékl se.

,,Erene, nechoď," chytil mě za ruku a lítostivě se na mě podíval.

,,Vrátím se," ujistil jsem ho.

,,Kdy?" zeptal se hned.

,,To nevím," sklopil jsem pohled.

,,Erene, strašně mi ubližuješ. Strašně moc to bolí, protože tě miluju, ale já jsem pro tebe až ta druhá možnost. Vždycky, když se se mnou loučíš, bojím se, že už se nevrátíš. Nechci být už bez tebe, tak tě prosím, nikam nechoď," oběma rukama mě chytil za ramena a se slzami v očích se díval na mou tvář. Trhalo mi to srdce.

,,Promiň, Levi," dostal jsem ze sebe těžce. Odtáhl jsem se od něj, obešel ho a opustil jeho byt.