Stál jsem ve frontě na pití a když jsem konečně dostal svou objednávku, všiml jsem si v davu lidí Marca.
,,Marco!" zavolal jsem na něj a vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Jak dlouho jsem toho kluka neviděl? S Marcem se hodně bavil můj nejlepší kamarád Armin, ale i já ho měl na škole strašně rád. Znal jsem ho ještě před tím, než spolu začali s Jeanem chodit a rozhodně ani teď k němu nechovám nějakou zášť kvůli tomu. My spolu začali chodit až asi po dvou letech co se rozešli, takže věřím, že ani on ke mně žádnou zášť nechová. Byl to vždycky jeden z těch nejvěrnějších kamarádů a svým způsobem chápu, proč si k sobě s Jeanem našli cestu.
,,Hej, Marco!" zavolal jsem na něj znovu, když na mě nereagoval. Otočil se na mě a vyděšeně se na mě podíval. Byl jsem zaskočen jeho reakcí, ale i přesto jsem se k němu rozešel.
,,Ahoj, dlouho jsme se neviděli," řekl jsem mu, ale stále mě vyváděl z míry jeho výraz.
,,E-Erene," hlesl a já nechápavě pozvedl obočí.
,,M-Moc mě to mrzí, Erene!" vykřikl nervózně. Překvapeně jsem se na něj díval a netušil, která bije.
,,Byla to blbost, nechtěl jsem. Moc se omlouvám," řekl a vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí.
,,Marco," vydechl jsem.
,,Slibuju, že se to už nikdy nestane," lítostivě se na mě podíval. Začalo mi docházet, o co by mohlo jít, ale doufal jsem, že se mýlím.
,,Co se stalo, Marco?" zeptal jsem se ho klidně.
,,O-on ti to Jean neřekl?" hlesl překvapeně. Promnul jsem si jednou rukou obličej a snažil se být stále stejně v klidu.
,,Ne," odpověděl jsem.
,,Promiň," vyjekl a pokusil se ode mě odejít, ale já ho okamžitě chytil za triko přitáhl si ho zpět k sobě.
,,Ale ty mi to řekneš. Co se stalo?" zavrčel jsem.
,,Erene, opili jsme se, nic to neznamenalo. Já mezi vás nechci nějak vstupovat, jsem rád, že jste spolu," začal se rychle obhajovat.
,,Tak to už vyklop!" zarazil jsem ho.
,,Vykousli jsme se. Ale nic víc se nestalo!" přiznal. Zavřel jsem oči a snažil se uklidnit.
,,Spali jste spolu?" musel jsem se zeptat.
,,Ne! Přísahám, že ne," zavrtěl hlavou Marco.
,,Kdy se to stalo?" zeptal jsem se ho.
,,Včera," sklopil oči.
,,Kdo začal?" vyštěkl jsem po něm.
,,Co?" pípl.
,,Vyjel po tobě on?" zatřásl jsem s ním a on váhavě přikývl. Odstrčil jsem ho od sebe a naštvaným krokem se vydal zpět ke stolu, kde seděl Jean s klukama. Chytil jsem ho za triko a silou ho vytáhl ze sedu na nohy.
,,Kdys mi to chtěl říct?" vyjel jsem po něm.
,,Co?" nechápal.
,,Hej, Erene," vstal i Bertholdt a chytil mě za ruku. Vysmekl jsem se mu a strčil do něj.
,,Tys o tom věděl taky?!" křikl jsem po něm.
,,Erene!" postavil se před překvapeného Bertholdta Reiner.
,,Kdes byl včera?" uhodil jsem znovu na Jeana.
,,S klukama," odpověděl.
,,Jakýma?" neustoupil jsem.
,,S Thomasem a..." zapřemýšlel.
,,To mi vážně budeš i teď lhát?" nechápal jsem, proč tak usilovně zapírá.
,,Fajn! Byl jsem s Marcem," pokrčil rameny.
,,Vyjel jsi po něm?" zeptal jsem se napřímo.
,,Co? Kdo ti tohle nakecal?" rozhodil rukama.
,,Teď jsem potkal Marca a on se mi přiznal narozdíl od tebe!" zařval jsem na něj.
,,Marco tu je?" hlesl tiše.
,,Jeane, vyjel jsi po Marcovi?!" vzal jsem ho znovu za triko a přímo se mu podíval do očí.
,,Byl jsem ožralej! A-Asi jsme se líbali, ale nic víc se nestalo," konečně se přiznal.
,,Jeane!" vytřeštil na něj oči Bertholdt a Reiner vypadal taky dost překvapeně.
,,Jasně, teď jsem tu za toho nejhoršího já, ale to že ty ses vyspal s bývalým už nikdo neřeší," zamračil se.
,,Udělal jsi to naschvál, že jo? Chtěl ses s ním vyspat, abys mi to oplatil, jenže Marco je prostě moc hodnej a utnul to," odhadoval jsem a jen pomyšlení na to mě neskutečně zraňovalo.
,,To není pravda, prostě jsem se ožral a nijak jsem nad tím nepřemýšlel," zavrtěl hlavou, ale já si myslím, že na tom přece jen něco pravdy je. Proč by mi to jinak udělal? Navíc po tom, co jsem svůj přešlap udělal já. Měla to být pomsta.
,,Proč jsi mi o tom neřekl? I když to bylo pro mě jakkoliv těžký, já se ti přiznal a byl jsem připraven nést následky za to a to jsem se taky ožral a vůbec si to nepamatuju, ale nenapadlo by mě ti to zapírat!" podíval jsem se na něj ublíženě. To bylo asi to nejhorší. Asi bych to dokázal překousnout, vždyť Jean překousnul horší podvod. Ale tohle vypadá jako pomsta za můj podvod a takhle já žít nechci. Navíc to udělal a ani se mi nedokázal přiznat.
,,Asi by se ti to blbě zapíralo, když jsi celou noc nebyl doma!" otočil téma na mě.
,,I kdyby ne, tak ti to přiznám!" hájil jsem se.
,,Proto ses dneska choval tak přítulně oproti předešlým dnům, kdy ses mě ani nedotkl. Měl jsi černé svědomí," zamračil jsem se, ale Jean na to neodpověděl. Otočil jsem se na patě a chtěl odejít.
,,Počkej, Erene. Promiň mi to," chytil mě za ruku.
,,Já ti dal taky čas si to nechat projít hlavou osamotě, tak mi to taky dopřej," řekl jsem klidným hlasem, který i mě děsil. Naprosto jsem chápal to, že mě Jean nenáviděl za podvod s Levim, ale tohle to má jako vyřešit? Odešel jsem pryč z parku, kde se konal festival a sedl si na první volnou lavičku, na kterou jsem narazil. Nebudu lhát, potřeboval jsem si pobrečet a upřímně mi bylo jedno, jestli mě někdo uvidí. Když si na druhou stranu lavičky někdo přisedl, nevěnoval jsem tomu pozornost, ale z mých myšlenek mě vytrhl hlas dotyčné osoby.
Pište do komentářů, kterému páru fandíte 😁❤️
ČTEŠ
Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]
FanfictionRozchodem všechno končí. I to dobré, i to špatné, zkrátka všechno. Končí jedna etapa života, je jedno, jak velká, kus vašeho srdce umře. Ale když něco končí, něco nového začíná. Končí jeden vztah a nový začíná, tak to přeci chodí, nikdo za to nemůže...