Mývalí povídky

41. Tvůrce vesmíru a klacík

„Pavouk má mozek o velikosti semínka máku," šeptal Vašík poznatek z knížky o zvířátkách ve snaze se uklidnit. „Pavouk má mozek o velikosti semínka máku. Má malý mozek. Malý mozek a určitě NEMLUVÍ!"

Poslední slovo takřka křičel, přičemž učinil několik zbrklých kroků od dětského stolku, na němž trůnilo zmíněné zvíře, které se s ním ještě před chvílí zkoušelo bavit.

„Podívej se, je to velký šok, chápu," oslovil jej pavouk konejšivým tónem. „Dám ti chvilku na vstřebání, ju?"

„Tak vstřebání?" zopakoval po něm Vašík s podivem a pohlédl ke dveřím pokojíku, snad v naději, že jimi brzy vstoupí maminka a učiní tomu bláznovství přítrž. Jenže klika s ozdobou gumového dinosaura se ne a ne pohnout!

„Takže, jak už jsem ti řekl," pokračoval pavouček s povzdechem a začal si to štrádovat po desce stolu. „Jmenuji se Xirtop, vlastně Xirtop-8, ale vzhledem k tomu, že jsme tu jen my dva, tak můžeme upustit od formalitek, co ty na to?"

„Jsi kouzelný pavouk," vydechl Vašík.

„Ne a ne," odsekl. „Žádná kouzla, žádný pavouk. Zkus použít ty dvě plácačky, co ti vedou zvukové vlny až do vnitřního ucha, kde se změní v elektrické impulzy, ano? Jak už jsem ti již NĚKOLIKRÁT sdělil, jsem tvůrce vesmíru. No, vlastně jeden z tvůrců, ale to není zase až tak podstatné. Toto tělo zkrátka představuje pouze mého avatara, prostředníka mezi světy. Díky tomu můžu zjistit, však víš," nadhodil a ležérně mávl nožkou. „Jde mi o to, co tady provádíte, jak se vám tu žije, jaké výzvy máte před sebou..."

„V tělocviku budeme šplhat na tyči," hlesl Vašík. „Počítá se to?"

„Jako výzva pro lidstvo? To asi těžko."

Po těchto slovech pavouk přeběhl po stole, na kterém se kromě učebnic nacházely i různé výkresy. Vašík jich měl celou řadu a nejčastěji kreslil zvířátka, na která byl taktéž obzvlášť hrdý. V začátcích zvládal jen psy, kočky a myši, ovšem díky knížce od Ježíška, která obsahovala nejrůznější objevy týkající se života exotických zvířat, se mohl jeho repertoár rozrůst. Vašík tak nakreslil třeba klokáně, které je po narození veliké jako fazolka. Nebo ledního medvěda, jehož kůže je černá stejně jako jazyk. Mezi Vašíkovými obrázky nechyběl ani hroch, který si vytváří svůj vlastní opalovací krém v podobě červeného olejíčku. Dále se zde objevila mořská hvězdice, která nemá mozek, společně s pavoukem, který... No, ano, jak jen to bylo... Vašík se ze všech sil snažil vybavit všechny zajímavosti, které o tomto zvířátku znal.

Pavouci mají osm nohou, to si pamatoval zcela přesně a díky Xirtopovi je mohl i pro jistotu spočítat. Jejich mozek je veliký jako makové semínko. Nu, i to by mohl za pomoci Xirtopa zjistit, ale pochyboval, že by mu pavouček dovolil nahlédnout dovnitř. A copak tam bylo dál? Nepatří k hmyzu, ale mají svoji vlastní skupinku. Většinou žijí na pevnině, ale pár z nich umí chodit i po vodě. Spřádají sítě, aby do nich nachytali hmyz, ale někteří z nich to neumí a potravu si obstarávají jinak. Většina z nich není člověku nebezpečná.

Vašík se zhluboka nadechl a opatrně se sehnul ke stolu.

„Můžu," zamumlal a pomaličku k drobnému návštěvníkovi natáhl prstík. „Můžu ti nějak pomoct?" špitl nakonec.

Xirtop po zaslechnutí jeho otázky pouze přimhouřil dvě ze svých osmi oček, avšak poté nadšeně zatleskal.

„No, hurá, savče!" zajásal. „Konečně se někam dostáváme. Výborně, s tvou pomocí počítám. Mělo by to být snadné, začneme tím, že mi ukážeš, s čím jste jako pozemšťané přišli, ano?" dodal a nožkou ukázal na výkres pavouka. „Ohrom mě. Ukaž, jaké vynálezy jste stvořili, co všechno jste překonali, co nového vymysleli, a já zase poběžím."