Mývalí povídky

18. Postelové pelešení

„Paráda, Přemku," prohlásila Petúnie po podařeném postelovém počinu.

„Pf," povýšeně prohodil Přemek. „Přeci podávám parádu pořád. Potom přijde Pepa..."

„Pak prd," přidala Petúnie. Pantáta Pepa pracoval pro puntičkářského podnikatele. Pěkná piplačka. Pepa, Petúnie, prožívali prázdniny při pobřeží Poreče. Přemek penzion poklízel, přitom před pátou poskakoval po Petúniině posteli.

„Pokud přijde před pátou," pošeptala Přemkovi, „pověz Pepovi pravdu."

„Poklízím porečcký penzion," prohlásil Přemek připraveně. Poté pocítili praskání prken podlahy. Průser.

„Pěkné přivítání," prohlásil podnapilý Pepa.

„Proboha!" pískla Petúnie. Přišel před pátou!

Přemek pospíchal pryč. Přeskočil piano. Pako. Pepa praštil Přemka po palici. Pořádná pamětná.

„Pokud prohlásím pitomost, popravuj," pošeptal Petúnii Přemek.

„Popravuj?" panikařila.

„POOPRAVUJ, pitomý přeřek."

„Proč, Petúnie?" přemítal Pepa. Plakal. Potřeboval poznat příčinu panímáma podrazu.

„Protože piješ, páchneš, plešatíš..." Poté probodla pohledem Pepovo panděro.

„Posiluju... " pindal Pepa.

„Pěkný playboy," popíchl Pepu Přemek.

„Přestaň," prskla po Přemkovi.

Pepa potichu přemýšlel. Pracoval, posiloval, peníze poskytoval... Petúnie prostě pelešila.

„Pro parádu Petúnii postačím," přerušil podivné prostředí Přemek. „Pepo, poslouchej. Petúnie pořád potřebuje pantátu. Potřebuje Pepu."

„Pojďme připít pálenkou," prohlásil pořád podnapilý Pepa. „Přes pětaosmdesát procent."

„Pořádný pití," přidal se Přemek. „Plamenná příchuť."

Pepovu pozornost připoutala podivná paprika postávající před postelí.

„Proč paprika?" prohlásil Pepa překvapeně.

„Pro prdel," pokračoval Přemek. Petúnie poslala pohlavek.

Po pár přípitcích přestal Pepa plakat. Popil pořádné pití, pojedl pstruha poskytnutého Přemkem. Proč posilovat? Pálenka Pepovi postačí.