Mývalí povídky

21. Krvák

Seděl na palmě a obdivoval čarokrásný západ slunce. Za zády slyšel pištivý hlas sirény, který byl více otravný než varovný. A blížila se. Ono černé auto zatočilo přímo k palmě. Dveře se otevřely a z auta vystoupil mladý muž. Byl to agent č. 18.

„Vzdejte se! Nemařte výkon spravedlnosti!" zavolal na onu bytost na palmě.

„Ale té palmy se nevzdám! Mň mň mň," ozvalo se z koruny stromu.

„Agente 99, už mi s vámi dochází trpělivost, okamžitě sleťte dolů," zkusil to muž znovu, ale krom posměšného bzučení se mu nedostalo žádné odpovědi. „Tak fajn, tohle byla poslední kapka! Sundejte ho, hoši!"

Palma byla v tu ránu obklíčena tuctem agentů s černými slunečními brýlemi na očích, oblečených v neprůstřelných vestách. Takovéto vybavení však fasovali pouze lidští agenti a agent 99 jím nebyl. Věděl, že ho již nějakou dobu pozoruje sniper. Ten jediný měl možnost jej spatřit díky hledáčku na pušce. Posunul se pomalu po listu. Přemýšlel, jestli má cenu utíkat. Byl odpadlík, zrádce a to nejdůležitější – byl komár. Musel se usmát při pomyšlení, že je asi úplně prvním vysoce hledaným komárem na světě. Na jeho dopadení byli nasazeni snad úplně všichni agenti. A přitom nemohl vůbec za nic. Vše to začalo jako normální pátek.

***

Agent 99 seděl u svého mini stolku a pracoval. Měl za úkol vymyslet novou grafiku pro webové stránky. Moc nerozuměl, proč by měla mít nejtajnější vládní organizace v České republice své webové stránky, ale neptal se. Upravil logo, ve kterém se nyní skvěla hlava čivavy, nad kterou zářila zlatá jednička, a chtěl se odhlásit ze systému, když v tom se na jeho obrazovce objevila jiná jednička. Červená. Že by upozornění? No, ano, zajásal v duchu, přišel mi e-mail. Doufal, že to bude potvrzení jeho objednávky z eBaye. Agent 99 miloval zahradničení a už se nemohl dočkat, až mu přijdou jeho nejnovější semínka. Jaro se blížilo a agent se těšil, jak bude moci ze svého domečku pozorovat, jak mu klíčí prvosenka. Jenže omyl! Ono upozornění se týkalo něčeho úplně jiného:

„Vážený agente č. 99, jsem naprosto uchvácena Vaší prací. Jste živým důkazem, že něco drobného může dokázat velké věci. Už pár měsíců sbírám odvahu Vás oslovit. Ráda bych se s Vámi setkala osobně, takže pokud nemáte nic proti, navrhuji pro začátek přátelskou večeři. Jen Vy a já, dnes v sedm večer u zadního vchodu řeznictví Dědouch."

Agent měl mnoho otázek: jak může znát můj e-mail? A osobní číslo? A proč mě zve zrovna do řeznictví? Netušil odpověď na žádnou z předešlých otázek, ale rozhodl se, že se setká s oním tajemným obdivovatelem. Vydá se do terénu a zjistí s kým, nebo čím, má tu čest. Je přeci agent, no ne?

Po práci letěl rovnou k řeznictví, kde se posadil na parapet a čekal. Bylo za pět minut sedm. Párkrát se nadzvedl, když zaslechl zvuk něčích kroků, ale pokaždé byl zklamaný. Začal panikařit. Vždyť ani neví, jestli má hledat člověka či zvíře. Možná ani nehledá savce, ale nějakou rybu. Třeba pstruha. Možná čeká na příchod pstruha v sexy trikotu, protože přesně to přepracovaný komáří agent potřebuje, ne? Už to chtěl vzdát, když v tom zaslechl bzukot.

„Ahoj," ozval se za agentem příjemný hlas, pod jehož mocí mu ztuhl sosáček. Otočil se.

„Ahoj," řekl nesměle a málem spadl z parapetu. Byla to sexy komářice. Ihned mezi nimi přeskočila jiskra.

„Omlouvám se za zpoždění, myslela jsem, že tu budu před tebou a dám si tu trochu do sosáčku, než přiletíš, ale nezvládla jsem to. Nevadí, že tykám?"

„Vůbec ne. A nedělej si hlavu se svým pozdním příchodem, mně se to děje stále," odpověděl agent a možná se i trochu začervenal (dokáží to vůbec komáři?).

„Když už jsi přešel na to téma práce, co si o ní trochu popovídat?" Přitáhla se k němu tak blízko, že cítil její dech za tykadlem.

„Já nevím, jestli je to vhodné," opáčil, ale ona ho nenechala domluvit.

„Šššš, možná ti rozváže sosáček tahle dobrota, co jsem přinesla," řekla, svírajíce přitom malou zkumavku s aromatickou látkou.

„Co v tom je?"

„Nic, jen rostlinná šťáva, přísahám," řekla svůdným tónem a agent 99 si dal loka.

Od té chvíle si nic nepamatoval. Nevěděl, jak se komářice dostala k jeho heslu do systému. Nevěděl, kam zmizela. A už vůbec netušil, jak se ocitl nahatý za kontejnerem u řeznictví Dědouch. Co však věděl s naprostou jistotou, bylo, že musí zdrhnout. Okamžitě. A tak se vydal na Havaj a udělal si domeček na palmě. Jenže oni ho našli.

***

„Zneuctil jste dobré jméno naší organizace. Zatkněte ho hoši," zvolal ke koruně palmy agent 18.

„Nikdy mě nedostanete," pískl za nimi komár a chystal se odletět.

„Chci ho živého!" zakřičel agent 18 a pokynul hlavou sniperovi, který vystřelil.

„Áááá, co to má být?" stihl ještě říct komár, než padl na zem oblepený od nějakého svinstva.

„Žvýkačka, milý Watsone," řekl agent 18 a usmál se.

„Jenže já jsem nevinný, za to všechno může ta holka."

„Ta holka byla vaše zkouška, agente. K jejímu úspěšnému složení, a teď myslím té zkoušky, jste měl nahlásit podezřelý e-mail, dostat se do její bezprostřední blízkosti a zjistit, co je zač. Vy jste však udělal úplný opak. Jste hrozba pro naši organizaci a mě jen překvapuje, jak jste to mohl dotáhnout až na dvojciferné číslo." Vzal růžovou žvýkačku s uvězněným komárem a se slovy „Ten už nám krev pít nebude," ho předal svým kolegům.