Mývalí povídky

13. Příběh Zla

Jmenuji se Z, prostě Z. Snad ve všech jazycích se toto písmeno vyslovuje stejně. Je nevýrazné, stejně jako já. A přesto je důležité... jako já. Slova jako zebra, zelená nebo Zimbabwe by bez toho magického písmena nemohla existovat. Stejně jako svět, by nemohl existovat beze mě.

Jistě jste slyšeli o pohádkovém vrahovi, o muži, který odhaluje pravé záporáky příběhů a trestá je. Ať už je to Červená Karkulka, Jeníček s Mařenkou, Jerry, nebo Sněhurka. A já dělám něco podobného. Umím něco podobného. Jsem stejný jako on, ale zároveň jiný. Jsem všemi i nikým. Jsem Zlo.

Beru na sebe mnoho podob, a i vy mě jistě pod nějakou znáte. Koho jste viděli, když jsem řekl, že jsem pan Z? Byl jsem muž, žena, anebo mravenec? Měl jsem oblek či džíny? Pravdou je, že jsem jak ve světě fikcí, tak i (bohužel/naštěstí?) ve světě reálném. Mluvím s vámi. Ovlivňuji vás. A vy se necháváte.

***

Honza se procházel ulicí a hvízdal si. Dneska měl úspěšný den. Povedlo se mu totiž nevídané. Konečně porazil svého bratra. Chtělo to hodně falše a klamu, ale nakonec se mu to povedlo. Jeho bratr konečně trpěl. Zahnul za roh a vrazil do chlapíka v černém obleku.

„Můžeš mi říct, co provádíš?" rozkřikl se na něj Honza.

„Jmenuji se Loki," odpověděl onen muž.

„Ale já se tě neptal na jméno. Co tady chceš?!"

Loki mu neodpověděl, jen pokynul rukou a dva muži strčili Honzu do dodávky.

***

Nina známkovala písemky z chemie. Učí se dobře, to nemohu říci, napadlo ji. Všichni propadnete, hlavně vy. To hloupé trio Henry, Ronaldo a Hermína. Jak ona je nesnášela. Pořád lezli po škole a dělali „prospěšnou práci", ale to tak. Lumpové to jsou, a já se jim pomstím, už vím jak, napadlo ji. V tom na její dveře někdo zaťukal. „Vstupte, je vylomeno!" křikla bez zájmu. Když však osoba vstoupila, tak si její zájem okamžitě získala. Černá kápě Nině bránila vidět jeho tvář, ale paže, která se k ní natahovala byla jistě mužská. A bylo na ní tetování. Lebka s hadem.

***

Oba se probrali až v nějakém temném skladišti. Nina byla vyděšená k smrti, Honza jen vše němě pozoroval.

„Tak vy si libujete v páchání zla, co?" zeptal se jich muž v obleku. Na obličeji měl posazené sluneční brýle, které jim bránily v jeho identifikaci.

„Nejste vy ten divný cápek z Matrixu?" odhodlala se nakonec Nina.

„Mám pouze jeho podobu," odpověděl muž a natočil se směrem k ní. „A pro vás jsem pan Z."

„A co s námi chceš dělat, Zetko?" zeptal se ho se hranou odvahou v hlase Honza.

„To, co dělám, když se nudím," pan Z se usmál, „napravím vás." Jedním gestem otevřel modrobílý portál a jeho kumpáni k němu dovedli Honzu. „Tady dostaneš svou lekci ty." A bez jediného varování Honzu vhodili do portálu, který se hned poté uzavřel. Honza skončil v Asgardu. Sledoval příběh Lokiho, měl to hned z první ruky. A viděl, jak celá pomsta bratrovi skončila. Polkl.

Nina se mezitím pokoušela utéct že skladu, ale lidé v kápích jí to nedovolili.

„I ty prozřeš," řekl Z a otevřel bíločervený portál, který se hned po Ninině průchodu uzavřel Tento portál vedl do Bradavic. Harry, Ron a Hermiona až nápadně připomínali její tři problémy ze školy. Viděla, jak Voldemort spřádal své plány. Viděla, jak mu zášť k jednomu chlapci zničila celý život. Doslova. Přeběhl jí mráz po zádech.

***

„Šéfe," odhodlal se jeden z kumpánů pana Z konečně promluvit, „a proč je takhle napravujete? Vždyť jste přeci pan Zet. Zlo..."

Muž se na něj otočil a povzdechl si.

„Ve světě musí být rovnováha," odpověděl mu. „A někdy se mi zdá, že mám až moc navrch."