Mývalí povídky

44. Příběh piráta

„Výslech piráta známého jako Magnolie Flower Shower může být považován za zahájený," oznámil muž oblečený v uniformě královského námořnictva a usedl ke stolu.

Kapitán Winter měl hladce oholenou tvář a na hlavě se mu do záře svíček leskla bílá paruka zčásti zakrytá kloboukem. Jeho výraz dával světu najevo, že celá výslechová akce může být spuštěna, nicméně jmenovaný pirát nereagoval, jen stál opodál a mlčky zíral do kamenné zdi své cely, jako by z ní chtěl vyčíst tajemství předchozích generací.

Na rozdíl od kapitána působil neupraveně, tvář měl zarostlou, vlasy rozcuchané a smrděl jako potkan, který právě vylezl ze stoky. Krysa ne, Magnolie věděl, že ty jsou až překvapivě čistotné.

„Magnolie Flower Shower," zopakoval jeho jméno kapitán a brkem několikrát netrpělivě ťukl o pergamen.

„Hmm?" Pirát se na něj otočil s nepřítomným úsměvem.

„Váš výslech."

„Ach, tak. Zapomněl jsem na něj jak na smrt."

„Ta vás čeká také," odvětil mu Winter nevzrušeným hlasem.

Za zločin pirátství obvykle následovala šibenice. Jindy byl zvolen o něco milosrdnější trest v podobě zastřelení, ovšem ve výsledku se jednalo o jedno a to samé. Varování ostatním, ať se o pirátství nepokouší, jinak je stihne smrt. Bez výjimky.

„Byl jste nalezen na břehu moře," pokračoval kapitán. „Představil jste se jako Magnolie Flower Shower."

„Ano, to jméno mám díky mamince. Víte, ještě před mým narozením šla do koupelny a –"

„Jak jste se stal pirátem, pane Magnolie?"

„Pro přátele Flower Shower," zazubil se na něj.

„Tak tedy, Magnolie. Dle zvěstí máte být jeden ze členů posádky kapitána Černovouse, který představuje zkázu pro všechny dobré muže v okolí. Královnu zajímají jeho plány, tajemství a slabá místa."

„Černovous?" odfrkl Magnolie a zkřížil si ruce na prsou. „O něm mi ani nemluvte. Pěknej sadista to byl. Víte, odmala vám vtloukaj do hlavy, jak je pirátství skvělé. Jak nemusíte pracovat a stačí jen drancovat. Ale nikdo vám neřekne, že je to vlastně špatné!"

„My vám to říkáme pořád."

„Jo? A kdy?"

„Co všechny ty vyhlášky? Šibenice? Popravy? Naše zákony, tresty a soudní procesy?"

„Na to jsem asi chyběl," pokrčil rameny. „Kdybych nebyl pirátem, skončil bych jako kuchař. Umím vyhlášený gulášek, a přitom úplně bez masa. Žádné zviřátko nemusí umřít, a ještě si na tom pošmáknete."

„Jistěže."

„Vaření mi vážně šlo," pokračoval Magnolie zasněným tónem. „Nechcete něco ukuchtit? Stačí mi málo, jen nějaká zelenina a –"

„Pane Magnolie, kvůli tomu jsem sem nepřišel."

„Říkal jste něco o výslechu, tak spolupracuju!"

„Možná až moc," zamručel Winter pod neexistující vousy, přičemž ho zasáhlo mrazivé uvědomění. Tento výslech bude za trest.

„Ale tak dobře, hádám, že jste tady hlavně kvůli odpovědím. Určitě vás zajímá, jak takový sekáč jako já skončil na břehu moře, bez peněz, bez lodi, kumpánů a k tomu vlhkej jak sklep bez střechy."

„Ale, ale, žádná dvojsmyslná narážka?" podivil se Winter.

„Kolik mi je, dvanáct?"

Kapitán na to nic neodpověděl, jen se zhluboka nadechl, přičemž mu již tak upnutá košile málem praskla a knoflíčkem by pirátovi jistě vystřelila oko.