Mývalí povídky

29. Sérum pravdy

„Pověz mi, na co myslíš, Filipe," řekla zasněně hledící na noční oblohu. Tuto romantickou chvíli nemohlo nic pokazit. Alespoň to si myslela do chvíle, než její přítel promluvil.

„Myslím na Agátu," vyhrkl a dívce se zatajil dech.

„Ty ničemo!" naštvaně po něm mrskla svým, nyní již ztraceným, medailonkem a zamířila svižným krokem ke svému autu, aniž by si něco nechala vysvětlit.

O pár týdnů později už seděl Filip na lavičce se svojí další přítelkyní. Tentokrát spolu pozorovali západ slunce.

„Na co teď myslíš?" zeptala se zasněně.

„Na Kristýnu," řekl upřímně a schytal facku. Nemohl za to. Bylo jedno, jestli pozorovali hvězdy či západ slunce. Jestli se procházeli po parku nebo se zamilovaně zaposlouchávali do zvuku piana. Pokaždé, když se ocitl u romantického výhledu, vzpomněl si, jak to pokonil se svou minulou přítelkyní a zkrátka se s tím své lásce MUSEL svěřit. Přesto ho však žádná facka nemohla odradit od jeho zamilovaných eskapád. A tak se během pár měsíců stal obětí začarovaného kruhu. Každá jeho známost po něm buď něco hodila, nebo mu dala facku. V ojedinělých případech došlo k obojímu. Jakápak asi mohla být reakce dívek, když si je všechny Filip zavolal na jedno místo?

„Co má tohle znamenat?" pištěly, když spatřily nejméně tucet dalších děvčat postávajících kolem.

„Agáto, rád bych ti vysvětlil..."

„Tak tahle mrcha je Agáta?" přerušila napjatý rozhovor nasejřená Kristýna.

„Kristýno, ale já..."

„Tak tohle je Kristýna?"

Filip byl v pěkné bryndě. I když se ze všech stran snažil situaci nějakým způsobem uklidnit, dámy se dostaly do ráže.

„No? Co nám povíme?" křičela Kristýna, která se přela do učitelského módu. „Nic nám nepovíme? Chyba."

„Chápu, proč jsi to skončil s touhle účou," začala se prosazovat jiná ze slečen. „Já bych třeba respektovala, že budeš myslet na jinou, ale abys na svatbě mé sestřenky řekl, že myslíš na Jakuba."

„On byl jen přechodná fáze! Navíc, proč tu ještě není? Gayové přeci chodí včas."

„Ha," ozvala se Kristýna. „Tohle je diskriminace. Přesně kvůli takovým jako jsi ty se musí dělat Prague Pride a jiné akce."

„Prosím, nechovej se jako hloupá blondýna," zašeptal Filip.

„A teď znevažuješ ženu podle její barvy vlasů. Typický chlap."

„Ha," zasmál se Filip, „a teď zase shazuješ všechny chlapy, takže jsi stejně špatná jako já."

Všechny přítomné vyrušilo jemné otevření dveří.

„Ahoj Filípku," spustil chlap jako hora. „Tak proč jsi mě sem zavolal? A co tu dělají ty dámy?"

Zdálo se, že Jakub rozchod zvládal nejlépe ze všech zúčastněných a Filip byl na vážkách, jestli by si s ním neměl zase někam vyrazit. Pak prudce potřásl hlavou. Co sakra blbnu. Musím jim konečně říct, proč jsou tady, domluvil si a pohlédl na přítomné.

„Chci vám vysvětlit, proč jsem zmršil každý vztah, do kterého jsem se pustil. A ještě, než něco řeknete, zamyslete se, kolikrát jste ve vztahu nebyli opravdu upřímní... No?" Zaražené ticho všudypřítomných mu bylo dostatečnou odpovědí. „Mám vás, každý někdy potřebujeme drobnější lež, abychom udrželi lásku na živu. Jenže po jedné...no, nehodě, už takové věci nejsem schopný. Jsem zkrátka přehnaně upřímný."

Všichni přítomní na něj užasle zírali.

„Co se stalo?"

„Jaká nehoda?"

„O čem to ksakru meleš?"

Filip však věděl, že kdyby jim řekl pravdu, měli by ho za blázna. Vždyť i on sám měl o sobě někdy pochybnosti. Jenže ostatní na něj tak dotírali. Nedokázali se spokojit s odpovědí „potkala mě nehoda". A tak jim řekl ryzí a poctivou pravdu.

„Býval jsem ten největší proutník v celé České republice. Podlehl mi naprosto každý, i ženatí muži začali zpochybňovat svou sexualitu, když jsem byl kolem. Tak moc jsem byl dobrý. Jenže jak se říká, s velkou silou přichází i velká zodpovědnost. A já, šarmantní svůdník, jsem své nadání jen zneužíval. Zapletl jsem se do několika, ehm, sňatkových podvodů." Nikdo ani nedutal. Všichni Filipovu historku hltali plnými doušky a nezpochybňovali žádné z jeho slov. Jenže pak přišel zvrat. „Vše mi procházelo," pokračoval, „dokud jsem nerozšířil svůj rajon až k Českým Budějovicím. A tam mě dopadli. Přepadla mě parta nóbl obleků s tím, že na mě čekali a podle všeho jsem se provinil nějakým zrazením důvěry. Řekli, že mě hodlají vytrestat za ‚zneužívání lásky pro sobecké účely'. No, prostě bludy o tom, že chrání ‚hodné lidi'. Pak mě něco píchli, čivava jim zavelela vrátit se na základnu a od té chvíle musím mluvit pravdu."

Všechny ženy na něj koukali jako na blázna, jen Jakub plakal dojetím.

„Ale ty už jsi se polepšil, že jo?" zavzlykal.

„Ech, asi jo."

„No, dobře," prohlásila Agáta. „Dohodneme se, že ti uvěříme část tvého příběhu. Jsi pěknej magor!"

„Nechte ho," začala se ho zastávat Kristýna. „Vždyť je to úplně jasné. Filip se stal obětí nějakého drogového gangu a ta látka mu narušila mozek. No, a on teď nemůže lhát a má pocit, že čivavy rozkazují oblekům, nebo tak něco."

„Asi to dává smysl," přitakal Filip. „Prostě mě něčím nadopovali, a to na mě zanechalo efekt. Něco jako organizace chránící hodné lidi je přeci úplný nesmysl."

Filipův sraz došel ke konci, všichni se vydali směrem ke svým domovům s vědomím, že se vše logicky vysvětlilo. Žádná tajemná organizace, žádná ochrana jiných, žádná čivava. Kdyby jen tak tušili opravdovou pravdu, a to, že se někde hodně hluboko pod Českými Budějovicemi rozkládala tajná centrála agentů z celého světa, vedenými bytostí s ohromným intelektem a úžasnými vypravěčskými schopnostmi. Toto byl příběh o lamači (nejen) ženských srdcí, Filipovi, který už nikdy nikomu neublíží. A kdo ví, třeba si jednou dojdeme i pro vás.

S pozdravem,
čivava Sendvič