Mývalí povídky

12. Španělská telenovela

 „Hurá! To je přeci Honza Srabikudla! " jásaly davy, když jmenovaný Honza vystoupil z limuzíny.

„Děkuji, děkuji," opakoval a skromně se ukláněl.

„Řekněte nám ještě o svém hrdinském činu," prosili lidé a Honza jim jako správný hrdina vyhověl.

„Byl jsem na place na natáčení, když v tom začala jedna z maket domů hořet. Začala evakuace. Slyšel jsem jen: ‚Pomoc, pomoc.' Takový slabý hlásek. Okamžitě jsem věděl, co musím udělat. Rozběhl jsem se tím směrem, chytil onoho neznámého v úzkých a vyběhl s ním ven za ostatními."

„Tak to vidíte, nejen, že je to slavný herec, ale i hrdina zachraňující lidi z ohně."

Srabikudla mrkl a prošel po červeném koberci na galavečer. Byla tam jen ta nejvybranější smetánka. Honza si užíval večera popíjel krevety a pojídal šampaňské, když v tom zaslechl výstřel. Maskovaná osoba vystřelila párkrát do vzduchu a pak namířila zbraň na Honzu.

„Moc dobře víš, že nejsi žádný hrdina, Srabikudlo. Do těch plamenů jsem skočil já, Ramiréz."

Sundal si kuklu a na Honzu zíral jeho... dvojník?

„Ajajaj, mé tajemství bylo odhaleno," povzdychl si Honza. „Ramirézi, mé jednovaječné dvojče, využil jsem tvého hrdinské činu a prohlásil jsem jej za vlastní. Vážení, má pravdu, krom svého nadlidského hereckého talentu a ohromující skromnosti, nemám nic."

Najednou jeden z číšníků odložil tác a sundal si kníra a paruku. Byla to Esmeralda, přítelkyně Ramiréze.

„Věděla jsem, že sem přijdeš, Ramirézi. Sledovala jsem tě, protože mám něco na srdci. Randím s Chuliem. "

„Dios Mio! "zvolal Ramiréz. „Pusťte mě na něj! "

„To nebude nutné, " řekl Honza, „s Chuliem jsem totiž už já. "

„Nemožné! " vykřikl někdo z davu. „Jsem Don Abracadabra a Chulio je mým vzdáleným bratrancem. Tedy byl, protože před deseti lety se jeho loď ztratila na moři. "

Všichni vykulili oči.

„Ach, tak já vám povím pravdu," prohlásila stařenka z rohu." Honzo, Ramirézi, já jsem vaše pravá matka a Chulio je váš pravý otec."

„Oj!" zvolal Ramiréz.

„No dopr," zaklel Honza.

Skleněným oknem pronikl na banket muž v černém.

„Ninja?!" zvolala jedna z paniček. „Taková okázalost."

„Luku, jsem tvůj otec," prohovořila ona tajemná postava.

„Ale to není Luke, ale Honza, Chulio," řekla stařenka/manželka Chulia/pravá matka Ramiréze a Honzy.

„Já ale nejsem Chulio," odpověděl jí ninja. „Jsem Fernandéz, Chuliův strýc."

„Otče!" zvolal Don Abracadabra. „Tak ty žiješ? Vždyť jsi byl před deseti lety prohlášen za mrtvého, stejně jako Chulio, s kterým jsi plul na moři."

„Přežil jsem, ale to jen proto, abych ti řekl, že nejsem tvůj otec, Done. Jsem tvá matka."

„Vlasto, " otočil jsem se na svou dlouholetou kamarádku. „Ty pro mě žádná překvapení nemáš, že?"

Blondýnka se nahnula k Honzovi a něco mu pošeptala.

„Cože?" vyhrkl. „Ne! Vlasto, ty nejsi Vlasta? Ty jsi... Vlasta?"

Achich, to je ale den, pomyslel si Honza. Ráno jsem se musel vyhýbat paparazziům, dopoledne proběhlo natáčení spojené s požárem a večer, když už doufám, že budu mít klid, tak tu mám genderpolypsu.

Vzal si sako a dal číšníkovi/Esmeraldě spropitné. Vzal si klíčky od chlapíka, co mu zaparkoval auto (ten snad žádná tajemství neměl) a odjel do svitu zapadajícího slunce.

Zdálky k němu doléhaly hlášky jako:

„Nejsem tvá teta, ale tvůj strýc z druhého kolene."

„Zabil jsi mého otce, teď se připrav na smrt."

„Jsem Guissepe, tvůj syn a dědic trůnu."

Honza si zapnul rádio, zabořil hlavu do sedačky a přemýšlel o tom, jestli se raději místo slavného herce neměl stát popelářem.