Mývalí povídky

39. Sám sobě nepřítelem

Ahoj, já jsem Albert a jsem vlastně úplně obyčejný kluk. I když tady se nabízí otázka, jak takový „obyčejný" kluk vypadá. Mám hlavu, to je dobrý start. Každý obyčejný kluk by měl mít hlavu. Maminka říká, že svou hlavu místo k přemýšlení používám k vymýšlení, ale to není pravda. Já ji používám k jakémukoli mýšlení, ale vymýšlení mě zkrátka baví o něco víc. Na hlavě mám vážně hustý vlasy. Mají barvu mléčné čokolády a tu já moc rád. Ty vlasy si myju jen, když mě maminka dostane do vany, a to se jí v poslední době nedaří. Jsem totiž tuze silný. Taky se mi cuchají, ale mně to nevadí. Táta říká, že mi jde česání asi tak, jako jde doručování balíků České poště. Jen pořád nevím, jestli je to dobře nebo ne. Ale hádám, že ne, protože jsem u nás ještě pošťáka nikdy neviděl. Buď jsou neviditelný, anebo k nám schválně chodí, když nejsme doma. Je to záhada, ale jednou na ni přijdu.

Mám zkrátka vše, co k obyčejnému klukovi patří. Oči, s kterýma čtu knížky, a to hlavně ty obrázkové, uši, i když podle maminky prý někdy poslouchám kolenem, kolečka, ruce, s kterými si rád hraju v bahně, nohy a... zmínil jsem už svoje kolečka? Já jsem totiž obyčejný kluk. Na vozíku. Prostě obyčejný kluk na vozíku, jenže tak se asi vidím jenom já. Z nějakého důvodu se ke mně všichni chovají jako k nějakému exotovi. Alespoň tak to říká Tomáš.

Tomášovi říkám Tome a je to můj spolužák. A taky můj úplně nejlepší kamarád. Pořád mi opakuje, že si z ostatních lidí nemám nic dělat, protože jsou to exoti. Jenže ti mě netrápí. Na posměváčky jsem si už zvykl, ale jsou tu ještě jiní lidé, a ti mi dávají vyloženě zabrat. Jsou to učiněné stroje, které mě jenom drtí, brzdí a vůbec nic mi nedovolí! S Tomem jim říkáme Pomahači. A přesně tihle Pomahači mi ze života dělají peklo. Vidí mě jako zraněné štěně, malého nebožáčka, co nemůže nic udělat sám. Jednou jsme vyrazili s Tomem na Plac, tak jsme pojmenovali jedno strašně super hřiště na druhé straně ulice, chystali jsme se zrovna přejít ulici, jenže bum! Už jsme byli přepadení skupinkou Pomahačů, kteří opakovali stále to samé:

„Počkej, drahoušku/zlatíčko/chlapečku/nebožáčku, to nemůžeš, já ti pomůžu."

Proč Toma, který se někdy ani nerozhlédne, nikdo takhle nehlídá? Proč jemu neřeknou, že je „nebožáček"? Byla chvíle, kdy jsem se bál, že se se mnou kvůli nim přestane kamarádit. Ale Tom mi řekl, že něco takového se nikdy nestane a začal si se mnou hrát na zombie invazi. Pomahači jsou prý zombíci, před kterýma se musíme schovávat. Už několikrát se nám podařilo jim ujet. Ta stará paní vůbec netušila, jak jsme jí dokázali frnknout před nosem. Byla to vážně švanda.

Jenže před tou nejhorší Pomahačkou ze všech se bohužel zdrhnout nedá. Je to naše paní učitelka, ale všichni ve třídě jí říkáme Kružítko, protože při písemkách neustále jenom krouží po třídě a hledá taháky. Mám ji na každý předmět, ale to mi zase tak moc nevadí. Kružítko totiž není vůbec špatná učitelka. Dokáže sčítat i děsně velká čísla, ví přesně, kde se píše jaké íčko a pojmenuje vám jakéhokoli ptáčka, který se jí dostane pod ruku. I když to není zase tak těžké, protože největší ptáček je podle ní můj spolužák Franta a ten se jí pod ruku dostává pořád. Neustále o něm říká, že je to pěkný sígr. Nevím, co sígr znamená, ale asi to bude něco jako exot.

Tom o Kružítku tvrdí, že je to bedna, jako že je fakt hrozně chytrá. Až vyrostu, chtěl bych být taky bednou. Jen nevím, jestli mi to dospěláci povolí. Všechny obyčejné děti můžou vyrůst v bedny, jenže já asi nejsem obyčejný.

Ale pak se něco stalo, a to něco mi změnilo život! A začalo to jako úúúplně normální ráno. Kružítko přišla do třídy se zvoněním, přesně ve chvíli, kdy se velká ručička dostala na dvanáctku a malá byla na osmičce. Na obličeji měla stejný výraz, jaký má táta, když nám do schránky přijdou účty. Celá rudá si sedla za katedru a začala mluvit o nějakých přeplacených klaunech, kteří o školách nic neví a jenom kradou a vydávají hloupá nařízení. Já už jsem teda spoustu klaunů viděl a nedivím se, že o škole nic neví. Vždyť mají jiné starosti. Musí se starat o svoje červené nosy a velké pupky... ale jestli kradou, tak nechápu, proč si je v tom cirkuse drží. Kružítko taky řekla, že už je nikdy volit nebude. To je vážně moc zvláštní. Jestli lidi ví, že ti klauni kradou, tak proč je prostě nevyhodí a nezvolí nějaké poctivé klauny? Já už se stejně nemůžu dočkat, až budu moct volit. Táta říká, že si musím dávat pozor a volit jako správný občan a ne ovčan. Nevím, co to znamená, ale zní to chytře. Asi to budu používat.