Mývalí povídky

35. Opilecká eskapáda

Vše začalo jedním osudným slovem. Zlato. Můžeme tak označit hrudku lesklého kovu, nebo osobu nám nejmilejší. A právě toto slovíčko prořízlo letním vlahým vzduchem Řecka, když se Standa vracel domů.

„Zlato!" zvolal nadšeně mezi dveřmi na svou milovanou ženu. „Bal kufry, vyrážíme do mé domoviny! Do Čech!"

„Do Čech?" zhrozila se Thea. „To snad ne."

O České republice věděla pouze to, co jí Standa pověděl. A tato země pro ni nebyla vůbec přitažlivá. Byla zvyklá na lehký vánek, šum palmového listí, solí zabarvený vzduch, blankytné moře... A pak tu byl jakýsi kus hlíny neobsahující ani jeden z výše zmíněných bodů. Navíc si byla moc dobře vědoma, že cokoli, co si její manžel usmyslí, hned skončí katastrofou. Zpráva o spontánní dovolené v Čechách byla tím posledním, co potřebovala slyšet. Zvlášť, když umírala vedrem už tady v kuchyni. Nechtěla si ani představit, jaký pařák musel panovat v té malé zemičce.

„Co se ti nelíbí? Myslel jsem si, že ti to vykouzlí úsměv na tváři, a ne, že po mně hodíš ten vražedný kukuč, který vidím kdykoli, kdy přijde řeč na nevyměněnou žárovku," protestoval.

„A už jsi ji vyměnil?" další povzdech.

„Ne, bude nám muset stačit slunce."

„Ve sklepě?!" ozvalo se naštvané prásknutí pokličky. „Tam prd vidím a je jedno kolik zrovna je. Kdybys tak nemyslel na hlouposti a-"

„Theo, prosím, jen mě vyslechni," pokusil se Standa ukonejšit svou ženu, „dneska mi šéf oznámil, že pojedu za naším klientem do Karlových Varů. Jen si to představ, dva dny, jen ty, já, lázně a takový ten super oranžový drink, jak ho máš ráda, jak jen to je..."

„Mimosa?" usmála se. Při pomyšlení na alkohol se jí vždy zlepšila nálada a najednou se celá rozzářila. „Oranžová! No ještě, že jsi to řekl, málem bych zapomněla. Podívej, co jsem si pořídila. A ještě, než něco řekneš, obojí bylo ve slevě."

Thea odběhla z kuchyně do ložnice a za moment se vrátila.

„Můj ty smutku, ty jsi tak sexy," zvolal Standa obdivně, když viděl její oranžové dvoudílné plavky. „A co je ta druhá věc?" ptal se nedočkavě, div neslintal.

„Ta se ti bude líbit ještě víc. Napovím ti, vždycky sis to přál..."

„Porsche!" zvolal bez rozmyslu.

„Ne, drahý, něco úúúplně jiného. Tak jinak... Přál sis to, je to do ložnice..."

„Lampa na čtení!"

„Čtení? Teď zrovna myslíš na čtení? Zůstaň na trochu jiné vlně, ano? Tak ještě jednou, přemýšlej: je to do ložnice a vždycky jsi chtěl, abych měla něco takového na sobě."

„Já už vím!" zajásal. „To je to jedlé sexy prádélko, ojojoj," Standovy oči se zablýskly. To byl jeho splněný sen.

„Hned jak dorazíme do Varů, tak ho vyzkoušíme," řekla Thea smyslně. „Teď bychom si měli připít na naši budoucí dovolenou. Jestli se to tak dá nazvat..." stále byla trochu skeptická, ale to se za pár minut změnilo.

Šlo to ráz na ráz, jedna sklenka mimosy lítala za druhou a než se nadáli, Thea nadšeně zpívala českou hymnu a Standa tančil po stole tsamikos. A i když se má tento tanec provádět v kruhu, Standovi to nevadilo, protože v ten moment měl kolem sebe nejmíň dalších pět Standů na pomoc. Domu vládla veselá atmosféra, tedy až do chvíle, než je přerušilo zazvonění telefonu.

„Anó?" pronesl Standa. „To je divný, nikdo neodpovídá."

„A pořád to zvoní," zanaříkala Thea.

Nikdo si nevšiml, že Standa celou dobu hovořil do sklenice. Po chvíli hledání se jim konečně podařilo vyhledat jeho služební telefon.

„Tady Standa, škyt, Bourák, s kým hovořím?"

Chvíle ticha.

„Ojoj, pane šéf," zděsil se a prstem před pusou naznačil Thee, aby přestala hledat svůj domov. „Jistě, samozřejmě, že jsem nezapomněl. Počkat, že mi letadlo letí za hodinu?! J-jistě, že už jsem na cestě. To bych měl problém, kdybych nebyl, ne?"

Oba Bourákovi zamrazilo. To nikdy nemohou zvládnout! Vždyť jen cesta na letiště trvá půl hodiny! Navíc bylo v tuto chvíli více než jasné, že ani jeden z nich nebyl v kondici řídit. Neměli času nazbyt, a tak se Standův sprduňk musel odbýt jedním Theiným odměřeným pohledem a už se šlo balit. Opileckou hatmatilkou se shodli, že jim postačí jen to, co mají na sobě a plavky. Když se na sebe podívali, zjistili, že každý z nich už na sobě má stejně nejméně pět triček. Během chvilky tak měli hotovo.

„Teď ještě taxík," zvolal Standa pohotově a chrstl na sebe i na Theu sklenku ledové vody, aby se alespoň trošku probrali.

„Brr, to jsem potřebovala. Dobře, dobře... tady je číslo, ti jsou nejlepší," Thea mu podala vizitku.

„Výborně, haló? Ano, potřebovali bychom na letiště. Že to máte jenom se sýrem? Hmm. A olivy byste k tomu mohli přihodit? Skvěle. Hmm. Ano. Díky, nashle," zavěsil. „Asi se mi povedlo nám objednat pizzu."

„Dej to sem, ani neumíš volat," vytrhla mu mobil. „Anó? Na letiště. Že už k vám někdo takhle volala? A že si objednal pizzu se sýrem a olivami? No, to jsem z toho blázen..."

Když po patnácté zavolali na stejnou pobočku, operátorovi se jich zželelo a taxíka jim na adresu zavolal sám. Řidič v tu chvíli netušil, že se na něj vyvalí manželé Bourákovi se dvěma skleničkami a malým batůžkem. Nakonec se však vše dobralo ke zdárnému konci. Standa s Theou se domotali do správného letadla, jen museli zanechat své nevypité zásoby lahodné ambrozie na letišti. Po přistání už šlo vše hladce, v Praze na ně už čekal řidič, který je přepravil do Varů.

Když se druhý den Thea probudila, zjistila, že jsou v luxusním apartmá se stejně luxusní kocovinou. Měla pocit, že se jí v hlavě rozbila amfora a její střepy se nyní zabořují do nebohého mozku, který přeci za nic nemůže! Standa byl podle všeho už několik minut v koupelně a už nějakou chvíli dělal společnost záchodové míse. Ten se jen tak nevrátí, pomyslela si Thea. Čuchla ke svému tričku, které bylo nepěkně propocené. Rozhodla se, že zkusí zapomenout na nevolnost a dá se do vybalování. To jí však jen přitížilo. Věděla, že si toho s sebou moc nevzali. Standova hromádka se skládala z tílka a plavek, jenže ta její...

„To snad ne!" vykřikla.

„C-co se děje?" dveře koupelny se otevřely a z nich se vyvalil Standa.

„Takhle nemůžu jít ani na snídani," zavzlykala.

„Já taky zrovna nevoním, tak si vem ty plavky."

„O to tu jde! Já si ty plavky nechala doma a zabalila si jenom," roztřesenýma rukama vytáhla malou oranžovou hromádku, „to jedlé prádélko! Má to stejnou barvu, v tom fofru jsem to popletla. Už nikdy nevytáhnu paty z tohohle pokoje!" prohlásila rezolutně.

„Tak já si vezmu spodek a ty ten vršek."

„Cože?!" zděsila se z myšlenky, že by se po lázních pohybovala v sexy oblečku. Nevěděla, z čeho měla větší hrůzu. Jestli z myšlenky, že by měla jen jednu jeho část, nebo z toho, že tu druhou by měl její manžel.

„Něčím tu kocovinu přeci zajíst musíme. A mně se mezi lidi vážně nechce," vzal si kus tkaničky, „tak dobrou chuť, odpoledne nám zajdu koupit nějaké slušné hadry."

„Tak hlavně, aby byly nejedlé," zasmála se Thea a společně se pustili do snídaně.

Ten den si jeden z manželů dal předsevzetí, že už nikdy nebude pít. Tím druhým byl Čech.