Mývalí povídky

33. O elfech a lidech

Za sedmero horami, sedmero řekami a dost možná i sedmero galaxiemi, zkrátka daleko předaleko, skryto před lidskými zraky a nenechavými prsty, nacházelo se království obývané těmi nejkouzelnějším a nejroztodivnějšími bytostmi, které kdy kdo spatřil. V hlubokých lesích bydleli dryády, čarodějnice a elfové, zatímco vysoké hory poskytovaly útočiště trpaslíkům a drakům. Tomu všemu (a bylo toho ještě mnohem více) vládl moudrý král Eizatnaf svou tvrdou, ale spravedlivou rukou. A země vzkvétala, tedy alespoň po nějaký čas. Jednoho dne, když král vyrazil na obvyklou jízdu po království, se vše změnilo. Nevinná projížďka se zvrtla v ten moment, kdy vešel do chýše jedné mocné čarodějnice, která již delší dobu na vladařův pokyn experimentovala s portály do jiných světů. Říkejme tomu třeba projekt Kouzelné dveře. Eizatnaf byl totiž velice ctižádostivý král a přál si mít tu nejvíce prosperující zemi, která kdy byla. Doufal, že když „odkouká" vladařské techniky jiných a z každé si něco vybere, dovede své království ke zlatému věku. Jenže to, co v portálu spatřil, to ho změnilo. Z čarodějčina doupěte vyšel s jakýmsi tajemným pamfletem a rozkazem zbavit zemi všech kouzelných doplňků. Magické prsteny, čarovné pláště, to vše bylo zakázáno. Celé království se mělo obléci do módy, kterou nařizoval tento tajemný list. Lidu už nevládl jeho král, ale jakási Image, o které vladař nepřestával mluvit a kterou si nechtěl z nějakého důvodu za žádnou cenu rozzlobit. Jenže, kde je změna, najdou se i její odpůrci. A nikomu se tento nový systém nelíbil více než Alzuokovi, ambicióznímu princi, který se rozhodl, že vše uvede do původního stavu. Ať to stojí, co to stojí.

„Další kouzelné předměty?" povzdychl si princ, když viděl, jak sluhové jeho královského otce odnáší do komory ohromný pytel. Ten týden šlo již o druhou, či třetí várku a Alzuok netušil, jestli má být naštvaný, smutný, či otrávený. Zrovna procházel elfí pubertou, která se od té lidské téměř nijak nelišila. Jako každý teenager, i princ se cítil být nikým nepochopený a na vše úplně sám. Až na to, že pro něj toto období trvalo více jak sto let.

„Ano, ano," pochvaloval si král. „Kouzelné prsteny, pláště, klobouky, knihy... No, na co si jen vzpomeneš. Zamknu je tady a už se k nim nikdo nedostane."

Alzuok, stejně jako zbytek království, netušil, co stálo za královým podivným chováním, ale něco věděl s jistotou. Musí to přestat. Už jen to, že všichni dostali jakýsi dress code, kterým se museli řídit, bylo pro prince utrpením. Jak on to své nové oblečení nenáviděl. Co to je za nesmysl, aby elf nosil mikinu? pomyslel si. Alespoň tak tu část oblečení nazval jeho otec. Mikina. Přál si, aby se vše vrátilo ke starému a on se zase mohl oblékat tak jako dřív. Aby každý mohl nosit, co chtěl, nehledě na Image. Alzuok si ji představoval jako zlého mořského hada, který vás sežere, když na sobě nemáte zrovna to, „co letí".

Princ trpělivě čekal, až všichni včetně jeho otce zmizí z dohledu. Poté přistoupil ke dveřím. Díky svým kontaktům se mu podařilo získat klíče od komory, kde bylo uloženo vše kouzelné. Dnešním dnem zbaví otce vlády, sesadí ho z trůnu. Velice doufal, že ho k tomuto kroku král nedožene. Že ho vyslechne. Jenže on ne, místo toho musel stále tvrdohlavě mluvit o svém plánu udělat království úspěšné v očích jakési módní policie. Princ přistoupil k jednomu z pytlů, ve kterém byla skryta ona tolik potřebná čarovná kniha. Její stránky umožňovaly Alzuokovi napojit se na ty nejničivější bytosti, které tento, či jakýkoli jiný svět, kdy spatřil. Princovy oči se zaleskly, když jeho zrak padl na černočernou koženou vazbu té zbraně hromadného ničení. Bez váhání skryl knihu pod svou mikinu a vycouval z místnosti. Opatrně za sebou zamkl a utíkal, co mu nohy stačily zpět do své komnaty.

Celý zadýchaný za sebou zavřel dveře a položil knihu na zem. Chvíli na ni jen tak beze slova zíral. Začínal o svém rozhodnutí pochybovat. Přemýšlel, jestli je to opravdu nutné. Jedna jeho část měla otce stále ráda, jenže když Alzuokův pohled sklouzl na nepohodlné džíny, poslední kapka trpělivosti vyprchala. Princ rozhodně otevřel knihu a zalistoval na stranu 42, kde věděl, že se nachází odpověď na vše.