Mývalí povídky

25. Výlet do hlubin Wattpadu I.

V záhlaví je k dispozici audio verze povídky! :3

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Jako malý pixel, zažil jsem na obrazovkách počítačů už velkou spoustu dobrodružství. V dnešní technické době mohou na lukách vonět sena, ale lidé budou stejně smrdět u počítače. No, a já si tak můžu cestovat po různých částech internetu. Všechny stránky, které navštíví oni, navštívím s nimi. Jasně, zní to vážně bezstarostně, ale divili byste se, jaké věci někteří lidé vyhledávají... Fujky. Ale o tomhle zážitku vám povídat nechci, ne. Dnes vám totiž povím jiný příběh. Týká se místa, kde prý příběhy žijí, ale já si myslím, že zde spíše ožívají noční můry. Připoutejte se, naše cesta so hlubin této podivné stránky právě začala. Dozvíte se, co se skrývá pod zdánlivě nevinným symbolem dvojitého vé. Vítejte na Wattpadu.

***

Co to... Kde to? Zmateně jsem se rozhlédl kolem. Obvykle, když navštívím nějakou stránku, tak se ihned zorientuji. Na Facebooku najdu modré pixelíky, na Youtube zase červené ... No a pak je tu toto. Všude jen bílá... Že by to tu někdo vykradl?

„Vítej, návštěvníčku," ozvalo se za mými zády.

„Kde to jsem?" položil jsem ne úplně rafinovanou otázku a namířil si to za hlasem. Najednou se ozvalo zapraskání klacků *klack, klack*.

„Tohle je Wattpad a jestli si nedáš pozor, moc dlouho zde nepřežiješ."

Najednou se přede mnou zhmotnily dveře. Můj pán si zřejmě vybral kategorii, ze které bude číst příběhy. Nad zlatým rámem se zračilo neméně zlatým fontem napsané slovo. Prosím, jen to ne, zaškemral jsem v duchu, cokoli jen to ne. Ale bylo už moc pozdě, člověk před počítačem rozklikl jeden z příběhu a já jsem byl vcucnut dveřmi někam do pryč. Jedinou mou nápovědou bylo slovo napsané nad dveřmi: Mafie.

Stál jsem v tmavé místnosti, když v tom se rozsvítila oslepující světla a přede mnou se zjevila nějaká holka.

„WORNING! Toto je hardkor příběh. Ahoj, jsem Jasmin a je mi 15. Mám dlouhé černé vlasy, modré oči, vážím šedesát kilo a byla jsem ZAJETA MAFIÁNEM!" spustila, ale mně se její slova objevila jen ve formě komiksové bubliny. A já tak mohl vidět všechno. Každou špatně napsanou čárku, každé špatně napsané i/y... Byl to horor. „Je to krásný pocit," pokračovala a já přemýšlel, jestli je ten člověk u počítače mentálně narušený nebo jen masochista, „probudit se v měké posteli. Ale když si uvědomíte že jste v posteli únosce! No aspoň jsem nebyla na té tvrdé židli." Když už jsem myslel, že to nemůže být horší, vstoupil do místnosti ještě nějaký kluk.

„Sem Pavel... Je mi 17 a od ted jsem ja ten koho budeš poslouchat na slovo!!" Bože můj, u všech hardwarů a softwarů, ten tady ještě chyběl. „Vezmeš si šefa mafie, neboh se. Všechno začbe dávat smysl."

„Proc ja mam takovi život musim si vzit nejakeho vejvetsiho bosse mafie," zanaříkala, až mi jí bylo líto, jenže pak dodala něco, co mě dorazilo. „Dejte 10 votes a dozvite se jakto dopadne."

Najednou se zjevily další dveře a já zajásal. Opustím už Wattpad? Možná se zase dostanu na tu stránku s roztomilými štěňátky, ta byla fajn. Podíval jsem se na nápis nad dveřmi. To by nemuselo být zlé, pomyslel jsem si, co se asi může zkazit na fanfikcích?