Dojeli jsme na místo, kde už bylo pár lidí ve vstupní hale hotelu. Reiner hned všechny zdvořile přivítal a začal jim vysvětlovat, co kde najdou a hosty, kteří byli z daleka, nasměroval k recepci kvůli ubytování, jež jim zde zaplatil. Dle rozhovoru jsem usoudil, že je to právě část Reinerovi rodiny z otcovy strany. Reiner má rodiče od sebe, ani se nikdy nevzali, proto má Reiner své příjmení po matce. Obecně vždy tíhl spíše ke své matce a už taky rozumím tomu důvodu. Pokud ho jeho otec nikdy nerespektoval a odsuzoval ho za jeho orientaci, bylo asi těžké s ním udržovat bližší vztah.
,,Obřad bude venku na zahradě, hostina pak samozřejmě uvnitř," vysvětlil Reiner hostům.
,,Svatební obřad má být v kostele a ne na zahradě," zabručel Reinerův otec.
,,No, my nejsme věřící a hlavně by nám to v kostele ani nepovolili," pokusil se vysvětlit Reiner dost zdvořile.
,,Protože tohle není normální svatba," opáčil hned a Reiner se zarazil. Viděl jsem, jak strašně ho to zklamalo.
,,To víte, my jsme generace, která se ráda vymyká normálu. Jsem Eren, Reinerův svědek, těší mě," snažil jsem se situaci trošku zachránit a natáhl k Reinerovu otci ruku.
,,Vy jim tohle odsvědčíte? Víte, že je to hřích, že ano," pozvedl obočí a ruku na pozdrav ale nepřijal.
,,Samozřejmě, že odsvědčím. Copak něco tak čistého jako láska může někdo nazývat hříchem? A za tyhle dva já strčím ruku do ohně, protože jestli to, co mezi sebou mají oni dva, není láska, pak už nic," argumentoval jsem a Reinera povzbudivě pohladil po rameni. Nechápu, proč jsem tenhle člověk přijel, když tu dělá takovýhle scény. Když s tím nesouhlasí, stačilo prostě nepřijet, všichni by byli spokojenější. Reinerův otec si odfrkl a odešel dál do útrob hotelu.
,,Dobrý?" podíval jsem se na Reinera.
,,Asi budu zvracet," řekl vážně a rukou si promnul obličej. Vždy nejsilnější z nás, nejvíc neohrožený se tu teď pomalu ale jistě sesypává před svou vlastní svatbou.
,,Reinere, proboha, přestaň se mi tu hroutit," napomenul jsem ho.
,,Erene, neděláme nic špatnýho, že ne?" podíval se na mě zoufale.
,,O čem pochybuješ? O svý orientaci? O lásce k Bertholdtovi? Tohle přece známe, Reinere. Žijeme v tom už dlouhou dobu na to, abychom se hroutili z pár homofóbních poznámek, seber se. Máš úžasný vztah s úžasnou osobou a dneska si jí bereš, tohle je nejšťastnější den tvýho života, tak se přestaň tvářit jak na pohřbu," snažil jsem se ho z jeho myšlenek dostat zpátky na zem.
,,Kluci! Jdu zkontrolovat, jestli jste dorazili, měl jsem za to, že dorazíte totiž dřív než my," přiběhl k nám Jean ze schodů dolů, kde se nacházely apartmány.
,,Trochu jsme se zdrželi," přiznal jsem mu.
,,Reinere, jsi v pohodě? Vypadá to, že každou chvíli hodíš šavli," zděsil se Jean při pohledu na Reinera.
,,Nervozita?" pohlédl na mě, když Reiner neodpovídal. Přikývl jsem.
,,Pojď, potřebuješ se napít," vzal Reinera okolo ramen a postrčil ho tak k chůzi do hlavního sálu s barem. Chytil jsem Jeana za ruku a na kousek ho odtáhl od Reinera.
,,Kde je Bertholdt, dojdu pro něj," šeptl jsem.
,,V novomanželským apartmánu. Ale Bertholdt nechce, aby se viděli před obřadem," zašeptal nazpět.
,,Nech v tom Reinera ještě chvíli samotnýho a obřad taky nemusí být vůbec," odsekl jsem a vydal se po schodech nahoru do novomanželskýho apartmánu. Lehce jsem zaťukal a následně vešel. Bertholdt stál před velkým zrcadlem a upravoval si zavázanou kravatu.
,,Nastávající pan Braun," usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Přešel jsem k němu a očima zkontroloval jeho upravený vzhled v padnoucím obleku.
,,Reiner si bez tebe ani nezaváže kravatu," zasmál jsem se.
,,Jo, to mu moc nejde," přikývl se smíchem.
,,Jak se cítíš?" zeptal jsem se ho.
,,Nervózně. Trochu se bojím, Reinerův otec mě nesnáší," přiznal.
,,Reinerův otec očividně nesnáší každého, kdo miluje," protočil jsem očima.
,,Ty ses s ním viděl? Už tu je?" zeptal se překvapeně.
,,Měl jsem tu čest. Bohužel," odvětil jsem.
,,Jak to snáší Reiner?" optal se se zájmem.
,,Jako vždycky všechno - statečně. Ale bylo by lepší, kdybys tam byl taky. Je nervózní, aby všechno dopadlo dobře a ještě sám musí čelit tomuhle. Kdybys stál vedle něj, nervózní by tak moc nebyl," vysvětlil jsem mu.
,,Já vím, ale neměli bychom se vidět před obřadem, přináší to smůlu," povzdychl si.
,,To vážně věříš na takové pověry?" zamračil jsem se.
,,Je to tradice," pokrčil rameny.
,,Jo, protože tohle je tradiční svatba a ty jsi tradiční nevěsta," protočil jsem očima.
,,Bertholdte, řekni mi, co právě teď chceš ze všeho nejvíc," řekl jsem se vší vážností ve tváři.
,,Chci ho obejmout," stydlivě se podíval do země.
,,Tak běž. Utíkej," pobídl jsem ho a on se na mě usmál. Přede dveřmi se ještě zastavil a otočil se na mě.
,,Vypadám dobře?" ujistil se.
,,Vypadáš výborně," zazubil jsem se na něj a on odhodlaně opustil apartmán a vyrazil ze schodů dolů do vstupní haly. Ve vstupní hale se začalo shromažďovat čím dál víc lidí a okamžitě, jak viděli Bertholdta, začali se s ním vítat. Po chvíli jsem ho za rameno vytáhl z davu lidí a ukázal směrem ke vstupu do hlavního sálu.
,,Bertholdte," usmál se Reiner a hned Bertholdta stiskl s silném objetí.
,,Vypadáš skvěle, Reinere," zahučel mu do ramene Bertholdt.
,,Dělají, jako by se neviděli měsíce," protočil očima Jean, který ke mně pár kroky přešel.
,,Nebuď tak necitlivý, je to hezký jak se oba úplně rozzářili hned, jak se viděli. Tohle chci taky zažívat," usmál jsem se a Jean spojil náš pohled. Chvíli tak setrval, pak mě jemně pohladil po mých stažených vlasech a usmál se na mě.
ČTEŠ
Tied up with Love [Riren/Jeaneren/Erejean]
FanficRozchodem všechno končí. I to dobré, i to špatné, zkrátka všechno. Končí jedna etapa života, je jedno, jak velká, kus vašeho srdce umře. Ale když něco končí, něco nového začíná. Končí jeden vztah a nový začíná, tak to přeci chodí, nikdo za to nemůže...