Mývalí povídky

37. Vánoční dohoda (Suprduprman a Inženýr)

Pokud existuje sváteční obdoba toliko neoblíbených pondělků, pak to jsou Vánoce. V této době celé Město pumpuje světýlky, svařákem a Mariah Carey tyranií, která by dohnala k šílenství i ty nejvyrovnanější povahy. Ani buddhistický mnich, jenž nalezl nirvánu snadněji než králík zapomenutý chips, by proti tomuto teroru nepochodil a možná proto se v jedné z potemnělých jeskyní zrodil plán, jak toto bujaré šílenství zastavit.

Stále není jasné, proč ďábelští vědci tíhnou k doupatům skrytým v temnotách. Možná za to může fakt, že tito lidé jsou obvykle vzdělaní a školský systém jim dal dostatečně najevo, že bezpečí se skrývá daleko od lidí (a ve tmě, viděli jste ty účty za elektřinu?). A přesně v jedné takové jeskyni sídlil i Inženýr, ďábelský supermyslitel a vynálezce všeho možného i nemožného. Za svá léta páchání škod přišel hned na dvě věci. Zaprvé, chleba na podlahu dopadne vždy namazanou stranou a zadruhé, superhrdinové vždy vyhrají. Zatímco o pravdivosti prvního tvrzení se přesvědčil díky několika ne úplně povedeným sníďanovým pokusům, existenci druhého skousával několik hořkých let. Suprduprman, symbol naděje, lásky a jeho neustálého mučení. Přes den trenér v posilovně, v noci poletucha s kápí. Jak je možné, že někdo tak zabedněný vyhrál každý jeden z jejich soubojů? Inženýr tomu stále nedokázal uvěřit, acšak jeho seznam neúspěchů mluvil za vše. Když se na Velikonoce vytasil s ohromným malovaným vajíčkem, Suprduprmana si sehnal gigantickou pánev. Když chtěl na Mezinárodní den mrkve nabarvit celé Město na oranžovo, Suprduprman mu vyměnil barevnou kapsli za saponát a on tak místo vandalismu vše uklidil. Na mezinárodní den hudby sice úspěšně vyhodil z oběhu všechny reproduktory, ale celé Město na odvetu začalo zpívat, tak je raději honem rychle nahodil. Ze všech svátků a významných událostí to však byly právě Vánoce, které Inženýr nemohl vystát. A na které se připravil jak nikdy předtím.

Vždyť jen ta světýlka! Ty koledy! Dobrá nálada a nesobeckost! Vše tak hřejivé, příjemné a zároveň neupřímné a odporné! Jen nepříjemná naleštěná maska, která má za úkol skrýt, že je všude tma, zima a nikdo vás nemá rád. Všem by se žilo hnedle veseleji, kdyby ten fakt přijali a Inženýr byl odhodlaný Městu ukázat, že Vánoce ve skutečnosti nejsou nic jiného než póza. Svým nejnovějším transporto-mazacím paprskem přenese všechny vánoční stromečky zpět do lesa, a přitom je očistí od všech blejskavých šaškařin, co na ně stihli lidé navěsit. Dá si záležet, aby se zvláštní péče dostala zvláště stromu z náměstí, který by již mohl do zaslouženého důchodu a místo toho musel šaškařit navlečený ve světýlkách a laciné ozdobové bižuterii, kterou ani kočky nemůžou vystát a snaží se ji mermomocí shodit z větví, ovšem místo díků jsou za to jen penalizovány tím, že je jejich páníčci navlečou do rozkošných oblečků vánočního skřítka, Santy, nebo soba.

Ty budu muset taky zachránit, pomyslel si Inženýr, když se mu vybavil obrázek kočky, kterou před nedávnem spatřil v Suprduprmanově bytě. Věděl, že na ně byl jeho hrdinný nepřítel alergický, přesto ji tam měl. Mohla toto být pomsta za to, že to zvíře šíře alergeny? To by bylo kruté i na Inženýrovy poměry. To zvíře mělo přichycené parůžky na hlavě a na krku rolničku, která při každém kroku cinkala a zvířátko z toho div nelétalo po pokoji. Nejprve tedy stromy, poté utlačovaná domácí zvířátka, a potom by mohl...

„Zdarec, brácho!"

Inženýr nadskočil a ohlédl se k výletu z jeskyně. Suprduprman? To už? V tu chvíli neměl slov, na očích měl ještě stále připevněné své kulaté až steampunkově laděné brýle, díky kterým mohl ovládat svá zařízení na větší vzdálenosti a přiblížit i zaostřit jakoukoli osobu či předmět. Nyní je však měl posunuté na čele, zaostření bylo tím posledním, na co myslel a stejně tak ani přiblížení nepřipadalo v úvahu.